Sen o klidném životě: Soft Life pomáhá od stresu – pokud si to můžete dovolit

Takzvaná hustle culture, kterou jsme zažívali v prvních dvou dekádách milénia, nás dohnala k opačným extrémům. Místo self made ikon a oslnivých girlbosses teď obdivujeme každého, kdo se dokáže opravdu zastavit, vykašlat se na vnější hodnocení a žít sám se sebou, v přítomnosti. Profesní úspěch nyní nejen není vším, on už zejména zástupce mladé generace dokonce ani nezajímá. Proč by taky měl? Stoupat po kariérním žebříčku přináší stále se zvyšující stres, únavu, kompetitivnost a málo volného času. Přestože s sebou profesní úspěch přináší také větší příjem, stejně to většinou není dost, aby si člověk mohl dovolit, co potřebuje, například vlastní bydlení.

Gen Z miluje virální trendy a stárnoucí mileniálové, kteří se snaží zůstat relevantními a zachovat si alespoň mentální mládí, také. Ženy se vrací k Feminine Energy a místo zakládání vlastních byznysů vyšívají, malují, vaří z plodů vlastní zahrádky a pečují o pleť v rytmu horoskopu. Navzdory autentickému chaosu, který do popkultury vnáší Charli XCX nebo Chappell Roan, extrémně uhlazená estetika Clean Girl, v mnohém elitářská, rasistická i fatfobní, odmítá odejít do propadliště dějin. Soft Life do této situace dokonale zapadá.

Soft Life ve zkratce znamená životní filozofii, která osobní život, pohodu a vyrovnanost staví nad kariéru. Je reakcí na neustálý shon, tlak na výkon a přehlcenost a radí zpomalit, nastavit si hranice, upřednostnit vlastní klid. Před pár lety tyto ideje mohly znít krásně, teď už ale zní jenom jako klišé a zároveň to pro drtivou většinu lidí, specificky žen, funguje jenom, jak se říká, jenom na papíře. 

Když je mi dvacet, žiju v některé ze světových metropolí, vydělávám dostatek peněz, abych mohla žít v mírně nadprůměrném komfortu a nemusela na konci každého měsíce jíst suchou rýži, nemám děti, partnera, staré rodiče, o které je třeba se starat, ani žádné jiné závazky, a ještě k tomu se těším privilegiu krásy a, řekněme si to na rovinu, jsem bílé barvy pleti, je Soft Life nejen trendem, ale naprosto přirozeným během života. Jakmile ale jednu z podmínek nesplňuji, už se to dělá o dost hůř. Zejména matkám se jen těžko medituje či vychutnává tříhodinový brunch, když jim děti skáčou po hlavě a nemají dostatečnou podpůrnou síť nebo finance na to, aby si zaplatily pomoc s hlídáním, úklidem či vyřizováním nákupů a dalších nezbytností.

Ale nemusíte mít ani děti, abyste si uvědomovala, že Soft Life je spíš utopická představa. Specificky česká společnost se ani čtyřicet let po sametové revoluci nezvládla úplně stoprocentně adaptovat na životní styl a pracovní zvyklosti západního světa, k němuž se tak ráda obrací a řadí. Mnozí tuzemští zaměstnavatelé jsou schopni nalákat vás na čtyřdenní pracovní týden a pravidelný home office, aby vám za půl roku obojí zrušili, protože začnou být nervózní z faktu, že vás nemají neustále na očích a pod kontrolou. Na druhou stranu řada zaměstnanců neovládá time management a nemá pracovní morálku na takové úrovni, aby zmíněných benefitů zvládla užívat a přitom pracovat efektivně. Ani jednu stranu nikdo pořádně nenaučil, jak ke zmíněným věcem správně přistoupit.

I když si pod vlivem líbivých reels ve své hlavě vytvoříte představu o životě, ve kterém pracujete jen tolik, kolik musíte (a kolik máte uvedeno ve smlouvě), ve kterém volný čas trávíte odpočinkem nebo děláním věcí, které vás baví a jen proto, že vás baví, a ve kterém vás ráno budí ptáčci a vlasy vám rozčesávají zajíčci, reálně může být minimálně stresující už to, že byste si měla s nadřízeným promluvit o nastavení hranic, které pro vás znamenají méně práce, a tedy pro něj buď nižší zisk, nebo nutnost najmout někoho dalšího, a tedy vyšší náklady.

Myšlenka Soft Life sama o sobě není špatná. Většina z nás opravdu potřebuje dělat méně práce, zkvalitnit svůj odpočinek, věnovat se budování a péči o rodinné a přátelské vztahy místo nekonečného scrollování sociálními sítěmi a vyhledávání validace. Do reality se ale zkrátka převádí mnohem náročněji, než se při pohledu na jeho propagátorky influencerky může zdát. Základem praktikování takové filosofie je totiž jak dobře postavená, funkční podpůrná síť, tak vstupní kapitál, bez nějž se do vod jemného žití vstupuje velmi těžko. Úskalím Soft Life je nicméně už to, že následování lifestylových trendů z dlouhodobého hlediska není udržitelné tím spíš, když se během měsíců, týdnů a někdy i dnů mění. Větší smysl dává pomalu a postupně budovat život podle vlastních pravidel a takový, aby vyhovoval přesně vám a vašim potřebám.

Audit domácnosti, který vytvořili Martina Dvořáková a Libor Vaněk v rámci projektu Férová domácnost, je podrobný seznam prací spojených s chodem domácnosti a péčí o její členy, který nabízí možnost zaznamenat, kdo se jim u vás doma věnuje a v jaké míře. Pokud žijete v páru a máte děti, může vám audit pomoci si uvědomit, kolik toho děláte i co by místo vás mohl dělat ten druhý. Dle statistik péče o rodinu a domácnost stále leží spíše na ženách, navíc se jim k tomu připočítává takzvaná mentální zátěž, kterou muži často neznají, dokonce ani nechápou. Audit se může stát užitečným kompasem, který sejme část starostí a povinností z vašich beder.

Omezit sociální sítě nestačí. Odinstalovat si na měsíc aplikace taky nestačí. Omezování sociálních sítí by pro vás nemělo být něčím, co je těžké. Pokud je, je nutné se nad přístupem k jejich užívání vážně zamyslet. Nejde o ani tolik o porovnávání se s druhými, ale o fakt, že socials kompletně mění způsob, jakým sami o sobě přemýšlíme. Současní sociální antropologové zabývající se internetem a naším chováním na něm, tvrdí, že rozvoj sociálních sítí z nás dělá narcisy. Máme tendence prozrazovat o sobě příliš, mapovat každý svůj pohyb a činnost, ventilovat názory bez argumentů, omezení a ohledu na druhé, protože jsme počtem followerů sami sebe přesvědčili, že jsme důležití. Jakkoliv nám sítě mohou pomáhat bořit tabu a hledat útěchu a sounáležitost na globální úrovni, hranice toho, kdy už o sobě příliš přemýšlíme, příliš se řešíme, příliš se vystavujeme, je tenká. Pokud na vašem instagramovém profilu přímo nazávisí vaše živobytí, zkuste z něho nadobro odejít. Ne proto, abyste vypadali jako lepší člověk, ale kvůli sobě. Zcela určitě se vám uleví. 

Soft Life nabádá k meditaci, józe, sportu. Všechno jsou to činnosti, které, pokud je děláte opravdu v klidu a pro sebe, mohou mít pozitivní vliv na to, jak se máte. V současné době ale existuje tolik aplikací, které nám s nimi pomáhají, že máme potřebu i během odpočinku jet na výkon, poměřovat se s druhými, dávat si cíle a plnit je ne proto, aby nás motivovaly a pomáhaly nám, ale abychom něco dokázali ostatním. Ve chvíli, kdy se z relaxace stává další úkol ke splnění, ale začíná postrádat smysl a svůj původní význam. Pokud opravdu potřebujete appku, aby vás donutila něco dělat, nebo kvůli ní máte pocit, že to něco neděláte dostatečně často či v dostatečné intenzitě, možná to vlastně dělat nechcete a měli byste dělat něco jiného. 

Mít ráda svou práci neznamená, že v ní musíte vypustit duši. Ale i když platí, že zaměstnavatele ústupek stávajícímu zaměstnanci stojí méně než hledání a zaučování nového, musíte být realistka. Pokud zničehonic nastoupíte na svého nadřízeného s tím, že chcete pracovat jen šest hodin denně, v pátek chcete home office a ještě dostat přidáno, protože vám už pět let plat nezvýšil, pravděpodobně nepochodíte. Zamyslete se nad tím, co je pro vás podstatné: potřebujete spíše víc peněz, nebo spíš víc volna, aby vám bylo v životě dobře? Až si vyberete, jděte za tím, připravte si pádné argumenty a nátrenujte asertivitu.

Může se to zdát jako marginálie, ale na naši fyzickou i psychickou pohodu má mnohem větší vliv fakt, co jíme a jestli jíme dost, než zda každý den půl hodiny meditujeme, případně si zapisujeme do deníčku všechny svoje pocity. Zrevidujte proto svůj denní jídelníček. Nainstalujte si třeba aplikaci Kalorické tabulky, zadejte do nich svou váhu a výšku a nechte si vypočítat, jaký by měl být váš kalorický příjem a hlavně kolik bílkovin, sacharidů a tuků byste měli denně jíst. Zkuste se pak řídit především údaji u makroživin. Stačí vám to dělat chvíli, po pár týdnech se naučíte přirozeně pociťovat, zda konzumujete dost kvalitních potravin, protože vaše tělo i mysl začnou fungovat tak, jak mají. Bez smutků a věčné únavy.