Danuše Nerudová: O ženském leadershipu

Lídryně jsou v České republice poměrně ohrožený druh. Je nás sice 51 % v populaci, ale naše participace na těchto pozicích je něco kolem 21 %. A proto to lídryně v České republice nemají vůbec jednoduché. Setkávají se se zcela jinými výzvami než muži. Pohybují se ve světě a systému, který stvořili muži k obrazu svému, musí být daleko tvrdší než oni. Onen mužský svět je totiž automaticky podceňuje a považuje za slabý článek řetězce. Ani v oblasti komunikace to nemají jednoduché. Zatímco mužům velmi často i v odborném projevu odpustíme žoviálnost či agresivitu, ženám nikoliv. U žen se soustředíme nejen na chyby, ale také na to, jak jim to zrovna sluší. Vzhled dokáže zastínit jejich odborný výkon, což klade o to větší důraz na to, aby nejen nepřekročily hranici mezi důrazem a agresivností, ale také působily reprezentativně. Takové výzvy známe všechny, řeším je také. I proto ve vedoucí roli podporuji diverzitu. 

Jako svůj úspěch chápu úspěch celého týmu. Primárně se snažím podporovat každého člena a jeho úspěch je tedy i mým úspěchem. A identicky jeho neúspěch je i mým neúspěchem. Jsme v tom společně. V univerzitním prostředí do řízení samozřejmě zasahuje i univerzitní politika. Tady je úkolem lídra vzít všechny věci s ní spojené na svá bedra a vytvořit tím dostatečný prostor k práci týmu. Protože akademické prostředí je velmi konzervativní, u prosazování velkých změn často postupuji strukturovaně ve více malých krocích, které jsou dostatečně vysvětleny. Snahou je kolektiv nadchnout pro změnu a transformovat ho.

Velmi často dostávám otázku, jakými hesly se v životě řídím. Jsou tři. Důvěřuji sama sobě, že si počínám správně, nikdy se nevzdávám a věřím, že na vrchol hory dojdu, protože nic není nemožné.