Dohnalová: Být lídr neznamená jen chovat se dobře k lidem. Musíte umět firmu posouvat

Vzdělávání dospělých vnímám jako jednu z nejdůležitějších dovedností pro život. V 21. století už není vzdělávání o tom, že umíme číst, psát, počítat, ale je extrémně důležité, abychom se uměli adaptovat na změny a učili se nové věci. A proč leadership? Pokud chce být česká ekonomika úspěšná, firmy potřebují dobré strategické lídry. Když jsem s leadershipem začínala, systematicky se mu téměř nikdo nevěnoval. Existovaly sice workshopy zaměřené na manažerské dovednosti, jako je efektivní komunikace, ale leadership je mnohem víc. Jde především o směřování, růst a schopnost posouvat sebe i ostatní vpřed.

Moje práce je mou vášní – a neumím si představit, že bych dělala něco jiného. Neustále hledám způsoby, jak se zlepšovat, a baví mě přenášet tuhle energii i na lidi kolem sebe. Věřím v to, co dělám, a vidím, že to má smysl. Pokud bych měla shrnout, co mi pomáhá uspět, není to vrozená výjimečnost. Je to kombinace tří věcí, které jsou dostupné každému: 1. Najít si oblast, která vás skutečně baví. 2. Věřit ve vlastní schopnosti a v to, že máte co nabídnout. 3. Nevzdávat se při prvním nezdaru a mít dost vytrvalosti pokračovat dál. Výjimečnost nevzniká sama od sebe – tvoříme si ji my sami tím, jak se rozhodneme přistupovat ke své práci a životu.

Strategický leadership odlišuje střední manažerskou úroveň od vrcholové. Že jsem dobrý teamleader, ještě neznamená, že dokážu dobře posouvat i firmu. A součástí strategického leadershipu je umět si říct, co tvoří ty nejdůležitější věci, které když uděláme, budou mít největší dopad. Činnosti, o nichž je z dnešního pohledu jasné, že je ve firmách dělat nemáme, už neděláme. Umět ale identifikovat ještě další věci, to chce strategické přemýšlení. Být lídr neznamená jen to, že se chováme dobře k lidem, ale že firmu či tým prostřednictvím lidí posuneme z bodu A do bodu B.

Tenhle závěr vyplynul ze studie Women and the Vision Thing, za níž stojí Herminia Ibarra a Otilia Obodaru a která byla publikovaná v Harvard Business Review. V rámci studie analyzovali takzvaný 360° feedback, což je systém hodnocení lídrů ze všech úrovní, a napadlo je zaměřit se také na to, jaké jsou rozdíly mezi ženami-lídryněmi a muži-lídry. Základní rozdíl byl v tom, že muži byli vnímaní jako výrazně silnější v oblasti vize a strategie. A naopak ženy byly od svých kolegů a nadřízených vnímány jako nedostatečně silné právě v oblasti strategického leadershipu. Čím si to vysvětluji? První možnost je, že my ženy jsme strategické, ale jinak. Druhá možnost, že nemáme takovou odvahu dělat kroky k zásadním změnám. Třetí možný aspekt je, že zkrátka nemáme to sebevědomí říct: Hele, mám tady skvělou strategii a jdu za ní, protože bychom tím hodně vystoupily z komfortní zóny bez ohledu na to, jestli by ta strategie byla správná, nebo ne. A proto si myslím, že na tom bychom měly my ženy ještě víc pracovat. Aby se ženy dostaly do top managementu, to není otázka kvót, ale musejí mít jistotu, že opravdu mají ty strategické dovednosti, které potřebují, a taky je samozřejmě musejí umět prodat.