Afirmace a pálení šalvěje jako klíč k úspěchu: Proč k Lucky Girl Syndrome přistupovat obezřetně

Všichni minimálně jednu takovou známe nebo ji sledujeme na sociálních sítích. Má zářivou pleť, nosí líbivé oblečení a šperky decentně zdobené léčivými krystaly. Vlasy jí voní po bylinách od neustálého vykuřování a její deník vypadá jako umělecké dílo. Šťastná dívka, která štěstí vyzařuje a ono se jí na oplátku samo neustále lepí na paty. Nebo to tak alespoň vypadá.

Na konci roku 2022 postla influencerka Laura Galebe na TikTok video, ve kterém mluví o takzvaném Lucky Girl Syndrome. Zatímco si dělá make up, vysvětluje sledujícím, že k úspěchu stačí v podstatě jediné: Když budete věřit, že se vám budou dít jen samé dobré věci, ony k vám skutečně přijdou. 

Krátké video nasbíralo půl milionu lajků, Lauru katapultovalo mezi hvězdy sociálních sítí a ze syndromu šťastné dívky se stal virální trend, který se s železnou pravidelností – většinou na začátku roku, kdy má člověk tendence uzavírat staré a začínat s čistým štítem – vrací jako bumerang. Aby také ne; zní to hezky a vypadá to hezky. Ale opravdu je to s úspěchem tak jednoduché?

Mantra šťastných dívek zní: „Všechno se mi daří. Dějí se mi jenom dobré věci. Jsem magnet na štěstí.“ Základ této filozofie leží v principu zákona přitažlivosti, který už v prvním desetiletí nového milénia zpopularizoval knižní bestseller Tajemství spisovatelky Rhondy Byrne. Proč se dnes znovu dostává na výsluní? V kontextu celého společenského vývoje to dává smysl. V rámci vlastní i celkové feminizace se ženy, zejména mladé, ale i členové queer komunity vrací k duchovnu a především ezoterice. Obliba astro aplikací roste, vykládání tarotu je zábavou na večírcích. Současný pop-feminismus maže narativ, že co je jemné, něžné, spirituální, tedy tradičně holčičí, není projevem slabosti. Ruku v ruce s návratem k ženskosti jako síle probíhá reclaiming folklorních a lidových tradic, které byly vždy spojené spíše se ženami a v rámci průmyslového a technologického pokroku, ale i rozvoje patriarchální církve dávno ustoupily do pozadí.

Lucky Girl Syndrome je o veskrze pozitivním mindsetu, ale také o vytváření estetických moodboardů, psaní a kreslením do deníčku a vytvářením, opakováním a sdílením inspirativních afirmací. To všechno je zaručený recept na úspěch na sociálních sítích, díky kterým se na jakýkoliv trend nabaluje globální komunita. Pro ženy z generace Z je navíc syndrom šťastné dívky obzvlášť lákavý. Ekonomická nejistota, klimatická úzkost a rizika stále větší propojenosti neregulovatelného prostředí internetu s realitou každodenního života současné mladé dívky svírají. Představa, že pouze pomocí pevné víry si můžu zaručit celoživotní štěstí, jim dodává nejen pocit kontroly v chaotickém světě, ale představuje i způsob, jak najít sebevědomí bez nutnosti vnější validace.

Naladit se na trochu pozitivnější myšlení samozřejmě není od věci. Když uvěříte, že štěstí na vás čeká, a začnete se o sebe starat a pečovat o to, abyste se měli dobře, je možné, že se začnete otevírat novým lidem, příležitostem a zkušenostem, což dohromady může vést k úspěšnějšímu a spokojenějšímu životu. Lucky Girl Syndrome ale v mnoha ohledech hraničí s toxickou pozitivitou, která skrývá řadu problémů i nebezpečí. 

Kritici trendu upozorňují, že není náhoda, že se většinou týká hezkých, bohatých žen žijících v zemích západního světa a se světlou barvou pleti. Víra v neochvějné štěstí totiž přehlíží systémové překážky, které člověku stojí v cestě, ať afirmuje cokoliv, jako je právě rasová diskriminace, otázka sociálního původu nebo finanční situace. Tlačit se za každou cenu do pozitivního naladění zároveň může přispět k přehlížení příznaků duševních nemocí. A zároveň, pokud člověk nedokáže (a jako že nedokáže) být neustále šťastný, k pocitu selhání a sebeobviňování.

Klíčem ke zdravému přístupu k trendu Lucky Girl Syndrome je nebýt jen pasivně „šťastnou holkou“, ale spíše redefinovat, co je pro vás vlastně štěstí, a přistoupit k němu spíše jako k aktivnímu nastavení mysli. Náš mozek má tendence inklinovat k negativním emocím, všímat si víc kritiky než chvály a očekávat vždy ten horší výsledek.

 Pokud si tohle uvědomíte a začnete s tímto vědomím pracovat, může vám přinést větší spokojenost, přitom ale i balanc. Nejde o to dostat všechno, co chci, hned teď, ale naučit se oceňovat maličkosti. Nejde o to nepřipouštět si nejistotu, ale pouštět se do věcí i jí navzdory. Pokud si nastavíte realistická očekávání, která možná spíš než afirmováním podpoříte konkrétními činy a z populárního trendu si vezmete hlavně odvahu nebát se být viděná a slyšená a jít si za svými sny bez potřeby se omlouvat, pak se můžete stát opravdu trvale šťastnou dívkou.