Hudba
Baddest bitches ain't in L. A., they're in Vogue. Zářijová cover star Adéla objektivem Michala Pudelky
Tereza Patočková19. 8. 2026
Z bratislavské Petržalky až do West Hollywoodu. Adéla Jergová, vystupující jen jako Adéla, se přesně po roce od prvního rozhovoru a focení vrací na stránky Vogue CS coby cover star zářijového čísla.
Foto: Michal Pudelka
Adéla
Do amerického hudebního průmyslu se nepřimotala náhodou. Adéla odmalička věděla, co chce, a neúspěch pro ni nebyl důvodem dát si odstup. Baletní disciplína a až chorobná pracovitost ji nakonec dostaly k milionům poslechů, velkému labelu a kariéře v Los Angeles. Přesto tvrdí, že největší výzvou není dostat se na vrchol, ale neztratit po cestě samu sebe. V rozhovoru mluví o tom, jak si zachovává vlastní identitu v prostředí, které lidi nutí přizpůsobovat se, proč internet vytváří větší tlak na ženský vzhled než samotný Hollywood i o tom, jaké je vracet se z L. A. na homofobní Slovensko.
Od tvého prvního rozhovoru pro Vogue CS uplynul přesně rok. Co se od té doby změnilo?
Vyšlo mi EP, dělala jsem předskokanku pro Demi Lovato, odjela nějaké vlastní koncerty, byla jsem na pár fashion weecích, oznámila vlastní tour, která proběhne v Americe a potom i v Evropě. Hrála jsem na festivalu Lollapalooza. No, a teď, právě rok po mém EP, vychází moje první album Prima, které jsem mezitím stihla napsat. Stalo se toho celkem dost.
To je spousta práce. Kdy se ti písničky píšou nejlíp?
Když mám trošičku času pro sebe a v momentech, kdy můžu být opravdu úplně sama a izolovat se od všech a od všeho. Není to ani tak o tom, že potřebuju nějakou delší pauzu. Stačí, abych pro sebe měla jen den a měla čas přemýšlet a reflektovat. Zároveň musím zažít ty momenty mezi stagí a studiem, kdy se prostě odehrává život, který se pak propisuje do písniček. Třeba písnička Red Bottoms vznikla tak, že jsem se podívala na svoji prošlapanou botu a řekla jsem si: „Cítím se jako ona.“
Foto: Michal Pudelka
Adéla
Musíš si při tom, kolik toho máš, tyhle momenty organizovat a nařídit si „me time“ na psaní?
Mám naplánované studio sessions, protože i přesto, že kreativita ke mně přichází, když jsem sama, nerada písničky sama píšu. Mám okolo sebe ráda lidi, se kterými probíráme moje nápady, melodie a vzpomínky. Blake Slatkin, můj super blízký spolupracovník, a Dylan Brady jsou tam třeba vždy se mnou. Spoustu věcí jsem taky napsala s Julií Michaels a Billym Walshem.
O čem je album Prima?
Chtěla jsem, aby bylo trochu chaotické a aby působilo jako něco, co vytvořila dvaadvacetiletá holka. Nebyl za tím žádný velký vznešený záměr typu: „Tohle musí být moje životní manifestace.“ Tím manifestem jsem já sama. Hlavně jsem chtěla, aby na albu bylo všechno. Hluboké myšlenky, úplně hloupé myšlenky, ale i nadržené myšlenky. To všechno patří k tomu, být člověkem a být ženou. Taky jsem chtěla, aby to bylo album, které by poslouchaly holky z filmu Spring Breakers a abych oslnila svoje dvanáctileté já a to si řeklo: „Wow, to je TA pop star.“
Foto: Michal Pudelka
Adéla
Na albu je i píseň KGB, ke které jsi řekla: „To, že nepoužívám velká slova, neznamená, že nemám co říct. Vygoogli si, co znamená KGB, a počkej si na celou písničku.“ Jak jsi to myslela?
Všechno, co v ní říkám, je hodně doslovné a myslím si, že i to je důvod, proč byli někteří lidé podráždění. Chtěli nějakou metaforu. Já chtěla, aby písnička byla trochu srandovní, ale i o tom co KGB skutečně bylo. Zároveň jsem dala na konec videa disclaimer, že stojím za Ukrajinou a nepodporuji KGB. A hádej co – spolu s písničkou dostali lidé i lekci historie. Protože spousta Američanů skutečně neví, co bylo a dělalo KGB.
Foto: Michal Pudelka
Adéla
Jak vypadá proces výběru písniček, které se na album dostanou? Napíšeš jich hodně a pak volíš ty nejlepší, nebo spíš piluješ jednu, dokud není skvělá?
Rozhodně píšeme spoustu písniček a rozhodně jsme udělali spoustu špatných písniček. Ale podle mě je to jediná cesta, jak se dostat k něčemu, co za to stojí.
Jak pracuješ s tvůrčími krizemi, zažíváš je někdy?
Budu upřímná, ještě jsem ji nezažila. Samozřejmě jsou momenty, kdy nejsem až tak inspirovaná. Přijdu do studia a nemám už co říct, ale i o tom se dá mluvit a použít to jako obsah pro text, i kdyby z toho byla špatná písnička. Během takových dní je důležité se protlačit skrz, i když na sílu. Psát a psát, až se z toho nakonec vypíšeš. V umění ty nejlepší věci často přicházejí za negativních okolností. Jedna z písniček na albu Prima je například takový experimentální track. Není to vlastně ani písnička. Je to v podstatě jen moje frustrace a smutek v loopu. Přišlo mi cool to na to album dát, protože je to real a je v tom skutečný život.
Je téma toho, být real a autentický v L. A. hodně přítomné? V seriálu Miluju LA od Rachel Sennott, který satiricky ukazuje život showbyznysu v Los Angeles, je o tomhle celá scéna.
Miluju ten seriál a speciální shout out Rachel Sennott, která moje debutové album pojmenovala a byla se mnou celou dobu, co jsem na něm dělala. Samozřejmě že Miluju LA je hodně přehnaný seriál, ale zároveň je v něm hodně pravdy. A téma autenticity v zábavním průmyslu je v L. A. opravdu velká věc. Mnoho lidí tady se do něj rovnou narodí a je potom hodně těžké vyrůstat mezi těmi, kdo jsou talentovaní a úspěšní v tom, co chceš dělat i ty. Vlastně ti to trochu bere svobodu být sám sebou, protože tě to rovnou formuje. Lidé, co tu vyrostli a zároveň vyrostli v zábavním průmyslu, hrozně moc řeší, co si o nich myslí ostatní. To jim dost překáží a brzdí jejich kreativitu. Mám pocit, že vlastně ani pořádně nevědí, kdo jsou, protože se celý život snaží být někým, kým si myslí, že mají být. Když jsi tady a vyrůstáš mezi muzikanty, kteří tomu rozumějí, bereš jejich názory tak vážně, až se v nich ztratíš.
Foto: Michal Pudelka
Adéla
Foto: Michal Pudelka
Adéla
Ty tohle nepociťuješ?
Já mám hodně odlišnou zkušenost, protože nejsem odsud, a tak mám v tomhle zrovna výhodu. Když pocházíš z místa, které není založené na showbyznysu, musíš opravdu věřit sama sobě. Musíš věřit, že to, co chceš říct, má hodnotu a zaslouží si být slyšeno. Když mi třeba máma řekla, že se jí něco, co jsem napsala, nelíbí, tak jsem reagovala: „Mami, vždyť ty vůbec nevíš, o čem mluvíš.“ Prostě klasická puberťačka, zároveň ona tomu opravdu nerozuměla. Není muzikantka a nikdo v mojí rodině není, takže jsem měla volnost a mohla si postupně vytvořit vlastní vkus a vlastní styl. Potom, když jsem přijela do Los Angeles, měla jsem v sobě obojí už hluboce zakořeněné. Byla to jediná cesta a jediný způsob, jak jsem si dokázala vybudovat dostatečnou víru v sebe samu.
Říkáš o sobě, že jsi hodně poameričtěná, pociťuješ tady ale přece jen nějakou jinakost kvůli svému východnímu původu?
Jistě jsou části mojí osobnosti, které jsou tady hodně cizí. Třeba to, jak jsme my Slováci přímí a nebereme si servítky. Tady na to někdy lidé nejsou připravení. Všichni strašně rádi dělají něco, čemu já říkám worming, což znamená, že se pořád motají kolem toho, co vlastně chtějí říct. Řeknou milion různých věcí, než z nich konečně vypadne to hlavní. Slováci jsou v tomhle úplně jiní, prostě to řeknou hned. Je to podle mě kulturní rozdíl, na tohle chození kolem horké kaše nemáme čas ani trpělivost.
Loni v rozhovoru pro Vogue CS jsi říkala, že jsi hodně svobodná a děláš a říkáš si, co chceš. I v seriálu Miluju LA ale bylo vidět, že stačí jedno špatné slovo nebo nějaký politicky nabitý komentář a ztratíš zakázky a showbyznys se od tebe odvrátí.
Foto: Michal Pudelka
Adéla
Podle mě nemůžeš dlouhodobě skrývat, kdo opravdu jsi. Proto jsem úplně v pohodě s tím, být otevřená a říkat, co si myslím a co cítím, protože vím, že jsem dobrý člověk. Takže se toho vlastně nebojím. Záleží mi na lidech. Záleží mi na tom, jak se k nim chovám. A zkrátka si nemyslím, že bych se kvůli tomu dostala do problémů, protože všechno, čemu věřím, vychází z lásky, laskavosti a obyčejné lidskosti.
Mám pocit, že v písničce Ain’t in LA se od tohoto města trochu distancuješ, je to správný pocit?
L. A. v ní funguje spíš jako symbol pro „něco většího“. Rozhodně Los Angeles miluji, ale existuje spousta písniček, které oslavují kulturu celebrit, a byla jsem z toho už trochu otrávená. Takže Ain’t in LA je pro všechny a L. A. je metaforou pro to, že nemusíš být z velkého města, abys byla bad bitch. To je všechno.
L. A. je zároveň takové centrum plastické a estetické chirurgie, což přítomnost celebrit ještě umocňuje. Cítíš v tomhle ohledu nějaký tlak?
Myslím, že to nepřichází od lidí v reálném životě, které vidím na ulici. Spíš vzniká na sociálních sítích. Moc neřeším, že lidé kolem mě mají za sebou plastické operace. Co mě ale trápí, je to, jak strašně zlí a odporní umí být lidé na internetu, hlavně vůči ženám a jejich vzhledu. Právě kvůli tomu ženy v mém okolí estetické zákroky podstupují a já pro ně mám pochopení. Mně samotné už spousta lidí napsala, že jsem ošklivá. Měla jsem proto pocit, že na sobě musím něco změnit a taky jsem to udělala. Asi před rokem jsem si nechala vyplnit bradu a vypadala jsem úplně příšerně. Fakt jsem vypadala šíleně skoro celý rok, ale byla to pro mě zkušenost. Je to zároveň dáno i tím, že jsme zvyklí se na sebe pořád dívat. Neustále vidíme svůj obličej a to je sám o sobě hrozný mindfuck.
Foto: Michal Pudelka
Adéla
Hodně tvých posluchačů jsou gayové a queer lidé, chtěla bys něco vzkázat svým fanouškům na Slovensku?
Doufám, že jim moje hudba přináší radost a že díky ní mají pocit, že je někdo vidí. To, co se děje u nás na Slovensku, kam se země politicky ubírá a kdo je teď u moci, je strašné zklamání a opravdu mě to hrozně mrzí. Ani nevím, co jiného k tomu říct, než že příště musíme volit pro Slovensko lepší budoucnost a musíme za ni bojovat. Žiju ve West Hollywoodu, kde máme jeden z největších Pridů na světě. Pak přijedu domů točit klip v gay klubu, kolem kterého jsem dřív chodila na hodiny zpěvu. Míjela jsem ho neustále, ale dovnitř jsem vešla úplně poprvé až teď při natáčení. A poprvé jsem si taky uvědomila, že není náhoda, že je schovaný v suterénu a zastrčený v malé uličce. Byl to hrozně zvláštní pocit. Doufám, že moje hudba queer lidem na Slovensku přinese alespoň nějaké pozitivní emoce a že jim dodá trochu světla ve chvílích, kdy ho budou potřebovat.
Zářijové číslo Vogue CS je právě v prodeji.
Vogue
Doporučuje
Hudba
Summer Feast Playlist: Nejlepší hudba k letní hostině podle kreativních šéfkuchařek
Kateřina Špičáková28. 7. 2026
Hudba
Srpnová cover star Kim Petras exkluzivně o tranzici v mladém věku, pozici outsidera i proplouvání uměleckými alter egy
Karel Vladyka27. 7. 2026
Celebrity