Umělecké skvosty, renesanční architektura, vzácné stromy a kulinární ráj. Vítejte v Padově

Město, do něhož Shakespeare zasadil děj komedie Zkrocení zlé ženy, založil podle legendy v roce 1183 př. n.l. trójský princ Anténór, rádce krále Priama. Dal mu jméno Patavium. V renesanci byla Padova jedním z hlavních center humanismu a vědy. V roce 1405 se dostala pod nadvládu Benátek a setrvala v ní až do roku 1797, kdy do Itálie nakráčel Napoleon Bonaparte. Francouze ve městě posléze vystřídali Rakušané. Součástí sjednocené Itálie se Padova stala v roce 1866. 

Zatoulejte se do starého města a objevte místní univerzitu, jejíž nádvoří Cortile Antico lemuje renesanční lodžie ozdobená třemi tisícovkami heraldických erbů. Druhá nejstarší univerzita v Itálii byla založena v roce 1222 a studium si tu užívali i zakladatel moderní astronomie Mikuláš Koperník nebo první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. 

V renesančním paláci Palazzo del Bo vás upoutá nejstarší anatomické divadlo na světě. Kopírovalo se po celé Evropě. Vstupní portál zdobí latinský nápis: Mors ubi gaudet succurrere vitae. (Zde se smrt raduje, že může pomáhat životu). Teatro anatomico pochází z roku 1594 a tvoří ho šest soustředných stupňovitých galerií. Má tvar obráceného kužele, což studentům stojícím podél vysokého zábradlí umožňovalo co nejlepší výhled na pitevní stůl umístěný uprostřed. V Sala dei Quaranta je k vidění dřevěný řečnický pult, od kterého přednášel Galileo Galilei během svého působení v Padově. V letech 1592–1610 zde vyučoval geometrii, mechaniku a astronomii. Tohle období označil za „nejlepší léta svého života“. Zformuloval tu zákon o pádu těles, zdokonalil dalekohled a objevil čtyři největší měsíce Jupitera. A nesmí chybět ani socha Eleny Lucrezie Cornaro Piscopia – v roce 1678 jako vůbec první žena na světě zde získala doktorát z filozofie.  

„Pedrocchi je nejlepší kavárna v Itálii,“ prohlásil francouzský spisovatel Stendhal o slavném podniku Caffè Pedrocchi, který 9. června 1831 slavnostně otevřel Antonio Pedrocchi. 8. února 1848 se kavárna stala dějištěm protestů studentů a místních občanů proti rakouské nadvládě. Rakouští vojáci vtrhli dovnitř a při následné palbě přišel o život jeden z přítomných studentů. 

Vplujte dovnitř a objevte tři slavné sály. Sala Rossa je sál vyvedený v červené barvě, v jehož čele trůní původní mramorový pult. Sala Bianca je luxusní sál v bílé barvě. Ve zdi se zachovala kulka z revolučních dní. Posledním sálem je Sala Verde. V zeleném sále mohl sedět kdokoli a číst si noviny, aniž by si musel cokoliv objednat. Kavárna byla až do roku 1916 otevřená 24 hodin denně, přezdívalo se jí proto „kavárna bez dveří.“  Chodil sem anglický básník George Gordon Byron, francouzští literáti Alfred de Musset a Théophile Gautier, zakladatel futurismu Filippo Tommaso Marinetti nebo spisovatel Dario Fo. Poručte si místní specialitu caffè alla menta (kávu s mátovým sirupem a kakaem). 

Mezi náměstí Piazza delle Erbe a Piazza della Frutta se vecpal majestátní Palazzo della Ragione. Palác z roku 1218, rozšířený ve 14. století, se pyšní největším středověkým sálem bez vnitřních sloupů v Evropě. Na délku má 80 metrů a jeho stěny pokrývají tři stovky astrologických a alegorických fresek. Původní cyklus fresek namaloval slavný mistr Giotto di Bondone se svými žáky. Po požáru z roku 1420 je podle původních maleb obnovili renesanční mistři. 

V sále stojí obří socha dřevěného koně z 15. století. A také starobylý kámen Pietra del Vitupero, jež ve středověku sloužil jako pranýř. Dlužník u něj musel podstoupit ponižující divadlo. Před zraky veřejnosti se musel svléknout do plátěných spodků a třikrát o něj plácnout zadkem. Při každém dosednutí přitom zakřičel latinskou formuli cedo bonis (odevzdávám svůj majetek). Pak musel město navždy opustit, bez vindry v kapse. V podloubí paláce se nachází jedna z nejstarších krytých tržnice v Evropě. V Sotto il Salone najdete řeznictví, pekařství a prodejny sýrů a delikates. V nedalekém Palazzo Comunale, bývalém sídle městské rady (dnes radnice), se do výšky 47 metrů šplhá středověká věž Torre degli Anziani. Zdolejte 190 schodů a dopřejte si nádherné výhledy! 

Basilica di Sant'Antonio je obrovský poutní chrám ze 13. století, který ve svých útrobách ukrývá hrobku svatého Antonína. Tenhle architektonický skvost v sobě míchá románské, renesanční a gotické prvky se sedmi byzantskými kupolemi a osmi štíhlými věžemi, které připomínají minarety. V kapli relikvií uchovávají relikviáře s neporušeným jazykem a hlasivkami svatého Antonína. Hlavní oltář je od slavného sochaře Donatella. Přilehlý františkánský klášter zdobí rajská zahrada, kterou obklopuje křížová chodba.  

V Padově najdete nejstarší akademickou botanickou zahradu na světě. Orto Botanico funguje nepřetržitě na svém původním místě od roku 1545. Její historické jádro hortus cinctus má kruhový půdorys. Symbolizuje svět, který na čtyři části rozdělují křížící se cesty. Nejstarší stromy? Ginkgo bilobu (jinan dvoulaločný) tu vysadili v roce 1750, je jedním z nejstarších v Evropě. Chamaerops humilis je ještě starší. Tahle palma tu roste už od roku 1585 a proslavil ji Johann Wolfgang Goethe ve své knize Italská cesta. Na ploše přibližně 22 000 metrů čtverečních se nachází přes 6 000 rostlinných exemplářů zahrnujících zhruba 3 500 různých druhů z celého světa. Historický areál doplňují obří skleníky, ve kterých se dozvíte spoustu zajímavostí o rostlinstvu od tropických pralesů až po mírné pásmo. 

Kaple Scrovegni (Cappella degli Scrovegni) ukrývá jeden z nejvýznamnějších cyklů renesančního malířství – skvostné fresky od Giotta di Bondone zapsané na seznam UNESCO. Kaple byla postavena roku 1303 jako součást později zaniklého paláce. Giotto zde v letech 1304–1306 namaloval soubor 38 výjevů ze života Krista a Panny Marie, doprovázený obrazem Posledního soudu a alegoriemi Ctností a Neřestí. Sochu Marie mezi anděly na hlavním oltáři vytvořil Giovanni Pisano. Tyhle fresky znamenaly revoluci v malířství. Před Giottem byly postavy na malbách ploché, strnulé a zlaté jako ikony. Giotto jim dal objem, váhu, prostorovou hloubku a především skutečné lidské emoce (postavy pláčou, prožívají vztek nebo zármutek). Stěny pokrývá příběh o životě svatého Jáchyma, svaté Anny, Panny Marie a Ježíše Krista, který vrcholí monumentální scénou Posledního soudu na západní stěně. Mezi nejvýznamnější díla patří detailně propracovaný Jidášův polibek a dramatické Oplakávání Krista. 

Prato della Valle je jedno z největších a nejkrásnějších náměstí v Evropě. Současná podoba pochází z 18. století, kdy nechal zchátralý močálovitý pozemek přeměnit benátský šlechtic Andrea Memmo v reprezentativní veřejný prostor. V římských dobách se v těchto místech nacházelo velké divadlo a hipodrom pro koňské dostihy – pozůstatky byly odhaleny při stavbě kanálu. Náměstí má nezvyklý eliptický tvar, v jehož centru se nachází zelený ostrov Memmia, pojmenovaný na počest svého tvůrce. Obklopuje ho vodní kanál, jehož břehy lemuje 78 kamenných soch slavných Padovanů. 

Tohle místo místní milují. Baví je sednout si jen tak do trávy nebo k vodě. Každou sobotu se tu konají trhy! V jihovýchodním rohu náměstí objevte baziliku Santa Giustina s přilehlým opatstvím z 16. století. V kostele je hrob evangelisty Lukáše (jeho lebka je v katedrále svatého Víta na Pražském hradě) a apoštola Matěje. Mučednickou smrt svaté Justýny připomíná Veronesův obraz na hlavním oltáři. Na zdejší varhany si zahrál 12. března 1771 teprve patnáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart. Stalo se tak během jeho první velké italské cesty, kterou podnikal se svým otcem Leopoldem. 

A co v Padově musíte ochutnat? Bigoli co' l'arna, těstoviny s kachním ragú. Pasta e fagioli, hustou fazolovou polévku s těstovinami a kousky slaniny či zeleniny. A v bistu La Folperia si dejte vařené chobotničky s citronem – jde o vyhlášený street food!