Můj jet-lag bez cestování aneb Proč nenávidím posuny času

V neděli to propukne. Ve tři hodiny ráno se ručička hodinek vrátí zpět na druhou ranní. Takže by zdálo, že to je super – nedělní hodinka k dobru a taky delší den. Jenže ne pro mě. Po neděli přijde pondělí a tma už začíná odpoledne. Den je krátký a moje tělo se tomu brání. Než si zase na nový režim navykne, cítím se buď jako po opici, nebo přestože jsem nikam přes časová pásma necestovala, tak jako při jet-lagu. Jsem unavená, ospalá, bez energie a moje nálada taky nestojí za nic. Mobily a elektronická zařízení se v ten čas přenastaví samy, ale moje tělo ne. Ono se totiž neřídí jen tím, co ukazuje ciferník, ale především světlem, tmou a pravidelným denním režimem.

Možná jste už také slyšeli o cirkadiánním rytmu. Jedná se o přibližně čtyřiadvacetihodinový biologický cyklus, který ovlivňuje, kdy se nám chce na kutě, kdy máme nejvíc energie, ale také tělesnou teplotu, trávení nebo produkci hormonů. Moc mě toto téma zaujalo ve světovém bestselleru Cirkadiánní kód od profesora Satchina Pandy, který je odborníkem na biorytmy lidského těla. Podle něj totiž nemáme jedny biologické hodiny, ale celé jejich soustavy. Své vlastní hodiny mají naše játra, svaly, slinivka nebo trávicí systém. A aby všechno fungovalo tak, jak má, potřebují být vzájemně sladěné. 

Hlavní biologické hodiny se nacházejí v mozku a jejich nejdůležitějším pomocníkem je denní světlo. To ráno vysílá signál, že je čas se probudit, zatímco večer s ubývajícím světlem tělo začíná vytvářet hormon melatonin, který je důležitý pro kvalitní spánek. Když se ale čas najednou z ničeho nic  posune, vznikne chaos mezi tím, co ukazují hodiny, a tím, na co je naše tělo zvyklé. A toto je důvodem, proč se i já cítím podobně jako při jet-lagu, i když jsem nikam neletěla. 

To, že nejsem nijak přecitlivělá, mi potvrdili i vědci. Zaujala mne studie z roku 2007, kterou uveřejnil časopis Current Biology a na které se podílel i známý chronobiolog Till Roenneberg. Probíhala na 55 000 lidech a ukázala, že se sice naše biologické hodiny přirozeně přizpůsobují změnám denního světla, ale že například přesun času na letní může tento proces dost narušit.

 Zajímavé taky bylo, že tělo přechod na zimní čas zvládá lépe než jarní posunutí hodin dopředu. Na jaře totiž o hodinu spánku přicházíme, zatímco na podzim ji teoreticky „získáme“. To ovšem neznamená, že podzimní změna nemůže ovlivnit kvalitu spánku. A není to jen o spaní. Posunem času dochází právě k narušení biorytmů, což se může projevit horší koncentrací, podrážděním, únavou a může to mít i vliv na zdraví. U někoho se změna projeví bolestí hlavy, někdo může mít horší zažívání nebo jiné obtíže. 

Dobrou zprávou je, že svým biologickým hodinám můžeme trochu pomoci. A není k tomu potřeba žádný speciální biohacking ani drahé přístroje. Satchin Panda ve své knížce píše, že pro naše zdraví není důležité pouze to, co jíme a jak dlouho spíme, ale také kdy to děláme. Zatímco světlo pomáhá nastavovat hlavní biologické hodiny v mozku, pravidelné časy jídla ovlivňují hodiny v našich orgánech. 

Nejdůležitější je proto hned ráno jít na denní světlo. Když se rozední, dát si malou procházku – třeba se psem, na nákup snídaně nebo si prostě obejít ( nebo jako já oběhnout) blok. Přirozené světlo totiž pomáhá mozku správně nastavit vnitřní hodiny. A funguje to prý i tehdy, když je zataženo. Pomoci může také pravidelný čas vstávání a usínání. Pokud víte, že na změny reagujete citlivě, tak je vhodné si už několik dní před změnou času posouvat večerní režim přibližně o patnáct minut.

Kromě světla je velice důležitý je i pohyb. Chápu, že když je teď tak brzy tma, člověku se nechce, a podobně to mám i já. Běhat po práci ve tmě je pro mě mazec. Jednak se bojím a taky mě to nebaví. Běhám proto ráno nebo přes den. Ale ne každý tohle může. A nemusíte hned běžet deset kilometrů jako já, úplně postačí svižná chůze nebo lehké cvičení. Pravidelná fyzická aktivita podporuje kvalitní spánek, jen dejte pozor na to, že intenzivní trénink těsně před spaním nemusí každému vyhovovat. 

A důležité je také nezapomínat ani na jídlo a nejen si vybírat to zdravé. Satchin Panda doporučuje dodržovat pravidelný režim a poslední jídlo si dopřát ideálně dvě až tři hodiny před spaním. Večer pak zkuste ubrat ostré světlo, odložit telefon a dopřát si trochu klidu.

Už se to zase blíží! Každý rok sice čekám, že změny času konečně někdo zruší, ale zatím se to neděje. Tak trochu závidím zemím, kde se čas nemění – třeba Islandu, Turecku, Japonsku, ale prostě s tím nenadělám. Někdo změnu času téměř nezaznamená, jinému trvá několik dní, než si zvykne, což jsem já, ale obojí je normální. Takže když mě příští týden potkáte a budu protivná a nebude mi to moc myslet, tak za to nemůžu já a opravdu jsem necestovala přes půlku světa. Moje tělo má vlastní hodiny a nedobrovolně se nastavuje na nové. A ty se na rozdíl od těch digitálních nedají přenastavit jediným kliknutím.