Ascoli Piceno: Historické město, kde smaží olivy jako řízek

V kraji Marche, necelých třicet kilometrů od pobřeží Jadranu, se nachází město Ascoli Piceno. V dávných dobách tohle území obýval kmen Picénů. V dobách římské říše vedla městem slavná via Salaria, po níž se do Říma vozila sůl vytěžená z moře. Ve středověku bylo po celém Ascoli Piceno rozeseto na 200 věží a zvonic. Přezdívalo se mu „město stovky věží“. 91 z nich ale nechal ve 13. století zničit Fridrich II. Město pak postupně přicházelo o své další  dominanty. Padesát z nich se naštěstí zachovalo až do dnešních dní. Čím je ještě město vyhlášené? Druhou sobotu v červenci a první neděli v srpnu (na den svatého Emidia) se v Ascoli Piceno koná festival Quintana, a to již od roku 1955. Ulicemi prochází průvod lidí ve středověkých kostýmech, trubači troubí na trubky, bubeníci bouchají do svých bubnů a vlajkonoši mávají prapory. Šest městských čtvrtí se na akci připravuje celý rok. Na zdejším stadionu navíc probíhají rytířské souboje s názvem Giostra Cavalleresca.

Z východu budete do města vjíždět po Ponte di Cecco (mostu, co pamatuje slavné římské časy) a zahlédnete z něj pevnost Malatesta, která se vypíná na skále nad řekou. Téměř celé centrum města je vybudované z travertinu (pórovité horniny, která se těžila v okolí), městu dodává jedinečné kouzlo. Piazza Arringo je největší a nejstarší náměstí. Objevíte tu románskou katedrálu Sant´Emidio. Její výstavba započala v 11. století a svého dokončení se dočkala o pět dekád později. Ve  svých útrobách ukrývá kryptu svatého Emidia, prvního biskupa zdejšího kraje a patrona Ascoli Piceno. Hned vedle katedrály se pyšně vypíná středověká křtitelnice San Giovanni. V biskupském paláci Palazzo Vescovile sídlí místní úřady, v Palazzo dell´Arengo zase umělecká galerie Pinacoteca Civica. Určitě dovnitř zajděte, je totiž plná skvostů, obrazy tu mají i od Tiziana!

Za jedno z nejkrásnějších náměstí v celé Itálii se považuje Piazza del Popolo. Nechybějí zde renesanční budovy, elegantní podloubí, vše vyvedené z travertinu. Palazzo dei Capitani okupuje velkolepý vstupní dvůr plný zeleně. Sídlí v něm radnice i Museo Storico d´Arte. Ani tohle náměstí není okradeno o kostel. Chiesa di San Francesco s přilehlým klášterem stojí na jeho severní straně. Co ale rozhodně nesmíte minout? Caffè Meletti. Slavnou kavárnu, která byla zároveň uměleckým salonem. Původně dům z roku 1881 sloužil jako sídlo pošty a telegrafu. O tři roky později jej však koupil Silvio Meletti, likérový průmyslník. Ten následně přizval inženýra Enrica Cesariho a malíře-dekoratéra Pia Nardiniho, aby z domu udělali elegantní bar v secesním stylu s bohatým vybavením, funkčním barovým pultem, spoustou obrazů a nádhernými ornamenty. Nástropní fresky vás uchvátí nejvíc. Jsou tu ale i svícny a lustry z mosazi a muránského skla. Pohovky pokryté měkkým mechově zeleným sametem. Kulaté stoly s litinovými podstavci a deskami z bílého kararského mramoru. Obrazy milánského umělce Giuseppe Moneta. Židle značky Thonet s typickým výpletem. Litinové sloupy s hlavicemi zformovanými do tvarů různých druhů ovoce. Točité schodiště z vyřezávaného dřeva. Caffè Meletti slavnostně otevřeli v květnu 1907. Začali se tu scházet spisovatelé, malíři a další intelektuální elita (návštěvu téhle ikonické kavárny nevynechal ani Ernest Hemingway či Jean-Paul Sartre). Rodily se zde časopisy, psaly opery... A když místo navštívil král Vittorio Emanuele III. a ochutnal anýzový likér Anisetta Meletti, okamžitě poručil, aby se Caffè Meletti stalo hlavním dodavatelem dobrot do jeho královského špajzu. Anisetta Meletti se dodnes vyrábí dle tajného receptu. 

Oliva Ascolana Tenera je druh velké zelené olivy. Křupavé a dužinaté. Pěstuje se pouze v tomhle kraji a je známá již od dob starého Říma. V 16. století se papež Sixtus V. v dopise zmínil, že lidé ve zdejším kraji plní olivy bylinkami. Místní specialita se tedy jmenuje olive all'ascolana. Její příběh? Vznikla v roce 1800, a to takhle: Zdejší šlechtě vozili rolníci maso, hlavní složku stravy. Aby bylo možné zvládnout velké množství hovězího a vepřového masa, napadlo kuchaře maso pomlet a vkládat do oliv. Pak se to celé podusilo v bílém víně. Olivy se poté obalily v trojobale, do kterého se přidal nastrouhaný parmezán. A šlo se smažit. Tahle bašta zachutnala všem. Opěvovali ji i skladatelé Gioacchino Rossini a Giacomo Puccini. V roce 1849 — při svém útěku z Říma — byl touto pochoutkou ohromen i sám Giuseppe Garibaldi. Když se ale stejnou odrůdu rozhodl pěstovat na svém ostrově Caprera, nepotkal se s úspěchem. Olivy na ascolanský způsob si můžete dopřát s masem telecím, hovězím, vepřovým, kuřecím. Ale klidně i s rybou, případně s klobásou. Do některých se přidává muškátový oříšek, česnek nebo chilli. V papírových kornoutech ji prodávají po celém městě (10 kusů vás vyjde zhruba na 6 eur). Olivám bývá dokonce v srpnu zasvěcen Ascoliva Festival. Na Piazza Arringo vyrůstají stánky, které se prohýbají pod gastronomickými specialitami stvořených z oliv. Mimochodem, smažené olivy v trojobale si tu dopřávají i v období Vánoc. Tenhle zvyk vznikl kvůli tomu, aby rodinu spojila příprava svátečního jídla. Muži vypeckovávají olivy, děti olivy obalují v mouce, vajíčku a strouhance a ženy smaží. Krásná tradice! 

Tip: ve Spinetoli, kousek od města Ascoli Piceno, si nenechte ujít návštěvu Oleificio Silvestri Rosina. Už pátá generace jediné rodiny se zde věnuje sběru a výrobě kvalitního olivového oleje. O tom, že jim jde práce od ruky, svědčí řada diplomů a mezinárodních ocenění. Zábavnou formou se tu navíc dozvíte spoustu zajímavostí o pěstování a výrobě extra panenského olivového oleje. Omrknout můžete i stroje, s jejichž pomocí se olej vyráběl v minulosti, ale i nejmodernější techniku. To hlavní, co si tu ale rozhodně dopřejte, je ochutnávka vynikajících oliv a olejů. Mají tu i aromatizované oleje, jako je lanýžový, citronový, rozmarýnový, pomerančový, zázvorový, česnekový, chilli. Z oliv tu vyrábějí pomazánky, džemy, ale i čokoládu!