Letní magická Apulie. Dovolená mezi farmami, střešními terasami a zahradami plnými granátových jablek

„Kouzlo Salenta se ukrývá za zdmi, branami a klikatými venkovskými cestami, které tamní krajinu protínají,“ píše Helen Mirren v předmluvě ke knize Dimore del Salento (Rizzoli, 2025, volně přeloženo Salentské domovy). Pár slov, které bohatě stačí, abychom pochopili, proč se slavná herečka, jež si Apulii bezhlavě zamilovala, stala ambasadorkou tohoto dechberoucího kraje „...a jeho nádherného světlého kamene, z nějž se po staletí stavěly tzv. suché zídky, kostely, typická venkovská stavení pajare, sochy, velkolepá města i majestátní venkovské usedlosti zvané masserie“. Na Mirren navazuje editorka knihy Luciana Di Virgilio popisující Apulii jako úzký cíp země, který jako by se vznášel mezi Jónským a Jaderským mořem. Kraj, kde se tisícileté olivovníky (dnes fatálně ohrožené bakterií Xylella) tyčí na pozadí kobaltového nebe a lecceský vápenec vypráví staleté příběhy o odražených nájezdech, houževnatosti zdejších rolníků a kráse podmanivé v její přímočarosti.

Skutečné kouzlo Apulie tkví v tom, že je rafinovaně schovaná, nic tu není „na první dobru“: za vysokými běloskvoucími zdmi a za masivními vraty se ukrývají dvory plné rozkvetlých bugenvilií a najdete tu i uličky působící jako tajné průchody pro zasvěcené. Právě tady, za těmito nenápadnými kulisami, jsou ukrytá historická sídla proměněná v útočiště pro náročné cestovatelstvo. Nejde o obyčejné ubytování, ale o živá místa pulzující životem a zároveň pevně ukotvená v historii.

Zemědělské usedlosti zvané masserie, jež kdysi sloužily jako předsunuté hlídky proti pirátům, dnes otevírají své tajné zahrady s bazény lemovanými stromy s granátovými jablky. Šlechtické paláce v srdci Lecce nebo Ostuni, které se pyšní rozložitými historickými klenbami a masivními schodišti z lokálního kamene carparo, dnes fungují jako umělecké rezidence plné současného umění a nečekaných instalací. A nechybí ani tradiční domky trulli v údolí Valle d’Itria, zapsané na seznamu UNESCO, kde se snoubí historie a minimalistický design.

Pojďte s námi objevit Salento tak, jak jej ještě neznáte. Naše mapa Apulie je plná emocí zachycujících genius loci výjimečných míst, jako je Borgo Silentio s olivovými háji vinoucími se až k moři nebo Palazzo Daniele, v němž se fresky z 19. století snoubí s moderními sochami. Nejde jen o přespání v luxusním apartmá, ale třeba o probuzení ve věži hradu Castello Ugento s výhledem na stříbřité koruny olivovníků; večeře pod pergolami obsypanými vistériemi v Masseria Calderisi s menu inspirovaným místními ekologickými zahradami; nebo o poslech komorních koncertů na nádvoří historických paláců při popíjení lahodného Negroamara. Agentury jako The Thinking Traveller a Puglia Paradise pro vás s maximální pečlivostí vybírají jen to nejlepší a ručí za naprostou autenticitu – každé sídlo je malým rájem, který dokonale splývá s okolní přírodou.

Borgo Silentio se nachází jen patnáct minut jízdy z centra Ostuni. Jde o kouzelné útočiště, které vzniklo díky odvážnému životnímu rozhodnutí Lucy a Valentiny (bývalých milánských fashion manažerů) a dokonale ztělesňuje filozofii tzv. slow living. Komplex se skládá ze tří vil z nichž každá má svůj vlastní styl a energii: Masseria Silentio, srdce celého místa z 18. století s odsvěcenou kaplí proměněnou v gurmánskou kuchyni a střešní terasou jako stvořenou pro večeře pod hvězdami; Trullo Silentio, saracénský klenot s venkovní sprchou a pergolami zahalenými do jasmínu; a La Selvaggia, oáza naprostého soukromí ukrytá mezi mandloněmi a opunciemi. Každý detail vychází z dialogu mezi minulostí a přítomností: podlahy z tradičního materiálu cocciopesto, původní krby a klenby vzdorující staletím. 

Borgo Silentio ovšem není jen o architektuře, je to zážitek ušitý na míru: od soukromého bazénu u každé vily – zasazeného do zahrady o rozloze osm tisíc metrů čtverečních – až po snídaně s olivami odrůdy Cellina di Nardò a čerstvě upečeným tradičním křupavým pečivem taralli. Od roku 2023 doplňují kolekci vil i dvě luxusní apartmá přímo v centru Ostuni, ideální pro ty, kteří se chtějí naladit na barokní duši „Bílého města“. A pak je tu Officine Silentio, concept store v historickém centru, kde si můžete pořídit kousek tajemné Apulie na doma: lněné tuniky tkané na starých stavech, tradiční keramiku z Grottaglie nebo koše pletené místními řemeslníky – prostě všechno to, co zdobí zdejší vily.

Rodina Passerových patří k italským hoteliérským dynastiím s tradicí dlouhou čtyři generace a stojí například za známými hotely Vista Lago di Como a Vista Verona. Pro své třetí luxusní sídlo si vybrali budovu bývalé továrny na zpracování tabáku v Ostuni, která na své znovuzrození čekala dlouhých šedesát let. Komplex vznikl ve čtrnáctém století jako klášter, pak sloužil jako nemocnice, následně jako škola pro dívky ze znevýhodněných rodin a nakonec jako továrna na zpracování tabáku, kde pracovalo na šest set dělnic, a to až do jejího uzavření v roce 1968. Dnes tento historický areál konečně znovu ožívá: za jeho citlivou rekonstrukcí stojí milánský architekt Roberto Murgia, který zachoval stopy všech historických období. Patří k nim například původní kamenné desky (tzv. chianche) z někdejšího klášterního dvora, jež nechal očíslovat a znovu položit kolem bazénu, dále klenby typu a schifo (hybridní stavební prvek kombinující plochý a klenutý strop, jedinečný pro tuto oblast), zdi silné až dva metry či stropy vysoké sedm metrů. To vše Murgia vkusně propojil s kamenem z Trani a brekcií Sant'Antonio zpracovanými místními kameníky. 

Klášterní dvůr v prvním patře, díky prosklené střeše zalitý světlem, tvoří velkolepé srdce celého hotelu a až do 5. října zde letos probíhá výstava A-Mare kubánského umělce Dianga Hernándeze s výběrem z jeho děl Piscine Olaiste. Tříhektarová zahrada je dílem belgického krajinného architekta Erika Dhonta a při procházce se v ní snadno ztratíte mezi duby cesmínovitými, lentišky, myrtami a stromovými vřesovci, zatímco členitý terén a suché kamenné zídky vás přirozeně navádí směrem k „Bílému městu“. Střešní bar se zrcadlovým stropem opticky znásobuje panoramatický výhled na Ostuni, moře a planinu s prastarými, monumentálními olivovníky. V kuchyni kraluje apulijský šéfkuchař Giuseppe Aresta, jehož menu staví na produktech od drobných místních výrobců a na surovinách s certifikací Slow Food, jako jsou brindisijské artyčoky či tradiční lilky z Ostuni. Noční oblohu nad budovou rozjasňuje světelné site-specific dílo Pietra Terziniho kde se dočtete okřídlené „No change, no butterflies“.

Za neoklasicistní bránou městečka Gagliano del Capo, na samém konci „italského podpatku“, najdete dechberoucí Palazzo Daniele. Tento klenot salentské architektury, postavený v roce 1861 na přání rodiny Daniele, je dnes uměleckým a architektonickým manifestem, v němž se potkávají fresky z 19. století s instalacemi současného umění. Za návrhem rekonstrukce stojí milánští architekti Ludovica a Roberto Palombo (ze studia Palomba Serafini), kteří citlivě zachovali původní klenby, mozaikové podlahy i soukromou kapli, ale zároveň celý prostor provzdušnili, aby tu mohla vyniknout umělecká site-specific díla. V apartmá Royal Junior Suite tak třeba najdete šest metrů vysokou sprchu-sochu od Andrey Saly, jinde zase lampu od Luigiho Presicceho, která mění světlo v uměleckou performance.

Jedenáct apartmánů v klášterním stylu – bez televizí a minibarů – přímo vybízí k tomu zpomalit. V apartmá Black Suite (střešní byt o rozloze 85 m² s vlastní terasou o velikosti 1 500 m²) budete usínat pod stropem pokrytým alegorickými freskami. V apartmá Master Suite se pro změnu odehrávají soukromé večeře, o něž se starají čtyři místní kuchařky, rodilé Salenťanky, které dávají novou tvář tradičním těstovinám orecchiette s brokolicí cima di rapa. Srdcem celého paláce je nádvoří z 19. století s černým bazénem, které slouží jako otevřený umělecký ateliér. Právě zde si při západu slunce můžete vychutnat mořské tapas skvěle spárované s přírodními víny.

Západ slunce barví do nachova padesát hektarů tisíciletých olivových hájů a levandulových polí, které obklopují staleté zdi usedlosti Masseria Petrarolo. Venkovská usedlost, dnes klenot kolekce „Exceptional Homes“ prestižní sítě Mandarin Oriental, doslova dýchá historií: najdete tu starobylý zvon, jenž před staletími varoval před saracénskými piráty, kamenné výklenky proměněné z někdejších kurníků v knihovny i otevřené krby, v nichž se dodnes peče tradiční semolinový chléb. 

To, co toto místo činí opravdu jedinečným, je však rukopis samotné sítě Mandarin Oriental: služby na úrovni královského paláce se zde dokonale prolínají s venkovskou duší Apulie. O interiéry se postaralo londýnské studio Albion Nord a rozehrálo v nich odvážnou designovou hru. Tufové stropní klenby ladí se lněnými pohovkami v barvě sienské pálené hlíny a starobylá terakotová dlažba se potkává s moderními svítidly od Michaela Anastassiadese. Devět apartmánů (z nichž některé s venkovními vanami zasazenými přímo v jasmínovém podrostu) nese názvy místních větrů (například Scirocco či Maestrale) a ukrývá detaily v podobě sprch obložených kamenem z městečka Cisternino. Tepajícím srdcem celého sídla je sál Sala Trajan s odhalenými cihlami a dubovými trámy pro dvacet hostů. Právě zde michelinstí šéfkuchaři sítě Mandarin vytvářejí exkluzivní večeře na míru, při nichž hraje hlavní roli olivový olej lisovaný z oliv přímo na této usedlosti.

Mezi pšeničnými poli a olivovníky se klikatí štěrková cesta a na jejím konci se vám jako přízrak z pohádky zjeví Casina Cinquepozzi – sídlo z 18. století, v němž každý kámen nese stopy tří století lokální historie. Právě toto jedinečné místo si vzali pod svá křídla šperkařka nigerijského původu Thelma West a bývalý manažer společnosti Apple Stefano Liotta a proměnili jej v usedlost s podmanivou, multikulturní atmosférou. Pozemek o rozloze 16 hektarů koupili v roce 2021 a po letech chátrání tak konečně Casina Cinquepozzi prošla kýženou rekonstrukcí. Každý detail – od původních tapet až po terakotovou dlažbu – zůstal zachován, přičemž klenuté stropy odhalily takzvané bubuli, starobylé hliněné nádoby sloužící k tepelné izolaci, které jsou v nich zapuštěné jako drahokamy. 

Název sídla je poctou pěti podzemním cisternám na dešťovou vodu, dodnes sloužící k zavlažování okolních polí. Zdejší kouzlo je v dialogu mezi světy a celkem deset pokojů (celková kapacita je dvacet čtyři hostů) tvoří mozaiku nejrůznějších kultur. Postele tu jsou z tepaného železa od uměleckého kováře Andrey Caporaliho, kovové portréty od nigerijského umělce Samsona Akinnireho a umělecké lampy, které rozehrávají neuvěřitelnou stínohru, od Peppina Campanelly. V hlavním patře (piano nobile) se snoubí květinové girlandy na freskách z 18. století s keramikou ve stylu wabi-sabi od Enzy Fasano. Casina Cinquepozzi je po dvouleté rekonstrukci otevřená teprve rok a za zmínku stojí také to, že bývalé stáje tady dnes slouží jako zázemí pro rezidenční programy určené pro umělctvo a kreativní duše.

Sídlo Il Giardino Grande, obklopené olivovými háji a pšeničnými poli pouhých deset minut od písečných pláží v Gallipoli, má dvojí duši. Rezidence z 19. století totiž původně vznikla jako letní útočiště aristokratů (tehdy se jí říkalo „Il Casino“) dnes je však chrámem moderní elegance, kde se původní lomené klenby z místního kamene carparo snoubí s minimalistickým nábytkem a prvky ve stylu art deco. Při rekonstrukci vedené majitelkou Valentinou byl kladen důraz na zachování veškerých historických detailů: najdete tu podlahy z tradičního materiálu cocciopesto, vápnem omítnuté zdi i malou soukromou kapli s původním oltářem, která se proměnila v útulný salonek ideálním ke čtení knih nebo pro romantické večeře pod stropním freskami zobrazujícími hvězdnou oblohu. 

Šest pokojů se tu jmenuje podle stromů ze zdejší zahrady – například Melograno (Granátové jablko), Fico (Fík), Carrubo (Svatojánský chléb) a působí jako malé poetické oázy. Zdobí je zelené dveře s klikami ve tvaru listů, postele z tepaného železa a soukromé terasy, na nichž se můžete oddávat naprostému klidu salentského venkova. V zahradách navržených jako živé obrazy se klikatí smyslové stezky: Olivové nádvoří (Corte dell’Ulivo) s prastarým, staletým olivovníkem, Tajemná zahrada (Giardino Segreto), kde se podávají snídaně (ricottové koláče či kandované fíky) a biologické jezírko zachycující dešťovou vodu na zavlažování zahrad. Uprostřed toho všeho najdete bazén, který jako by splýval s okolními olivovníky, a rákosový Pergola Bar ideální na večerní drinky při západu slunce s olivami odrůdy Cellina di Nardò.

Palazzo Zimara najdete v Lecce, v ulici Via Giuseppe Libertini ukrytý za masivním portálem z 16. století. Palác, postavený v roce 1557 jako sídlo lékaře a filozofa Teofila Zimary, patří mezi čtyřicet památkově chráněných barokních budov v Lecce a po smrti poslední dědičky rodu přešel v 18. století do vlastnictví řádu bosých karmelitánů. Ti nad portál umístili svůj znak, oválný štít se třemi zlatými hvězdami na modrém poli, který je dodnes emblémem celého místa. Čtyřletou rekonstrukci s cílem vrátit budově její historii vedl lecceský architekt Raffaele Centonze, který stojí i za projekty Masseria Diso a Masseria Trapanà. Zachránil tak mimo jiné fresky z 19. století od řemeslného mistra Annibala D’Ambrosia, původní podlahy z materiálu cocciopesto, tři metry vysoké klenby, dřevěné dveře z 18. století i zdi ze surového kamene.

Šestnáct pokojů a apartmánů je naprosto originálních: v přízemí najdete středomořské lokální bistro La Bocca, které vede sardinský šéfkuchař Gabriele Piga, gastronomický nestor s bezmála třicetiletou kariérou mezi Paříží a Salentem, který láká na lokální speciality, jako jsou těstoviny fregola s polévkou ze slávek a mořským chřestem. Hned vedle najdete Radino Wine Bistrot zaměřené na organická vína od rodinných producentů odrůdy Aglianico v Basilicatě a odrůd Primitivo a Negroamaro v Apulii. Sklenku si můžete vychutnat na pouliční terase nebo na kamenném nádvoří, kde se ráno podává snídaně s domácími croissanty a tradiční kávou caffè leccese (ledové espresso se sirupem z mandlového mléka). Palazzo Zimara je součástí sítě D’Angelo Family Collection, do níž patří také Villa Mojana di Limonta u Lago di Como a Palazzotto Residence & Winery v Mateře.

Sídlo Leonardo Trulli Resort v údolí Valle d’Itria se ukrývá v kopcích oddělujících Jaderské moře od Jónského. Leží co by kamenem dohodil od městečka Locorotondo – jednoho z nejkrásnějších historických sídel v Itálii – a je obklopené středomořskou vegetací s keři rozmarýnu, tymiánu a vavřínu, které dávají tamnímu vzduchu neopakovatelnou vůni. Majitelka Rosalba tu se svým týmem stvořila malý ráj založený na ekologii a autenticitě, jehož podstatou je komplexní péče o návštěvnictvo. Srdce resortu tvoří 250 let staré kamenné domky s kuželovitou střechou (tzv. trulli). 

Někdejší zemědělské příbytky se proměnily v malebné apartmány: každý pokoj má soukromou zahradu s olivovníky, duby cesmínovitými a damašskými růžemi, které slouží nejen jako dechberoucí kulisa, ale také jako terapeutický prostředek během hodin jógy pod klenutými cedry. Příroda je tu i hlavní inspirací i v kuchyni: v restauraci ArteCibo připravuje šéfkuchař Francesco Cataldi (oceněný prestižním průvodcem Gambero Rosso jako nejlepší začínající šéfkuchař) nepřeberné množství lahůdek postavených na sezónnosti a na tom, co je zrovna v místní eko zahradě k dispozici. Na jaře jsou to čerstvé boby a dýňové květy plněné ricottou, v létě pak saláty z keříkových rajčat, žlutých rajčátek datterino a červené cibule z Acquavivy, vše zakápnuté za studena lisovaným extra panenským olivovým olejem.

Jako zářivě bílý přelud se na kopci nad Jadranem tyčí Masseria AuraTerrae. Právě zde, na dohled od pobřeží mezi Mola di Bari a Monopoli, kdysi v osmnáctém století v citrusových sadech tiše meditovali mniši. Dnes tu zní smích a cinkají sklenky a příbory. Tato pevnost ze sedmnáctého století ve vlastnictví rodiny Valentiniových (vizionáři rekonstrukcí, kteří v roce 2008 vdechli nový život také hotelu Relais Il Santissimo v Turi) se zrodila jako takzvaný albergo diffuso (hotel rozptýlený v několika budovách). Hosté zde procházejí po dlážděných uličkách a nádvořích plných rozkvetlých keřů a celé sídlo obklopuje 24 hektarů staletých olivových hájů a vinic.

Citlivá rekonstrukce zachovala historickou vrstevnatost celé usedlosti: v bývalých ovčínech s původními klenbami se nachází dvaadvacet unikátních apartmánů. Postele z tepaného železa tu doplňují venkovní vířivky zasazené do jasmínového podrostu, šest pokojů dokonce disponuje vlastní parní lázní, tři mají krb a čtyři venkovní vířivku. Starobylé cisterny posloužily jako základ pro dva bazény, jeden je panoramatický s výhledem na Polignano, druhý je vyhřívaný termální.

Masseria Calderisi pochází z roku 1658 a je obklopená osmi hektary staletých olivovníků, citrusových sadů a mandloní. Propojuje se tu bohatá historie s moderním designem a na luxusní butikový hotel ji v roce 2020 citlivě přetvořili Max a Jutta von Braunmühlovi. Sídlo leží jen několik kilometrů od pláží v Savelletri a dokonale se zde snoubí venkovská apulijská architektura (suché kamenné zídky, tradiční klenby a historické vodní cisterny) s moderní estetikou respektující původní materiály.

Hotel nabízí dvacet čtyři originálních apartmánů rozdělených do několika svébytných částí, k nimž patří Il Fortino, samostatně stojící apartmá ukryté v olivovém háji s vlastním bazénem, venkovní sprchou a uzavřenou zahradou, dále Torre 1658, pokoj v obranné věži z 16. století s původními klenutými stropy a panoramatickou terasou s výhledem na Jaderské moře, a konečně Giardino Suites, ubytování s vlastními krby a obezděnými zahradami, které jsou ideální na soukromé večeře pod rozložitými citroníky. Každé apartmá vkusně kombinuje apulijské řemeslo (včetně keramiky z Grottaglie) s moderními designovými prvky: najdete tu francouzské textilie, marocké lampy nebo koupelny obložené majolikou z pobřeží Amalfi. Srdcem usedlosti je restaurace La Corte pod taktovkou šéfkuchaře Pietra Sgaramella, bývalého šéfkuchaře vyhlášené restaurace Le Calandre. Ten zde připravuje pokrmy z čerstvých surovin z místní ekologické zahrady, lokálního hovězího masa a čerstvých úlovků od rybářů ze Savelletri. V původní peci na dřevo ze 16. století se zde navíc peče domácí chléb a pizza. Jen deset minut od hotelu se nachází soukromý beach klub nabízející písečnou pláž s typickými plážovými domky, slunečníky a restaurací přímo na pobřeží, kde si můžete vychutnat večeři v podobě čerstvých mořských ježků. To vše za doprovodu příjemných večerních DJ setů.