Kouzlo Let It Go: Jak poznat, které projekty, konflikty a situace nechat plavat

Schopnost rozlišit, kdy se vyplatí investovat čas, emoce a energii do řešení konfliktů, složitých situací nebo komplikovaných projektů, ale kdy to prostě nechat být, je neocenitelná ve světě, kde je toho na nás všechny neustále trochu moc. Někdy přichází s věkem, někdy se zkušenostmi. Pár z nás má tu výhodu, že si ji osvojí velmi brzy, a těm lze jen závidět. Pojďme se spolu naučit, jak na to. 

Umění nepouštět se do každého konfliktu neznamená být laxní, flákat svůj život, ztratit ambice, selhávat. Spíš spočívá v uvědomění si, že nejsme odpovědné za chod světa ani za štěstí druhých. Jak tedy poznat, kdy nechat konflik plavat? Zkuste si ohledně daného problému položit následující otázky.

Už potřetí v krátké době jsem ladila zadání jednoho briefu. Od začátku jsem cítila, že to není ono, že se rozcházíme lidsky i hodnotově, ale složenky se neptají. A pak jsem si řekla: „Dost, to není pro mne.“ Pokud se k nějaké situaci vracíte a ani po týdnu nemáte jasno a necítíte, že vám práce dává smysl, pociťujete jen únavu a frustraci, je dost možné, že to prostě není vaše bitva. Některé věci nedokončíme, protože dokončeny být nemají.

Tady mám jasného favorita – diskuse na sociálních sítích. Za mne platí: nečtěte je, je to absolutní ztráta času. Lidé anonymně rádi komentují, soudí nebo urážejí a vám se třese ruka, jak jim to na oplátku vytmavíte. Ale zkuste si uvědomit, že toto není prostor, kde najdete porozumění. A už vůbec druhou stranu nepřesvědčíte o své pravdě. Jen svým angažováním ztrácíte klid. Takže mute, blok a zapomeňte na to. Vnitřní mír je důležitější než vaše ego. 

Ne každé očekávání okolí stojí za to naplnit, na každé očekávání je správné. Na místě je spíš otázka: „Chci ho naplnit já? Jsem to opravdu já, kým chci být, nebo žiju představu někoho jiného?“ Vzpomeňte si, jak jste se posmívaly spolužačce, která chtěla být baletkou, že do toho teď kvůli svým nenaplněným ambicím nutí svou dceru, která nemá ani talent, ani zájem. Neděláte něco podobného třeba ve své kariéře? Pokud něco děláte jen kvůli druhým, ale vevnitř cítíte odpor, není to váš boj.

Kdysi jsem na každém rande byla jako plastelína. Pokud protějšek jezdil na kole, hned ze mne byla vášnivá cyklistka. Nebo party girl. Nebo nadšená čtenářka. Po nějaké době to prasklo a vztah přestal klapat. Protože mě přestalo bavit hrát hry, přetvařovat se a druhá strana byla překvapená; vždyť jsem přece říkala, že kolo miluju (nenávidím ho a hrdě se k tomu hlásím), nebo pařím každou noc až do rána (já, která usínám v devět večer na gauči). Pokud kvůli čemukoliv přestáváte být sama sebou, je čas z toho odejít.

Každý boj má svou cenu. Zeptejte se: „Co mě tohle bude stát?“ A hlavně: „Chci tu cenu platit? Chci kvůli vysokému výdělku pracovat 15 hodin denně, nikdy nemít dovolenou a ztratit přátele?“ Ne každou příležitost je potřeba využívat, protože prostě není určena nám, a je to tak v pořádku.

Můžete do všeho dávat 120 %, ale pokud vás druhá strana nechce slyšet, nechce makat, nechce budovat vztah, táhnete těžký vůz do kopce sama. Měla jsem v marketingovém týmu kolegyni, která byla bezkonkurenčně nejhorší v prezentování. Slidy měla přeplněné informacemi, nebyl v nich smysl ani pořádek, místo dvaceti minut vždy prezentovala hodinu a půl, zákazníci si stěžovali. Zkusila jsem mentoring, koučink, poslala ji na kurs, dělala prezentace s ní, kontrolovala, ale nakonec jsem vždy narazila na to, že mi řekla: „Já jsem výborná v prezentování a nic se učit nemusím.“ O změnu nestála a nakonec z týmu odešla. 

Pokud vám vaše intuice říká „Nech to plavat,“ začněte jí už konečně naslouchat. Protože intuice je jedním z vašich dobrých rádců. Ví často dřív než váš rozum, že některé věci nedávají smysl. Protože váš mozek na základě dřívějších zkušeností dokáže danou situaci posoudit rychleji, než si to uvědomíte. Někdy nastal čas jít. Věci ukončit. Odchod není prohra, ale statečné rozhodnutí.