Co když ten nejlepší wellness hotel na světě leží jen pár hodin jízdy od vás

Už dvacet let mám možnost navštěvovat designové a luxusní hotely i resorty díky práci pro magazíny o vytříbeném lifestylu. Byla jsem v různých hotelech Mandarin, Cheval Blanc nebo Bulgari, byla jsem na Velaa Private Island na Maledivách. Když na tyhle cesty a press tripy, z nichž jsem některé absolvovala se svým partnerem-fotografem, vzpomínáme a říkáme si, kam bychom se nejraději vrátili, nastává paradoxní chvíle, kdy oba nezávisle na sobě nejčastěji skloňujeme místo, které nepatří žádné ze známých pětihvězdičkových hotelových skupin. Zmiňujeme rodinný alpský hotel Hochschober na pomezí Štýrska a Korutan, usazený na břehu malého ledovcového jezera Turrach.

Letos v lednu jsme se tam po patnácti letech nostalgického vzpomínání vrátili. A víme, že na něj další roky zase vzpomínat budeme. Pokud se na jeho hlavní budovu podíváte zvenčí, na úplně první pohled se ničím moc neodlišuje od postarších horských hotelů v Rakousku, i když má viditelně renovované novější přístavby dalších křídel nebo spa sekci. To nejpodstatnější se odehrává uvnitř. Jde o servis a péči na úrovni, s jakou jsme se setkali málokde. Je to jako s jídlem. Fine-diningová osmichodová večeře je sice to nejopuletnější, co jste kdy zažili, ale nakonec nejvíc vzpomínáte na klasickou, poctivou svíčkovou od babičky.

Díky zvyku podvečerního koktejlu s majiteli a osobního přivítání se brzy po příjezdu začnete cítit, jako kdybyste byli jejich vzdálení příbuzní, co za nimi přijeli na dovolenou. Tahle rodina je navíc výjimečná. Otec současné majitelky Karin Leeb, pan Peter Leeb, byl totiž hoteliér-vizionář. Jako jeden z prvních v Rakousku pochopil, že budoucnost horských hotelů bude tkvít ve wellness, a proto lázeňskou část s parní kabinou, bazénem a vířivkami zbudoval už v roce 1967. Postupem času prostory ještě rozšiřoval. Projel svět, aby na Turracher Höhe přenesl co nejautentičtěji projekt orientálního hamammu otevřeného v 90. letech. Rychle také do nabídky masáží zařadil tehdy novou techniku haki. Pokračoval světově unikátním vyhřívaným jezerním bazénem See-Bad. Následovala stavba dalšího apendixu, určeného fitness a jógovým programům, a svoji vizi korunoval troufalou konstrukcí čínské věže.

Ano, slyšíte dobře, u jezera nechal postavit repliku asijského pavilonu z červeného dřeva. Ještě léta po jejím zbudování se sem jezdili dívat a pohoršovat lidé, kteří ji považovali za provokaci odporující místnímu alpskému kontextu. Dnes je z ní symbol hotelu a jeho filozofie péče o tělo a ducha. Když se vrátíte ze svahu, rozmočíte se ve vířivce nebo v páře hammamu, ještě před večeří můžete strávit hodinku ve vnitřním klidu meditací, ájurvédskou terapií nebo čajovou ceremonií Gong Fu Cha, což je vše balzámem na duši. Do programu se nedávno přidaly i workshopy vědomého dýchání či tematické longevity týdny.

Podobným symbolem, o kterém se mluví už desetiletí, ovšem ve sféře gastronomické, jsou vyhlášené bufetové snídaně. Když jsme v Hochschoberu před patnácti lety byli, poprvé jsme se zde setkali s tím, že hotel si dal tu práci a suroviny jednoduše neobjednal od běžných dodavatelů, ale objel lokální farmy, pěstitele i chovatele a producenty produktů, jako je med, horské sýry, bylinky, uzeniny atd., a že je také dostatečně propagoval cedulkami s informacemi, co odkud pochází. Taková strategie lokálního a udržitelného tehdy byla okrajovou záležitostí alternativních komunit, ne marketingovou vějičkou. I v tom byl Hochschober pionýrský, protože celosvětově se tenhle trend prosadil až o deset let později – a my jsme se tomu doma smáli, že my už víme dlouho… O krok napřed je Hochschober i nyní. Jako první z malých rodinných hotelů zaměstnal kuchaře specializovaného výhradně na vegetariánskou a veganskou kuchyni, přičemž restauarce nabízí i další jídelní alternativy pro bezlepkáře, od přeloňské sezony také plnohodnotný program intervalového půstu 16:8.

Pokoje jsou renovované pod taktovkou studia Christiana Sateka s referencemi na lokální alpskou architekturu a práci s dřevem z alpské borovice limba, napilno má v současnosti i architekt zdejších přístaveb Fischbach. V tomto roce má být dokončeno další rozšíření wellness, které má ještě rozvolnit dopolední nápor hostů. Nové Kristall Spa zajistí méně lidí na větší ploše, víc klidových zón, víc prostoru pro individuální regeneraci, adults only prostory a velkou saunu s panoramatickým výhledem na jezero. V roce 2027 pak dojde na dokončení samostatných apartmánových domů, určených hostům, kteří chtějí kombinovat hotelový servis s vyšší mírou soukromí a delšími pobyty.

Součástí rozvoje nejsou jen stavby, ale i služby. Karin Leeb se svým manželem Martinem Kleinem dlouhodobě investuje do zázemí pro personál a vzdělávací akademie. Tým dnes tvoří zhruba 130 lidí z více než dvaceti zemí, kteří procházejí systematickým školením a mají k dispozici flexibilní pracovní modely včetně čtyřdenního pracovního týdne. I to je jeden z důvodů, proč je servis tak konzistentní a osobní. Hochschober tak roste směrem do velikosti, ale především do hloubky. Pečuje o ty nejmenší detaily servisu, prostředí i lidských zdrojů.  Dlouhodobě přemýšlí o tom, co je třeba pro dobrý život v horách dnes. V zimní i letní sezoně to například znamená také servis tzv. piste butlera. V označeném overalu se pohybuje na sjezdovkách i přímo v krajině a během dne se stará o hosty mimo hotelové zdi. Nabídne opalovací krém, kapesník, drobnou sladkost pro děti, sklenku prosecca nebo jen krátký rozhovor a doporučení, kam se vydat dál. Další gesto pozornosti, které se mi dost zamlouvá a z hochschoberského receptu na dovolenou dělá ten můj nejoblíbenější.