Blue Monday neexistuje. Mentální únava ano – a možná se týká i vás

Pojmenování Blue Monday pro třetí podnělí v lednu nevzniklo na základě vědeckého výzkumu, ale jako mediální zkratka a dotýká se tématu, které je velmi reálné: mentální únavy, psychického vyčerpání a tichého pocitu, že jedeme na rezervu. Právě v zimních měsících, kdy se kombinuje nedostatek světla, tlak na výkon a dlouhodobé napětí, se tyto stavy objevují častěji než jindy. A obzvlášť po Vánocích býváme vyčerpanější víc než obvykle.

Jak se na fenomén Blue Monday dívá psychologie a kde končí běžná sezonní únava? Odpovídala nám Petra Taye, psychoterapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy, jejímž cílem je zpřístupnit kvalitní psychoterapii každému, kdo o ni projeví zájem, prostřednictvím certifikovaných odborníků s terapeutickým výcvikem.

„Z pohledu psychologie je Blue Monday spíše mediální konstrukcí než vědecky podloženým fenoménem. Vznikl na základě marketingové kampaně, nikoli seriózního výzkumu,“ vysvětluje Petra Taye. Zároveň ale upozorňuje, že jeho vliv nelze zcela bagatelizovat. „Jazyk, kterým realitu popisujeme, významně ovlivňuje to, jak ji prožíváme.“ 

Pokud je určitý den opakovaně označován jako nejhorší v roce, může v lidech posilovat očekávání únavy, špatné nálady či beznaděje. Psychologie tento mechanismus popisuje jako sebenaplňující proroctví. Nejde tedy o to, že by Blue Monday byl objektivně horší než jiné dny, ale o to, jaký význam mu společensky přisuzujeme – a jak na něj naše psychika reaguje. Zároveň však může mít tento pojem i konstruktivní stránku. „Může otevřít důležitá témata a větší ochotu mluvit o psychické nepohodě, únavě a sezonních výkyvech nálady. Pokud jej využijeme jako pozvánku k větší laskavosti k sobě, může mít i pozitivní rozměr,“ dodává terapeutka.

Zimní pokles energie je podle odborníků přirozený. Méně denního světla, nižší hladina vitaminu D, omezený pohyb i doznívající tlak konce roku se často projevují únavou, nižší motivací, vyšší potřebou spánku nebo větší uzavřeností. Tyto stavy bývají kolísavé a mění se podle prostředí, počasí či sociálního kontaktu.

Zbystřit bychom ale měli ve chvíli, kdy se objevují dlouhodobější signály. Petra Taye upozorňuje zejména na situace, kdy:
– pocit prázdnoty nebo beznaděje přetrvává většinu dní po dobu několika týdnů,
– ztrácíme zájem o věci, které nás dříve těšily,
– objevují se poruchy spánku, chuti k jídlu nebo výrazná podrážděnost,
– cítíme vnitřní otupělost či odpojení od sebe i okolí,
– nebo máme pocit, že „fungujeme“, ale nežijeme.

Rozdíl mezi běžnou sezonní melancholií a hlubší mentální únavou podle ní nespočívá jen v intenzitě, ale především v délce trvání a dopadu na každodenní život.

Pokud se člověk cítí dlouhodobě vyčerpaný nebo psychicky otupělý, rychlá řešení většinou nefungují. „Z pohledu toho, jak funguje lidská psychika, se jako efektivnější nabízí spíše jemné, ale systematické kroky,“ říká Petra Taye. Mezi ty účinné patří návrat k základům: respekt k biologickým rytmům, tedy dostatek světla, pohybu a spánku, stanovování drobných a realistických cílů namísto tlaku na výkon, vědomý kontakt s druhými lidmi, i když se nám do něj nechce, a schopnost pojmenovat vlastní emoce bez hodnocení. Důležitou roli může sehrát také odborná podpora. „Vyhledat pomoc není známkou slabosti, ale zralosti,“ zdůrazňuje.

Naopak opatrnost je na místě u strategií, které mohou znít lákavě, ale dlouhodobě stav zhoršují. Patří sem bagatelizace vlastních pocitů ve stylu „jiní jsou na tom hůř“, toxický pozitivismus, který nutí být v pohodě za každou cenu, nadměrná sebekritika i rychlé „dopaminové náplasti“ v podobě alkoholu, přejídání nebo neustálého rozptylování. Jak terapeutka uzavírá: „Psychická únava často není signálem, že jsme slabí, ale že jsme byli dlouho silní bez prostoru na obnovu.“ A právě to je možná nejdůležitější poselství, které si z Blue Monday můžeme odnést.