Filmy

Proč je film Prima Facie se Cynthií Erivo tou nejbolestivější, ale nejnutnější podívanou roku, vysvětluje jeho režisérka

Prima Facie boří po divadelních prknech i filmové festivaly. O tom, jak náročné bylo převést příběh o moci, traumatu ze znásilnění a ztrátě iluzí na plátno, promluvila exkluzivně pro Vogue CS britská režisérka Susanna White.
Susanna White na slavnostním večeru k představení Prima Facie v rámci 70. ročníku filmového festivalu BFI London Film Festival v Royal Festival Hall 13. října 2026 v Londýně
Foto: Eamonn M. McCormack/Getty Images pro BFI

Susanna White na slavnostním večeru k představení Prima Facie v rámci 70. ročníku filmového festivalu BFI London Film Festival v Royal Festival Hall 13. října 2026 v Londýně

„Každá třetí žena má podobnou zkušenost.“ Režisérka Susanna White o filmu Prima Facie, Cynthii Erivo a tenké hranici mezi spravedlností a traumatem

Když před lety divadelní hra Prima Facie smetla londýnský West End, stála na jediném hlase. Příběh nekompromisní právničky Tessy, která v soudní síni suverénně rozsekává výpovědi obětí sexuálního násilí, dokud ji samotnou neznásilní vlivný kolega, se teď přesouvá do kin.
Převést surovou, dvouhodinovou one woman show na plátno byl risk. Britská režisérka Susanna White v exkluzivním rozhovoru pro Vogue.cz, který vznikl v den evropské premiéry filmu během BFI London Film Festivalu, popisuje, co tahle role stála Cynthii Erivo, proč se štáb na place hroutil a proč už o hranicích souhlasu v sexu nesmíme mlčet.
Cynthia Erivo na slavnostním večeru k uvedení Prima Facie v rámci 70. ročníku filmového festivalu BFI London Film Festival v Royal Festival Hall 13. října 2026 v Londýně
Foto: Gareth Cattermole/Getty Images pro BFI

Cynthia Erivo na slavnostním večeru k uvedení Prima Facie v rámci 70. ročníku filmového festivalu BFI London Film Festival v Royal Festival Hall 13. října 2026 v Londýně

Jak zbourat divadelní monolog

Dostat na plátno fenomén, který proslavila herečka Jodie Comer, znamenalo jediné: úplně ho rozebrat. „Vzít něco, co stojí jen a pouze na slovech, a udělat z toho film, to je ten nejtěžší úkol. Ve filmu totiž slova hrají vlastně až druhé housle,“ přiznává na rovinu režisérka Susanna White, která má na svém kontě mj. filmy jako Žena jde napřed s Jessikou Chastain, Zrádce mezi námi s Ewanem McGregorem a Kouzelná chůva a Velký třesk s Emmou Thompson.
Zátěž se musela přesunout z textu do očí hlavní představitelky i na diváka. „Film je o pohledech. O tom, co se děje za očima postavy,“ vysvětluje. To znamenalo zapojit všechno, co má filmař po ruce. Hudbu, střih, zvukový design. A hlavně ukázat to, co na jevišti chybělo: dopad na okolí. „Trauma ze sexuálního napadení totiž neničí jen přeživší oběť, ale dopadá na celou její rodinu a kolegy,“ dodává držitelka ceny BAFTA a dvou nominací na Emmy.

Cynthia Erivo a ztráta kontroly

Tessu, nezastavitelnou právničku, která se vypracovala od nuly až na samotný vrchol, hraje ve filmové verzi Cynthia Erivo. Divadelní předlohu sice odehrála stovka hereček po celém světě, ale Erivo do ní vnesla něco živočišného. „Představa, že na tu její neuvěřitelnou, silnou tvář nasadím tradiční paruku britské obhájkyně, byla prostě neodolatelná,“ říká White. Cynthia ukazuje Tessu obnaženou, zrazenou patriarchálním systémem, kterému do té doby bezmezně věřila.
Prima Facie, 2026
Foto: BFI London Film Festival

Prima Facie, 2026

Na začátku z ní přitom musela sálat absolutní až arogantní jistota. „Chtěla jsem, aby Tessa stála nohama pevně na zemi jako někdo na vrcholu sil. Žena, co si bezmezně věří a je ve své práci zkrátka geniální,“ popisuje White přípravy postavy. Pak ale přijde zlom a po znásilnění tvrdý náraz na realitu. „Když pak sama stane u soudu, je jedno, jak moc si myslí, že je připravená. Zažívá flashbacky, je paralyzovaná. To prožité trauma jí nedovolí vzpomenout si na věci logicky,“ vysvětluje režisérka přerod, kterým si hlavní hrdinka projde.

Bílý šum, Černá labuť a psychika na place

Klasická soudní dramata typu Dvanáct rozhněvaných mužů White jako inspiraci nebrala. „Mnohem blíž jsme měli k Černé labuti. Ta taky nemilosrdně proniká rovnou do hlavy hlavní hrdinky. Chtěla jsem, aby byla filmová adaptace Prima Facie uzamčená v úhlu pohledu Cynthie,“ říká s tím, že hledala zcela vlastní vizuální jazyk.
Nejsilněji to zafungovalo u zvuku. Když se s hlavní představitelkou bavily o tom, co žena cítí bezprostředně při znásilnění, odpověď byla mrazivá. „Cynthia mi tehdy řekla: ‚Myslím, že je to prostě bílý šum.‘ A přesně tenhle zvukový design jsme použili pro momenty, kdy Tessa prostě vypne, zamrzne a jediné, o co se v tu chvíli snaží, je to přežít,“ vzpomíná.
Ředitelka festivalu BFI Kristy Matheson, režisérka Susanna White, Suzie Miller a Cynthia Erivo hovoří na pódiu během slavnostního večera k uvedení Prima Facie v rámci 70. ročníku filmového festivalu BFI London Film Festival v Royal Festival Hall 13. října 2026 v Londýně.
Foto: Eamonn M. McCormack/Getty Images pro BFI

Ředitelka festivalu BFI Kristy Matheson, režisérka Susanna White, Suzie Miller a Cynthia Erivo hovoří na pódiu během slavnostního večera k uvedení Prima Facie v rámci 70. ročníku filmového festivalu BFI London Film Festival v Royal Festival Hall 13. října 2026 v Londýně.

Realita natáčení ale zasáhla i lidi za kamerou. Tohle už nebylo jen hraní. „Nejvíc mě asi dostalo, jak tvrdě to dopadlo na samotný štáb. V kamerovém týmů nebo u kostymérů se nám lidé normálně psychicky hroutili,“ přiznává White. „Statistika je neúprosná – v jakékoli skupině žen má zkrátka každá třetí zkušenost se sexuálním násilím. Byla to obrovská a velmi vystřízlivující lekce z reality.“

O souhlasu už nejde mlčet

I když kritici někdy polemizují, nakolik filmová forma zvládne ustát syrovou energii původní hry, podstata je jinde. Tohle je totiž projekt, který má donutit lidi mluvit.

„Chci, aby diváci začali řešit, co ten souhlas sakra vlastně znamená,“ říká režisérka důrazně. „Spousta lidí si možná po zhlédnutí řekne: ‚No, byl jsem v podobné situaci, a zas tak hrozné to vlastně nebylo.‘ A my jim na to musíme jasně odpovědět: ‚Ne, tohle zkrátka není v pořádku. Někdo vám musí jasně říct ano. Musíte se zeptat.‘“ Cílem zkrátka nebylo natočit zábavný film, ale vytvořit zážitek, který s námi zůstane ještě dlouho poté, co se v kinosále zhasne.