Když se práce stane posláním. Lukáš Vilt o naději, kterou Nadace Anežka přináší rodinám

„Dáváme sílu do pohybu,“ zní heslo Nadace Anežka, která pomáhá dětem s pohybovým omezením a dětskou mozkovou obrnou a jejich rodinám. V květnu 2023 ji založili manželé Michaela Štiková (rozená Gemrotová, operní a muzikálová zpěvačka) a Jiří Štika. Jejich dcera Anežka se narodila s mozkovou obrnou a přidruženými komplikacemi. Jako rodiče si prošli náročným procesem a zjistili, jak extrémně psychicky, fyzicky i finančně vyčerpávající je péče o hendikepované dítě. Uvědomili si, kolik rodin zůstává v podobné situaci zcela osamocených a bez prostředků. Rozhodli se proto proměnit svůj vlastní těžký osud v pomoc ostatním, dát „sílu do pohybu“ a vytvořit pro rodiny chybějící oporu a naději. Ředitelem Nadace Anežka je choreograf a tanečník Lukáš Vilt.

„Moje cesta začala dřív, než jsem sám tušil. Když manželé Štikovi na jaře 2023 nadaci zakládali, nabídli mi pozici ředitele. Tehdy jsem byl ale pracovně velmi vytížený a nabídku jsem nemohl přijmout. S Míšou Štikovou, zakladatelkou nadace, jsme zůstali v kontaktu a dál se potkávali při práci v oblasti živé kultury. V lednu 2025 jsem ukončil své působení na pozici programového manažera Nové Spirály. O několik měsíců později se ke mně nabídka vést nadaci dostala znovu. Tentokrát i díky projektu Karol a Kvído, který jsem spoluzaložil a v němž působím jako provozní ředitel. Společně s autorkou projektu Karol a Kvído a kamarádkou Karolinou Neuvirthovou podporujeme Nadaci Anežka od jejího začátku. Karol a Kvído se věnuje rodinám s dětmi, a proto mi začalo dávat stále větší smysl spojit se s nadací, která pomáhá dětem s pohybovým handicapem. V dubnu 2025 jsem nabídku přijal a stal se ředitelem Nadace Anežka.“

„Někdy mám pocit, že si tahle práce vybrala mě. Měl jsem velké štěstí na příležitosti i lidi, které jsem během své profesní cesty potkal. Už v sedmnácti letech, když jsem poprvé podával daňové přiznání, jsem si říkal, jaké je štěstí, že moje práce je zároveň mým koníčkem. A to mi zůstalo.

Vždycky jsem se snažil dělat věci, které mě baví a dávají mi smysl. Když cítím, že jsem v určité roli předal vše, co jsem mohl, umím štafetu předat někomu dalšímu. Práce v nadaci je pro mě výjimečná tím, že její výsledky mají přímý dopad na životy dětí a jejich rodin.“

„Rád bych vyzdvihl rodinnou atmosféru, kterou nadaci vtiskli její zakladatelé a kterou se celý tým snaží dál rozvíjet. Je pro mě vzácná a křehká zároveň. Lidé, kteří se s námi setkají, často říkají, že je překvapilo, jak otevřené a přátelské prostředí jsme společně vytvořili.“

„Odpovídám za směřování nadace, strategické plánování a vedení týmu. Součástí mé práce jsou i obtížná rozhodnutí, například kdy ukončit spolupráci nebo projekt, který už nefunguje tak, jak by měl. Zároveň hledám nové příležitosti a partnery, se kterými můžeme dětem a jejich rodinám pomáhat dlouhodobě a smysluplně.“

„Nejvíc jsem hrdý na náš tým a na to, že jsme vytvořili důvěryhodnou nadaci. Podařilo se nám dát dohromady lidi, kterým důvěřuji a na které se mohu spolehnout. Vážím si toho, jak každý z nich ke své práci přistupuje, jak se vzájemně podporujeme a dokážeme společně proměňovat nápady ve skutečnost. Záleží mi na tom, aby mezi námi fungovala důvěra. Díky ní můžeme táhnout za jeden provaz a budovat nadaci, které budou důvěřovat i rodiny, dárci a partneři. Mám radost z toho, kam jsme se za dobu mého působení posunuli. Velký podíl na tom má podpora manželů Štikových i práce celého týmu.“

„Setkáváme se s mnoha silnými příběhy a je těžké vybrat jeden. Rád bych proto zmínil dva, které mi utkvěly v paměti. Každý z nich mi totiž ukázal něco jiného o tom, co pro dítě znamená mít kolem sebe blízké lidi. Prvním je Natálka a její rodina. Poznal jsem je po prvním měsíci ve funkci ředitele na ozdravném pobytu, který naše nadace pravidelně pořádá. Už tehdy mě zaujalo, jak neskutečně hodní a milí jsou to lidé. Natálka se mohla narodit zdravá. Ještě před porodem ale prodělala infekci cytomegalovirem, kterou kvůli začátku covidu nikdo včas nezachytil. Virus jí zastavil vývoj mozku, zasáhl zrak i sluch a způsobil těžkou epilepsii. Dnes potřebuje péči čtyřiadvacet hodin denně. Nejvíc mě dojalo, jak to její rodiče přijali. Tatínek Jirka tehdy manželce řekl, že je to jen diagnóza, ale Natálka je pořád jejich úžasná dcera a společně to zvládnou. A oni to opravdu zvládají a k tomu se starají o další dvě dcerky. Natálka je přitom neuvěřitelně radostné dítě, které se umí srdečně smát. Díky vytrvalé rehabilitaci se jednou dokonce sama postavila na nožky, s velkým úsměvem. To nikdo nečekal. 

Druhý příběh je o dětech, které takovou rodinu nemají. Nedávno mi utkvěl v paměti telefonát s lidmi, kteří se věnují hostitelské péči. Hledali někoho, kdo by mohl být nablízku chlapci s handicapem, který vyrůstá bez rodičů v ústavní péči. Někoho, kdo by ho doprovázel například do nemocnice, trávil s ním čas i mimo ústav a stal se pro něj blízkým člověkem. Během hovoru jsem se dozvěděl také o jiném chlapci s hendikepem, který už takovou hostitelku má. Na pravidelné bázi si ho bere k sobě a jejich vztah krásně funguje. Dojalo mě, že existují lidé ochotní dát dítěti svůj čas, péči a blízkost. Zároveň na mě silně dolehla nespravedlnost toho, že některé děti musejí o takovou blízkost teprve usilovat. Byl jsem zrovna v autě. Po skončení hovoru jsem se rozplakal a potřeboval chvíli, abych to vstřebal. Oba příběhy si nesu s sebou. Natálka mi ukazuje, jakou sílu má rodina, která dítě bezpodmínečně miluje. Chlapci z ústavní péče mi připomínají, že tuhle jistotu bohužel nemají všechny děti. A právě proto má naše práce smysl.“

„Budeme rádi, když se nám ozve každý, kdo by chtěl pomoci nebo má nápad na spolupráci. Může jít o podporu konkrétního dítěte, některého z našich programů, ale také o nabídku času, zkušeností nebo kontaktů. Rádi naši práci představíme a společně najdeme způsob pomoci, který bude dávat smysl. Někdy se lidé zdráhají přispět, protože si myslí, že menší dar nic nezmění. Opak je pravdou. I malá pomoc může být pro konkrétní rodinu velmi důležitá. Budu rád, když nás další lidé poznají, zažijí radost, kterou v nadaci sdílíme, a přidají se k podpoře dětí, které to v životě nemají jednoduché. Právě vědomí, že jim společně můžeme pomáhat, mi dodává každý den energii a chuť pomáhat dál.“

„Mým cílem je, aby Nadace Anežka patřila mezi nejvýraznější nadace v České republice. Nejde mi ale jen o její jméno. Přeji si, aby dokázala dlouhodobě pomáhat co nejvíce dětem a jejich rodinám a aby se na ni mohli s důvěrou obrátit. Velkou motivací jsou pro mě manželé Štikovi, jejich dcera Anežka a odhodlání, s jakým nadaci založili.“

Nadace Anežka pomáhá dětem s pohybovým omezením a dětskou mozkovou obrnou a jejich rodinám, které z různých důvodu na překonávání nástrah hendikepu samy nestačí. Organizuje pobyty pro děti, které zahrnují intenzivní fyzioterapii, ergoterapii, hydroterapii a hiporehabilitaci. Veškeré finanční prostředky z veřejných sbírek rozděluje přímo rodinám v nouzi na úhradu nákladných rehabilitací či pomůcek. Provoz samotné nadace platí zakladatelé a partneři z vlastních zdrojů. Nadace provozuje bezplatnou poradnu pro rodiče, která nabízí psychoterapeutickou i praktickou podporu. Úzce spolupracuje s odborníky a finančně podporuje vědecký výzkum a inovativní léčebné metody.