13 filmů o olympiádě, na které můžete koukat během Cortiny 2026

Zatímco v mnohých z nás sport vzbuzuje naprosté nadšení, v jiných (a není jich málo) dokáže vzbudit v lepším případě jen vlažný zájem. Alespoň do chvíle, než ho zasadíte do toho správného kontextu: do příběhu o osobním triumfu, o výzvách, které se zprvu zdají jako nesplnitelné, do vyprávění o národní hrdosti nebo o intenzivní rivalitě (zde samozřejmě doporučujeme i seriál Spalující rivalita). V dobře odvyprávěném příběhu totiž sport dostane ještě další rozměr a strhne i ty, kteří běžně usnou i během napínavého finále Wimbledonu.

Právě teď začal zásadní sportovní svátek – XXV. zimní olympijské hry v Cortině. Každý den tak můžeme být svědky velkých triumfů i tvrdých pádů, splněných snů o slávě i hořkých zklamání. V přímém přenosu lze zažít, jaké to je, když se zrodí nová sportovní hvězda. A proto jsme se rozhodli připomenout si ty nejlepší filmy z olympijského prostředí. Jsou to snímky o neuvěřitelné fyzické i psychické odolnosti, hrdosti i ambicích, které se však nebojí ukázat ani tu temnější stránku vrcholového sportu – doping, třídní rozdíly nebo kriminální zápletky. Avšak pozor, v našem seznamu nenajdete ten pravděpodobně nejslavnější snímek o olympijských hrách, jenž si dokonce odnesl čtyři oscarové sošky – Ohnivé vozy Hugha Hudsona z roku 1981. (Jsme si jistí, že z něj znáte minimálně epický soundtrack z dílny Vangelise.) My jsme se totiž rozhodli zaměřit na méně známé kousky, o nichž jste možná zatím neslyšeli. Objevovat je totiž samo o sobě vzrušující. A narazit na dobrý film je jako vykopat skutečný poklad.

Tento film si zaslouží ocenit za to, že dal v éře Ronalda Reagana během 80. let prostor tématu bisexuality. Režisérovi Robertu Towneovi se povedlo na plátno přenést dravost, intenzitu i zranitelnost vytrvalostních atletek – to vše na půdorysu příběhu Chris Cahill (Mariel Hemingway) a její kolegyně, milenky a přítelkyně Tory Skinner (v podání skutečné olympioničky Patrice Donnelly). Na první pohled se sice úvaha o tom, zda jsou dvě ženy na vrcholu sportovní kariéry schopny zvládat emoce, může zdát sexistická a zastaralá. Silnou stránkou filmu je však hloubka, s jakou zkoumá výzvy, jimž ženské sportovkyně musí čelit.

Kultovní komedie, jež skvěle balancuje na pomezí vážnosti a vtipu, se velmi volně inspirovala skutečnými událostmi: účastí jamajských sportovců v závodech bobistů na Zimních olympijských hrách v Calgary v roce 1988. Snímek vypráví o sportovním triumfu (navzdory všem předpokladům) čtyř naprostých outsiderů; kluků, kteří pocházejí ze země, kde neexistuje sníh, a jimž se přesto podaří kvalifikovat na zimní olympiádu v Kanadě. Snímek režíroval Jon Turteltaub, produkovala společnost Walt Disney a v jedné ze svých posledních rolí se v něm představil geniální kanadský komik John Candy (ano, král polky ze Sám doma).

Snímek natočil Paul Michael Glaser, kterého si možná vybavíte jako jednoho ze dvou hlavních protagonistů kultovního sedmdesátkového seriálu Starsky & Hutch. A scénář napsal Tony Gilroy, kterého později proslavily hity jako Ďáblův advokát nebo sága o agentu Bourneovi. Snímek pojednává o movité a vrtošivé krasobruslařce (Mira Kelly) a o bývalém profesionálním hokejistovi (D. B. Sweeney), kteří spojí síly, aby se pokusili o trojitý axel. A hlavně o olympijské zlato. Na první pohled banální zápletka, která se ovšem díky skvělé chemii dvou hlavních protagonistů dostává z béčkové kategorie do kategorie snímků divácky velmi stravitelných, ale rozhodně ne hloupých.

Možná si vybavíte snímek Prefontaine z roku 1997, v němž hlavní roli Stevea „Pre“ Prefontaina, amerického běžce na střední trati, ztvárnil Jared Leto. Jde o příběh atleta, který se v roce 1972 zúčastnil Olympijských her v Mnichově a zemřel při autonehodě v pouhých čtyřiadvaceti jen o tři roky později. Hranice možností je adaptací téhož příběhu, ale o kapku na lepší úrovni. Tato verze vyprávění životní cesty tragického hrdiny má pozoruhodný smysl pro rytmus, tudíž vás udrží přikované k sedačce. Hlavní postavu hraje Billy Crudup, v roli objektu atletova milostného zájmu září Monica Potter. A nechybí ani zesnulý Donald Sutherland, jenž byl v roli Billa Bowermana, trenéra lehké atletiky a spoluzakladatele společnosti Nike, rozhodně mimořádný. Tento film ve vás bezpochyby vzbudí naději stejně, jako vás dojme k slzám.

„Budeme bruslit jen na jednu jedinou píseň.“ Tak zní replika z filmu Ledově ostří, jež se objevila v hudební skladbě Niggas in Paris z roku 2011 a za níž stojí Jay-Z a Kanye West. Jde o jeden ze vzácných případů, kdy se v hiphopové písničce cituje komedie. Snímek scenáristického týmu složeného z Busyho Phillipse, Craiga Coxe a Jeffa Coxe pojednává o dvou zkrachovalých bruslařích: arogantním a drzém Chazzovi Michaelovi Michaelsovi (Will Ferrell) a plachém a laskavém Jimmym MacElroyovi (Jon Heder). A objevily se v něm také fantastická komička Amy Pohler nebo herečka Jenna Fisher. Prostě naprosto velkolepá podívaná napěchovaná humorem od začátku až do konce.

Pozor, spoiler: hrdina tohoto filmu neskončí na bednách vítězů! Orel Eddie je příběh podle skutečných událostí pojednávající o překonávání překážek, které se na první dobrou jeví jako naprosto nepřekonatelné. Vše se točí kolem Eddieho Edwardse (Taron Egerton), chlapce z Gloucestershire, jenž se vzepře osudu i atletickým orgánům Velké Británie, aby se po šedesáti letech stal prvním Britem, který bude zemi reprezentovat ve skocích na lyžích, konkrétně na Zimních olympijských hrách v Calgary v roce 1988. Film není primárně pro milovníky a milovnice zimních sportů, ale pro ty, kdo mají děti, zažili šikanu, nebo se cítili hluboce podceňovaní. 

Kdo se narodil po roce 1989, možná nemusí tušit, jak moc intenzivní do té doby bylo sportovní soupeření mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, obzvlášť když šlo o olympiádu. Jako by každé čtyři roky vypukl střet dvou světů. Vítězství amerického hokejového týmu, poskládaného většinou z vysokoškolských studentů a vedeného trenérem Herbem Brooksem, nad favorizovanou sovětskou partou je přesně to, co naznačuje název filmu. Zázrak. Jde o poměrně věrně zobrazený příběh zachycující vlastenectví i jinak než jako rétorickou formulku.

Rekonstrukce únosu a vraždy izraelských sportovců na Olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 a následného honu Mossadu na viníky v režii Stevena Spielberga je dechberoucí. Různé filmy a dokumenty, jako například One Day in September (1999), odvedly při připomínání tohoto příběhu pozoruhodnou práci. Avšak to, co se daří Spielbergovi v Mnichově, je zpracování více aspektů současně. Pozornost věnuje vraždám, izraelsko-palestinskému konfliktu i morálním pochybnostem všech zúčastněných.

Kdo podvádí, nikdy nevyhraje, že? Jak nedávno zdůraznil The New York Times ve své investigativě věnované zakázaným látkám užívaným čínskými plavci před Paříží 2024, doping je v profesionálním sportu neustále se šířícím fenoménem. Oscarem oceněný dokument Icarus sleduje režiséra (a amatérského cyklistu) Bryana Fogela, který se zpočátku snaží vnést světlo do nedostatečnosti testů Světové antidopingové agentury, aby nakonec odhalil státem sponzorovaný dopingový program v Rusku. Díky informátorovi Grigoriji Rodčenkovi se Fogelovo vyšetřování mění v napínavý závod s časem napříč hranicemi, vládními i nevládními agenturami až do samotného, temného srdce vrcholového sportu. Zničující pravda, kterou tento poutavý dokument vynesl na světlo, je ranou pro každého, kdo věří v ty nejautentičtější olympijské hodnoty: od zdravé soutěživosti až po odhodlání (čestně) překonávat vlastní limity.

Snímek Hon na lišku, založený na skutečných událostech, je filmem pojednávajícím o wrestlingu stejně jako o ambicích, rodině a třídních rozdílech. Jde navíc o další z řady děl, u nichž se musíte ptát, jak je možné, že Steve Carell ještě nemá ani jednoho Oscara (za Hon na lišku měl aspoň nominaci). Hraje tu Johna E. du Ponta, dědice majetku rodiny du Pontů, který nejprve sponzoruje a poté stále invazivnějším způsobem zasahuje do života bratrů Marka (Channing Tatum) a Davea (Mark Ruffalo) Schultzových, olympijských vítězů v zápasu ve volném stylu. Přemýšlivý a skvěle natočený Hon na lišku je film, jenž jde do hloubky psychologie vrcholových sportovců a zdůrazňuje nerovnost příležitostí, které se jim nabízejí.

Po úspěchu, který přišel s rolí Naomi Wolf ve Vlkovi z Wallstreet (2013) si mohla Margot Robbie role vybírat. A ukázalo se, že na ně má opravdu čich. Snad o žádném jiném olympijském dramatu nebylo napsáno tolik jako o příběhu krasobruslařských šampionek Tonyi Harding a Nancy Kerrigan. V období předcházejícím olympijským hrám v roce 1994 zaplatil manžel Harding náhodným kriminálníkům, aby Kerrigan, hlavní soupeřku své ženy v olympijských kvalifikacích, zranili. Následné vyšetřování ukázalo, že v incidentu byla na nějaké úrovni zapletená i sama Harding, ale ještě předtím, než o všem rozhodl soud, ji už jakožto proradnou, závistivou mrchu odsoudilo veřejné mínění. Snímek příběh sleduje z pohledu „zlé“ antihrdinky Harding a Robbie zapojuje veškeré polohy svého hereckého talentu (za roli obdržela nominaci na Oscara) a ztělesňuje postavu sice nejednoznačnou, ale ve výsledku vlastně dost sympatickou.

Příběh filmu nás bere do Československa osmdesátých let, kde sledujeme osud nadějné sprinterky Anny. Poté, co je vybrána do vrcholového sportovního střediska, se její život smrskne na tvrdý dril a touhu po olympijské kvalifikaci. Jedinou radostí v jejím přísně nalinkovaném světě zůstává vztah s přítelem Tomášem. Zlom nastává ve chvíli, kdy jsou Anně v rámci tajného státního programu podávány anabolické steroidy. Zatímco její běžecké časy se rapidně zlepšují, tělo začíná vypovídat službu. Jakmile mladá sportovkyně zjistí, že jsou její výkony vykoupeny zdravím a podvodem, rozhodne se chemii vzepřít – i za cenu ztráty místa na olympiádě. Drama se však neodehrává jen na stadionu, ale i v rodině. Její matka, motivovaná vidinou dceřiny emigrace na Západ, se nehodlá vzdát. Aby zajistila Anně „vstupenku ke svobodě“, začne jí zakázané látky podávat potají a pod záminkou vitaminových doplňků. Film, který na pozadí studené války ukazuje boj jedince s mocí i vlastními morálními dilematy.

Českým lvem za Nejlepší film za rok 2021 oceněný snímek Zátopek vypráví příběh našeho snad nejznámějšího atleta vůbec a vykresluje nejen portrét nezlomné vůle, ale také jedné celoživotní lásky. Píše se dramatický rok 1968 a do Prahy dorazí nečekaný host – australský vytrvalec Ron Clarke. Přijíždí za svým idolem, fenomenálním Emilem Zátopkem, aby u něj v době své vlastní krize hledal odpovědi a inspiraci. Právě skrze jejich společné rozhovory se před divákem odvíjí velkolepá životní mozaika muže, kterému svět přezdíval „česká lokomotiva“. Snímek nás v retrospektivách provádí nejdůležitějšími milníky Emilovy kariéry i soukromím a ukazuje, že Zátopkův největší boj se často neodehrával na oválu, ale v zákulisí politických tlaků a ve vlastním svědomí.