Abych to s ním nevzdala... 5 věcí, které dělám u běhu

Z mnou nenáviděného sportu se stal můj milovaný. Jak to? Kdysi jsem sama zkoušela běhat, ale bylo to mučení. Hned mne začalo píchat v boku a popadala jsem dech. Běžela jsem rychle. Jenže zlom nastal v okamžiku, kdy jsem měla napsat článek o běhání a dostala jsem lekci s trenérkou. Všechno mi vysvětlila a hlavně mi dala tři zásadní rady: „Běhej jen tak rychle, abys u toho mohla mluvit a nezajíkala se. To je to správné tempo pro tebe. Klidně prokládej běh s chůzí, a to v okamžiku, že začínáš lapat po dechu a cítíš, že už nemůžeš. A nechtěj hned uběhnout dlouhou štreku. Začni klidně na dvou kilometrech a postupně vzdálenost navyšuj." Toto prostě funguje, protože když hned přepálíte tempo i vzdálenost, budete jen vyčerpaní, vše vás bude pak další dny bolet a nebudete schopní zase brzy vyběhnout. Takže to raději zabalíte.

Začátky jsou náročné, ale zásadní. Ne vždy to jde jako po másle, ale opravdu se vyplatí vydržet a nechat tělo postupně a velmi zvolna zvykat si na nový pohyb a na postupnou zátěž. Pak to nebude tak těžké a uvidíte, stejně jako jsem to viděla já, že po začátku s indiánskou chůzí (střídání běhu a chůze) najednou vcelku uběhnete danou vzdálenost a že se budete stále zlepšovat. Navíc si vybudujete návyk. Říká se, že to trvá asi jednadvacet dní a pak zjistíte, že se na běhání těšíte a tělo ho samo vyžaduje. Mně se osvědčilo ze začátku běhat třikrát týdně a teď už běhám šestkrát, protože jsem trénovaná. 

Nechtít všechno hned je někdy velmi těžké. Taky jsem si představovala, že budu rychlá, a věřila, že uběhnout kilák je trapné. Jenže není. Učení a trénink dělá mistra. A velmi mi pomohlo, že jsem neběhala sama, ale ve skupině holek, kterou vedla trenérka. Takto máte pocit, že na to nejste sami, a máte odborně sestavené lekce. Naučili mě tu, že každý běh by se měl skládat z počátečního rozklusání (pomalu asi 10 minut), z dynamického strečinku, to je protáhnutí svalů v pohybu a příprava na zátěž, pak z běžecké abecedy, což je soubor cvičení, která zlepšují techniku běhu a rozehřejí a také zabraňují zranění, a ze samotného tréninku nebo běhání. Deset minut před koncem je dobré zvolnit a vyklusat se. Nakonec je důležité protažení, aby se svaly nezkracovaly. Vše do sebe zapadá a skvěle to funguje, navíc je to zábavné a rychle vám to uteče. 

S běháním se začalo v mém životě měnit mnoho. Začala jsem pobývat hodně venku na čerstvém vzduchu, poznala jsem spoustu kamarádů a našla si koníček, který mě bavil. Výborně jsem si po práci vyčistila hlavu a začala jsem motivovat sama sebe. Ale nejela jsem na dřeň a věděla jsem, že nic nesmím přehánět. Když jsem měla náročnější trénink, druhý den jsem šla jen lehce vyklusat a také jsem nikdy po běhu nehladověla. Dozvěděla jsem se od trenérů, že abych měla energii na další běhání, tělo potřebuje palivo, aby nebylo unavené a mohlo dobře regenerovat. Taky jsem začala více pít. Únava po běhu může být způsobená i nedostatečnou hydratací. V létě piju i iontové nápoje, abych zbytečně nevypotila drahocenné minerály. V začátcích, a držím se toho i teď, jsem poslouchala svoje tělo. Když jsem cítila, že jsem fakt unavená, prostě jsem běhat nešla a raději si třeba dala saunu nebo hezkou procházku v přírodě. Ano, disciplína je důležitá, ale nic se nestane, když občas vynecháte. 

Běhat každý den podle mě není dobrý nápad, i já si dávám v týdnu den bez běhu. Potřebuji nabrat síly a nechat tělo vydechnout. To platí pro začátečníky obzvlášť, protože jinak jsou vyčerpaní, unavení, což je přesně ten bod, kdy se budování návyku velmi rychle vzdává a znovu do něj nenaskočíte. Fajn je vzít si na začátek parťáka a motivovat se navzájem zejména ve dnech, kdy se vám vůbec jít běhat nechce. Ten druhý vás hezky namotivuje. A myslete na to, že běhání by vás hlavně mělo bavit. Když ho budete dělat jen z povinnosti nebo že se někomu budete chtít zalíbit či jen za každou cenu zhubnout, nikdy to nebude ono a pak s během stejně praštíte. Vyberte si hlavně takovou sportovní činnost, která vám dělá radost.