Petr Jindra: Luxus nemá být pro každého. Jsem rád, že z přehlídek zmizely tepláky

Pojetí toho, co vůbec luxus je, se v poslední době vyvíjí. Chvíli tu byla fáze, kdy značky vyráběly své druhé a třetí řady, vše bylo o affordable luxury, tedy o dostupnosti. Pak přišla fáze luxury for everyone, což jde velkou měrou za americkými brandy jako Tory Burch či Michael Kors. To by Francouz nikdy nevymyslel. (směje se) Je to luxus? Snaží se o to, ale upřímně řečeno – není. Aktuálně se po covidu vracíme zpět: Luxus už se nesnaží být pro každého a vrací se tam, kde byl tradičně. Pro nás je to i o nadstandardních službách, které jinde v Pařížské ulici nenajdete. Navrhovat služby pro klienty dle jejich reálných potřeb, osobně a na míru guest experience je ve světě luxury zásadní. Luxus je opět o nedostatku, o emocích, o čekání. Má více atributů než jen produkt samotný – to je tradiční pojetí luxusu: kombinace něčeho výjimečného a dokonale řemeslně zpracovaného. Výjimečný může být materiál nebo heritage, tradice značky. Jde vždy o něco reálného a k tomu navrch přidejte spoustu emocí, drama, příběhy... To je původní luxus a tam se ten segment snaží vrátit. Vezměte si, že jednu dobu byly luxus i tenisky, tepláky a mikiny. Všechno mohlo být luxury.

Vůbec! Stačí si v showroomech prohlédnout, co značky nabízí v rámci aktuálních kolekcí pro rok 2026. Krásný příklad je Givenchy: po Riccardově úspěchu (poznámka redakce: Riccardo Tisci byl kreativní ředitel Givenchy od roku 2005) se všemi zvířátky a hvězdičkami, které byly na mikinách a dalších kouscích, nabízí aktuální designérka Sarah Burton vysokou krejčovinu. Je to vidět na první pohled: když vejdete do showroomu, jsou teď z osmi místností tři, ale každý kus je tam výjimečný. Předtím viselo v osmi místnostech vše od tepláků po couture, vše byla show collection. Dnes je tam toho méně a důvod je i na druhé straně trhu: kvůli makroekonomické situaci se změnila klientela a na většině trhů teď chybí střední třída. Takže produkty jsou buď luxusní – extrémně elevated luxury uchovávající si hodnotu,  nebo pro střední třídu. Ale zmiňovaný Michael Kors dnes zákazníka téměř nemá. Je to vidět v celém fashion byznysu od prezentace značky po showroom. Změna je patrná na první pohled.

To si nemyslím. Ty věci jsou odvážné. Právě jsem se vrátil ze zahraničí, kde jsem viděl všechny aktuální kolekce. Jde o extrémně opulentní, velké, barevné řady. Je to skutečně velkolepá móda, taková, jaká by móda být měla – aspoň dle mého. Jsem rád, že éra, kdy jsme na přehlídkovém mole vídali tenisky a tepláky, je pryč. Naštěstí. To, co jsem v uplynulých měsících viděl, jsou věci, které mají svoji cenu a nejsou pro každého. Ale když si je prohlédnete, mají trvalou hodnotu. Co se aktuálně v módě děje, je vidět na častých změnách designérů, téměř osmdesát procent značek je v poslední době vyměnilo. Nikdy to nešlo tak rychle. Tlak na efektivitu, na kreativitu a na byznys je extrémní, návrháři přecházejí od jedné značky k další pomalu každý jeden den! Dříve bylo zvykem, že kreativní ředitelé u značek působili roky, například Piccioli (poznámka redakce: Pierpaolo Piccioli pracoval pro módní dům Valentino od roku 1999) byl u Valentino zhruba pětadvacet let, dnes zůstávají průměrně dva roky.

Z fáze, kdy vznikaly značky typu Off-White, jsme ve fázi, kdy fungují brandy typu The Row nebo Khaite: žádné logo, top materiály a zpracování, exkluzivní luxus, velmi, velmi drahé. Jde o extrémně selektivní brandy, které každý miluje, ale ne každý má tři sta tisíc na kabát nebo sto padesát na kabelku. Jde o styl, který je krásný, ale mezi řádky jasně říká, že není pro každého. A to, že nosíte The Row, pozná pouze ten, kdo to poznat má.