Proč jdu místo psychoterapie raději běhat

Zavazuji běžecké boty, zapínám hodinky, chytám signál GPS a běžím. V hlavě mám jako na smetišti. Celý den mi dal pěkně zabrat, všechny ty úkoly, schůzky, telefonáty... Jenže právě teď nemusím myslet na nic. Prostě vypínám, jako kdybyste zmáčkli tlačítko. Vnímám jen svůj dech, tlukot srdce a pohyb paží a nohou. Okolo hlavy mi vlaje vzduch, jak ho rozrážím. Svět okolo mne zastavuje, jen já jsem v pohybu. Tady a teď a jen sama se sebou…

Už mnohokrát jsem přemýšlela, co se s hlavou při běhu vlastně děje, a to mi skvěle vysvětlila psychoterapeutka a také vášnivá běžkyně Helena Kotová. „Když běžíme, mozek se přesune z režimu „přemýšlím, analyzuju“ do režimu přežití a pohybu. Najednou musí řeší dech, rytmus, krok. Tím pádem utichne nekonečné přemílání problémů, které běžně žere energii,“ vysvětluje odbornice. 

„Běh je prostě fyzická výzva. Když vyběhnete kopec nebo dalších 5 km, mozek si podvědomě řekne, že to zvládl, takže i ostatní věci jsou zvládnutelné.“ Problémy se pak jeví menší ne proto, že by se změnily, ale protože vy jste získali nadhled. Podle Heleny Kotové vše ovlivňuje také stres, který mozek evolučně připravil na útěk nebo boj. Když sedíte, zůstává v těle, když běžíte, dostane ven to, na co byl určen. Proto po běhu často přijde ten pocit, že se potíže nějak vyřeší nebo že teď je zvládnete. Neznamená to ale, že by běh problémy vyřešil, ale posílí vás a pak jste schopnější tyto problémy unést. „Další důležitou součástí čištění hlavy je chemie. Při běhu se uvolňují hormony štěstí endorfiny, které zlepšují náladu a tlumí stres. Dopamin a serotonin zklidňují a BDNF (růstový faktor pro mozek) zlepšuje myšlení a nadhled. Proto problémy nezmizí, ale zmenší se jejich emoční náboj. Když pravidelně sportujete, jste prostě radostnější a spokojenější po všech stránkách. 

Nedávno jsem četla zajímavou knížku od Sakyonga Miphana Běžící Buddha, kde autor píše, že s během je to podobné jako s meditací. Při meditaci se noříte do přítomného okamžiku, a tím si naše mysl buduje sílu. Nervový systém se začíná uvolňovat a rozvíjíte si vnímavost a uvědomění. Inteligence a paměť se zbystřují a jste pak schopni vidět věci z různých úhlů. I když autor vidí, že běh a meditace mají hodně společného, stále je vnímá jako dvě oddělené věci. Já si sle myslím, že při běhu se přímo meditovat dá. 

Miphana se v knize zaobírá také ultraběžci, kteří běhají opravdu velké vzdálenosti – třeba i stovky kilometrů či mil. Jejich síla podle něho tkví v tom, že jestliže nějakou dobu běháte, nenajdete nic jiného, než svou vlastní mysl, což můžu sama potvrdit, protože jsem už absolvovala také mnoho dlouhých závodů delších než maraton v náročných podmínkách a v horách. Tady bojujete sami se sebou a hlavně se svojí myslí. Mnohdy nemáte možnost se rychle vrátit, ovlivnit počasí nebo náročné podmínky. Prostě musíte. A právě i pravidelné meditace mysl posilují stejně jako náročné ultra závody. 

Také Helena Kotová vidí podobně jako já, že běh je formou meditace: „Pro mnoho lidí je běh vhodnější forma meditace než vsedě a tichu, jak máme často zažito. Odborně se tomu říká pohybová (aktivní) meditace,“ vysvětluje psychoterapeutka. Jedná se o opakující se činnost. Běžíme v rytmu. Krok, dech a tempo skvěle uklidňují mysl. Přítomný okamžik tu také hraje klíčovou roli, protože když se soustředíte na dech, dopad chodidel nebo pocit v těle, myšlenky se přestanou tříštit. Dochází ke ztišení vnitřního dialogu. 

Po určité době běhu se mozek „přepne“, myšlenky se zpomalí nebo rozplynou a dostáváme se do stavu flow, tedy do známého momentu, kdy běžíme sami od sebe a čas přestane hrát roli. Součástí je i emoční očista. Běh pomáhá zpracovat stres, vztek i smutek bez nutnosti je rozebírat slovně. A praktický tip, jak z běhu udělat vědomou meditaci? Helena Kotová doporučuje ideálně běhat bez hudby a bez mobilu, bez hodinek (aspoň občas), sladit dech s krokem (např. 3 kroky nádech, 2 výdech). Nevymýšlet tempo, vzdálenost ani trasu, nechat je prostě vyplynout. A když přijde myšlenka, jen si jí všimnout a vrátit se k dechu nebo pozorovat střídání nohou.

Ano, běhání nás prostě posiluje a může skvěle působit proti stresu. Ale pozor! Každá mince má dvě strany, někdy ho také může zvyšovat, zejména pokud to začnete přehánět. „Sport je dobrý, ale pokud si dáváte nereálné cíle, přetěžujete se nebo to přeháníte, jedete na výkon nebo se s někým porovnáváte, už může běh naopak přinášet nepohodu nebo se z něho může stát až nezdravá závislost,“ varuje Helena Kotová. Taky tělo na to přetížení může reagovat stresovou reakcí a můžete hůř spát, takže pak vlastně nerelaxuje ani tělo, ani hlava. Takže všeho s mírou a tenisky na nohy!