Cesta (kousek) z města: Tipy na odpočinkové výlety pro vystresované Pražáky

Když začal první covidový lockdown, mojí jedinou útěchou v monotónních dnech za zavřenými dveřmi se staly dlouhé sólo procházky do přírody. Postupem času jsem přišla na to, že chození je pro moji dobrou fyzickou a hlavně duševní kondici nejen důležité, ale vyloženě nezbytné. A tak jezdím na single výlety, kdykoliv to jde. Bez auta a hlavně si vyčistit hlavu. Abych si klidu užila co nejvíc, vybírám místa, kam se z hlavního města dostanu rychle a pohodlně vlakem nebo autobusem a odkud mě vlak či autobus zase dopraví pěkně zpátky domů. Rozhodla jsem se o několik svých oblíbených tras podělit se světem, aby se svět mohl mít stejně dobře, jako se na konci procházek mám já.

But first things first! Vybrané pochody jsou vhodné i pro úplné začátečníky: nenáročné, maximálně do patnácti kilometrů, dobře značené, v případě potřeby blízko civilizace, sem tam kopcovité, ale ne extrémně. Ale stejně jako coby milovník chození všem doporučuji nosit běžecké boty i na běžné pochůzky po městě, tak upozorňuji i na to, že dobře padnoucí boty určené přímo na pěší turistiku jsou i pro lehké výlety nezbytné. Kromě faktu, že vás ve špatném obutí v polovině cesty začnou příšerně bolet nohy, z dlouhodobého hlediska si častými túrami v nevhodných botách můžete uhnat nepříjemné bolesti od chodidel až do horní části zad. Ve galerii fotografií níže najdete tipy na outdoorové modely, v nichž se funkčnost, prodyšnost a dobrá opora chodidla snoubí se stylem, elegancí i cool barevnými kombinacemi, díky kterým i v turistickém módu budete vypadat prostě skvěle.

Jakmile máte dobré boty, stačí myslet pouze na pár dalších základních věcí. Podívejte se na předpověď počasí a oblékněte se podle ní. V batůžku mějte vodu, alespoň jedno jídlo a záchranné proteinové tyčinky, protože nikdy nevíte, kde se zdržíte nebo kam špatně odbočíte a výlet si nechtěně protáhnete. I když se nechystáte do hor, a můj manžel se mi za to vždycky směje, já si pro jistotu balím i nabitou power banku. V telefonu mám vše od mapy přes platební kartu a jízdenky na vlak až po foťák. Tak šťastnou cestu!

Krásná, zhruba desetikilometrová procházka snadným terénem s jednou malou obstrukcí v podobě parkovacího dvora u Žampachu, který bývá z jedné strany otevřený, z druhé končí zamčenou bránou a je potřeba jej obejít trnitou, mírně nepohodlnou cestičkou vyšlapanou podél plotu. Samotná cesta z Prahy na začátek této trasy je půvabná – do Luk pod Medníkem se totiž dostanete pověstným Posázavským Pacifikem, elegantním vlakem ze 60. let jedoucím po vpravdě malebné trati. Ze startu sejděte dolů k Sázavě, do takzvaného Zlatého kaňonu, který vás provede trampskými osadami Terezie, Toronto a Goward – místní usedlíky nezapomeňte pozdravit. Pokračujte, jak teče řeka, až do Kamenného Přívozu, kde si stoprocentně vyhlédnete nejednu chatičku (sem tam se i nějaká uvolní k prodeji). Z Kamenného Přívozu nebo vedlejšího Kamenného Újezdce jezdí vlaky zpět do Prahy, můžete si to ale protáhnout lesem kolem Kněží hory a skončit až v železniční stanici Jílové u Prahy. Pokud si trasu budete zadávat do mapy, dejte si pozor – zastávka vlaku je poměrně daleko od města, čili je nutné správně zvolit cíl cesty.

Procházku z Roztok u Prahy do Únětic pravděpodobně znáte. Je to krátká cesta lesem podél potůčku a přírodní bobří rezervace, která se dá absolvovat i s kočárkem. A pokud nemáte chuť skončit v místním pivovaru, můžete si dát vyhlášený tvarohovo-borůvkový koláč nebo chleba obložený studenou pečení a kyselými okurkami v hospodě U Lasíků, oblíbené destinaci cyklistů a pražských víkendových výletníků. Zkuste ale tentokrát vyrazit jinudy než všichni ostatní. Z Podbaby se vydejte autobusem do Suchdola, kde pak stačí projít vilovou zástavbou Starého Suchdola přes zahrádkářskou osadu směrem k Trojanovu mlýnu. Nedivte se, když narazíte na filmový štáb, natáčí se tu často. Za Únětickým potokem se pak napojíte na známou trasu. Za pivovarem se vydejte do kopce a přes pole a les dojdete ke kamenitým Kozím hřbetům, z nichž je takový rozhled do kraje, že by se nad ním dojal i Rudolf Hrušínský. Pak se vraťte a vydejte do Roztok na vlak. Celkem nachodíte asi deset kilometrů.

Kutná Hora je sama o sobě výbornou výletní destinací pro každého, komu se nechce moc daleko z Prahy: vlakem z hlavního nádraží sem dorazíte do hodiny. Zajděte do GASKu, dejte si naturální víno v kavárně Turistka, espresso tonic v Kafírnictví na náměstí a oběd nebo večeři v restauraci Čtyři sestry, již skutečně založily čtyři sestry sdílející lásku k jídlu. A až budete mít města dost, vydejte se na zámek Kačina, klasicistní skvost, kde kromě nádherné knihovny jak vystřižené z románu Jane Austen najdete také Národní zemědělské muzeum a především divoce rostoucí park, kde jako by se za každým stromem schovával pan Darcy. Cesta z Kutné Hory na Kačinu je dlouhá osm kilometrů tam a osm zase zpátky, proto se nezapomeňte posilnit v zámecké kavárně. Z vnitřního města projděte kolem sokolovny k říčce Vrchlici, podél níž vede stinná stezky pro pěší a cyklisty. Vynoříte se u Kostnice, té se vyhnete – a pak vás, bohužel, čeká poměrně dlouhé štrádování podél silnice. Ale i to má své kouzlo. Místy se na trase zanoříte do houštinami porostlých zahrádkářských domků obklopených liminálními prostory – betonovými plácky zdánlivě bez významu nebo dlážděnými cestami končícími v křoví. V Malíně minete dřevěnou zvonici, v Nových Dvorech pak dominikánský klášter. Kousek za ním už odbočíte na polňačku, která vás vyhodí v zámeckém parku.

Vyhlídka nad Svatým Janem pod Skalou je už tak ochozená, že z ní turisté brzy začnou klouzat. Její okolí ale nabízí krásnou, asi patnáctikilometrovou lesní procházku pro středně zkušené výletníky, kteří se nebojí stoupání a nerovných povrchů. Dopravte se vlakem z Prahy na Karlštejn, kde vás ven z kupé pravděpodobně vynese natěšený dav. První tři kilometry z nádraží k rozcestníku U Dubu budou poněkud rušné, první část lidí ale setřesete už před hradem a druhou právě tady, řada lidí totiž bude pokračovat po žluté turistické značce k populárním lomům Malá a Velká Amerika. Vy ale půjdete po červené, a to prakticky celou dobu. Půjdete Cestou Vojty Náprstka ke Kubrychtově boudě, pak k Bubovickým vodopádům, které kdysi patřily k nejkrásnějším přírodním atrakcím na Karlštejnsku, už mnoho let jsou ale z neznámých příčin vyschlé. Pokračujte po úpatí kopce Doutnáč srdcem Českého krasu a okouzlujícím bezzásahovým územím plným popadaných kmenů. Je to opravdu nádhera. U benediktinského kláštera ve Svatém Janu si dejte svačinu v klášterní zahradě, která je veřejnosti přístupná, byť se to přivřenou branou a miniaturní cedulí snaží dobře skrývat. Pak dále po červené až do Berouna, kde si můžete dát cokoliv od kvalitní kávy přes oběd až po zmrzlinu, a pak rovnou nasednout na vlak domů.

Naučná stezka Svatojánské proudy zcela právem patří k nejvyhledávanějším výletům v okolí Prahy, já vám k ní ale nabídnu příjemný twist na závěr. Nejprve se ale vydejte autobusem ze Smíchovského nádraží do Třebenic, kde perfektně značená trasa startuje. Celou dobu půjdete v těsné blízkosti vodní nádrže Štěchovice, ohraničené z jedné strany vodní elektrárnou Slapy, z druhé vodní elektrárnou Štěchovice, což je sám o sobě zajímavý pohled nejen pro nadšence do vodních děl. Úvodní fáze cesty nabízí příjemný warm up, než se dostanete k okouzlující pasáži vedoucí přímo po skalnatém úbočí vysoko nad hladinou. Cestou potkáte ještěrky, nejrůznější brouky i cedule upozorňující, že na případná mláďátka polehávající na cestě nesaháme, ani je nikam nepřenášíme. Čas a prostor na svačinu najdete v legendární trampské osadě Ztracenka. Ze Štěchovic jede autobus zpátky do Prahy. Já navrhuji alternativu: protáhněte si to po zelené turistické značce do Hradištka, konkrétně do restaurace Na Pervidle. Zvenku vypadá docela obyčejně, uvnitř ale najdete smažák lepší než v Lokále (a za zlomek ceny) i skvěle ošetřené pivo, jež po bezmála třináctikilometrovém pochodu bodne. Přes Pikovice pak dojdete na vlak do Petrova u Prahy a hurá zpátky.