Kuchař, zpěvačka, závislý a jeho sestra... Filmové premiéry v září přinášejí radikálně upřímné zpovědi a vhledy do zákulisí

Cindy Kerberová, head of digital editorial content a beauty director: Jako fanynka Antonia Banderase a milovnice všeho, co kdy vytvořil nezapomenutelný šéfkuchař a charismatická TV osobnost Anthony Bourdain, už doslova stříhám metr do české premiéry biografického filmu Tony. Režisér Matt Johnson se ujal nelehkého úkolu převést na plátno složitou osobnost muže, který naučil svět milovat jídlo i cestování bez zbytečných předsudků. Podle zahraničních recenzí se film naštěstí vyhýbá klasickým hollywoodským klišé a místo toho mapuje Bourdainovo hledání pravdy na talíři i jeho permanentní boj s vnitřními démony. Zatímco mladé talenty jako Dominic Sessa, Leo Woodall a Emilia Jones vnášejí do příběhu dravou dynamiku, Banderas dodává projektu zralost a hloubku. Ačkoliv mě samotné promítání teprve čeká, recenze se shodují, že nás čeká vizuálně strhující a emocionálně hutná pocta jedné z nejvýraznějších popkulturních ikon naší doby. 

Jana Patočková, fashion fatures editor: Česká dokumentaristika je v posledních letech skutečně na vzestupu. Daří se tu extrémně osobitým projektům, jež se nebojí uhnout z nejklasičtější klasiky mluvících hlav a lineárního vyprávění a pustit se do experimentálnějších teritorií, aniž by to ovšem bylo jakkoli na úkor publika. Podobně jako loni s fascinujícím portrétem fotografky Libuše Jarcovjákové, i letos bude ČR zastupovat na Oscarech dokument. Má premiéru teď v září a jmenuje se Kdyby se holubi proměnili ve zlato a mimochodem už stihl vyhrát cenu za nej dokument na letošním Berlinale. I Pepa Lubojacki, autorka dokumentu, šla nevykolíkovanou cestou, a stvořila něco, čemu říká „radikálně upřímná výpověď". Deník, úvaha, filmová esej i příběh hrdiny, to všechno by formálně Holubi mohli být. Ale je to především způsob ohledání osobních traumat, života se závislostmi, generačních zranění a spousty dalších spíše bolavých věcí. Extrémně citlivě zpracované, poutavé i dojemné, aniž by šlo o poverty port nebo cokoli podobného. Holubi jsou odpověď na otázku, jestli film může fungovat coby terapie. Může. A navíc přináší hodně otázek a tak to mám ráda. Na některé z nich jsme s Pepou už před časem hledali odpovědi, v tomto rozhovoru.

Sabrina Karasová, online content editor: Bára Basiková byla zjevením mého mládí. Totální pecka. Rocková zpěvačka, která vypadala jako nespoutaná divoženka, a přitom velmi žensky. Posedlá svobodou a hudbou, přitom se jako jedna z mála tehdejších hvězd nebála mít vedle kariéry i děti. Tohle nebylo v osmdesátkách a devadesátkách vůbec běžné. Měla identitu, osobní příběh. Žádná uhlazená dobová interpretka. Napsala román Rozhovory s útěkem. Hádejte, o jakém díle tedy naivně pojednával můj první referát v literárním semináři na fakultě? Sledovala jsem po celá desetiletí její proměnu v čase od rockerky ke glam divě, která se děla, aniž by ztrácela ze svébytného výrazu. Pozorovala jsem skrze bulvár její životní příhody, poslouchala její hudbu. Neměla jsem nejmenší tušení, že geniální režisérka Helena Třeštíková dělá totéž a hodně zblízka. Časosběrný dokument Bára Basiková byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem si v červenci vzala dovolenou, odjela do Karlových Varů a s nasazením obou ukazováčků si v sedm ráno vyklikala lístek na premiérové uvedení filmu. A víte co? Ve víru děje jsem dorazila ve správný čas do jiného kina, takže jsem premiéru prošvihla. Takže si na uvedení dojdu spolu s vámi do kina v září.