Proč prosinec tolik mění mezilidské vztahy

„Advent je velmi citlivé a emocionální období v našich životech,“ říká MUDr. Barbora Hirnerová. Podle lékařky v sobě konec roku nese přirozené bilancování – vědomé i nevědomé. Vnímáme intenzivněji vztahy kolem sebe, slova druhých, způsob komunikace i vlastní reakce. Podobně situaci popisuje i psychoterapeutka Michaela Ehrenbergerová z platformy Hedepy: „Kvůli adventnímu shonu se dostáváme pod tlak. Místo vnitřního klidu nás vláčí povinnosti – dokončování práce, shánění dárků, úklid, přípravy. A právě stres a přetížení snižují naši trpělivost.“ Výsledkem je vyšší podrážděnost, rychlejší reakce, zranitelnost.

Podle psycholožky Julie Janošíkové se k tomu přidává ještě kulturní obraz Vánoc jako ideálního období harmonie: „Idealizace Vánoc vytváří prostor pro napětí, smutek i přecitlivělost. Únava snižuje toleranci k neshodám a emocionálně náročné vzpomínky se ozývají silněji než jindy.“ A co ti, kteří to emočně nezvládají? Ti se hroutí...

Očekávání dokonalých svátků mohou být podle odbornic dvousečná. „Dokonalost je nedosažitelná,“ upozorňuje Julie Janošíková. „Představa perfektních Vánoc je ve skutečnosti tlak na výkon. Nutí nás stihnout všechno, mít doma klid i pořádek – a ještě se u toho tvářit, že nás to nestojí žádné síly.“ Michaela Ehrenbergerová k tomu dodává, že očekávání dokonalosti často končí vyčerpáním nebo zklamáním. Vánoce přitom mohou být i nedokonalé, ale skutečné, pokud se z nich nestane závod s časem, na jehož konci stojí únava místo radosti. MUDr. Hirnerová zase zdůrazňuje, že společenský tlak sice existuje, ale klíčové je najít vlastní způsob prožívání svátků: „Je důležité, aby si každý udělal tyto dny podle sebe, tak jak mu to vyhovuje.“

Rodinné a partnerské vztahy bývají v prosinci pod větším tlakem než během roku. „Vánoce na nás kladou nejen osobní nároky, ale přinášejí i střety zvyků celé rodiny,“ vysvětluje Michaela Ehrenbergerová. Rozdílné představy o tom, jak má vypadat ideální sváteční atmosféra, se mohou snadno proměnit v konflikty. Julie Janošíková připomíná, že když jsme unavení a zahlcení, snáze řekneme nahlas to, co v nás bylo dlouho potlačené. Více společného času zároveň znamená více příležitostí, aby se staré třecí plochy znovu otevřely. „Když jsou tam problémy a neřešené věci, násobí se a eskalují. Když ale vládne klid, roste do radosti,“ shrnuje MUDr. Hirnerová.

Stres spojený s financemi, dárky i rodinnými návštěvami se podle Michaely Ehrenbergerové výrazně promítá do vztahů: „Překotné shánění dárků, na které nemáme čas ani peníze, setkání s lidmi, se kterými nemáme vyřešené vztahy, a celkový tlak povinností nás vede k větším střetům s nejbližšími.“ MUDr. Hirnerová upozorňuje i na ztrátu původního smyslu obdarovávání: „Někteří lidé bohužel řeší cenu dárků namísto radosti. Z toho pak vzniká zbytečné hodnocení kdo, komu, co a za kolik, a kouzlo setkání se vytrácí.“ Proto je dobré si s rodinou sednout a vždy dopředu probrat, co by kdo chtěl, a to dodržet.

Vánoce jako symbol blízkosti mohou paradoxně zesilovat i pocit osamění. „Když jsme sami, více si uvědomujeme opuštěnost,“ říká MUDr. Hirnerová, zvlášť když kolem sebe vidíme obrazy rodinných setkání. Julie Janošíková doplňuje, že kontrast mezi tím, co vidíme navenek, a tím, co prožíváme uvnitř, bývá právě v prosinci největší. I lidé obklopení společenským děním se mohou cítit osamělí, pokud postrádají skutečnou blízkost.

Konec roku zve k otázkám: Co chci dál? Co už ne? Michaela Ehrenbergerová popisuje prosinec jako období vnitřního přehodnocování. Může vést k rozchodům, ale i k hlubšímu ukotvení vztahu. MUDr. Hirnerová dodává, že v tomto období „sčítáme křivdy, výčitky i pocity viny – a někdy si řekneme, že už to stačilo“. Stejně tak si ale můžeme spočítat oporu, bezpečí a blízkost, které nám vztah dává.

„Vánoce nás mohou přimět k větší otevřenosti v komunikaci. Díky ní si můžeme uvědomit, že i když to někdy skřípe, že stojí za to zabojovat, postavit se k potížím čelem, říct a pojmenovat to, co nás trápí, jak co cítíme a jak nám ve vztahu celkově je. Vánoce nám dávají prostor a čas se zastavit, uvědomit si, kdo je pro nás důležitý Říct mu to, obejmout ho a užít si společné a vzácné chvíle, protože tyto momenty v nás zůstávají a vzpomínáme na ně s láskou," doporučuje Barbora Hirnerová.

Navzdory všemu tak mohou být Vánoce i silně hojivé. „Pokud se nenecháme strhnout honbou za pozlátkem a dovolíme si zpomalit, dokážeme se snáze naladit na sebe i na své nejbližší,“ říká Michaela Ehrenbergerová. Julie Janošíková mluví o korektivní zkušenosti. Když podle ní trávíme svátky s lidmi, se kterými skutečně chceme být, a způsobem, který je nám vlastní, mohou se vztahy proměnit a prohloubit. A právě v tomto tichém prostoru mezi světly na stromku a obyčejnou procházkou zimním večerem může vzniknout to nejcennější: opravdová blízkost.