Konec body-positivity. Mola opět ovládl diktát velikosti nula. Jak ovlivnily léky GLP-1 modeling?

Ve své pubertě a na začátku dvacátých let se Samantha Benjamin tísnila ve sdílených pokojích v přeplněných a neuklizených bytech pro modelky. Když čekala na castingy nebo zabíjela čas přejížděním z jedné práce na druhou, vyměňovala si s ostatními modelkami triky na hubnutí: nelegální Adderall, drastické diety, dokonce i polykání parazitů – a později i Ozempic bez lékařského předpisu. „Modelky si vždycky šuškaly o extrémních metodách hubnutí,“ říká. Benjamin byla docela úspěšná, získávala komerční zakázky i občasnou práci na editoriálech. Ale v sedmadvaceti letech z velké části svět modelingu opustila.

Benjamin, která nyní pracuje jako manažerka sociálních sítí a žije se svým přítelem a štěňaty v Los Angeles, má o jednom z hlavních důvodů jasno: „Holkám se běžně říká, že jsou tlusté. Nikdo si nebere servítky.“ V odvětví, kde je standardní velikost vzorků oblečení nula, byla váha vždy klíčem k úspěchu modelky. Ale nyní léky na hubnutí typu GLP-1 nabízejí lákavou zkratku ke štíhlosti. Modelky, agenti, castingoví režiséři i samotní návrháři zaznamenávají na přehlídkových molech šokující návrat k extrémní vyhublosti. „Modelky se rozhodně zmenšily,“ říká Zoe Latta z newyorské módní značky Eckhaus Latta. „Myslím, že je to kombinace léků GLP-1 a kyvadla, které se zhouplo zpět k tomu, že se extrémní štíhlost opět stala idealizovaným vzhledem.“ Zpráva Vogue Business o velikostní inkluzivitě pro sezonu podzim/zima 2026 ukázala pokles zastoupení modelek středních (mid-size) i větších (plus-size) velikostí na nejnižší úroveň od doby, kdy publikace před třemi lety začala tato data sledovat.

„Když se léky GLP-1 objevily na trhu, spousta modelek si říkala: Pokud chci chodit tyhle prestižnější přehlídky a pracovat pro tyhle značky, musím zhubnout?,“ říká Grace Breuning, newyorská curve modelka. „A tak spousta modelek skutečně zhubla.“

Všudypřítomnost Ozempicu nelze brát na lehkou váhu. Léky GLP-1 byly schváleny pro léčbu diabetu v roce 2017; dnes je užívá jeden z osmi Američanů. V lednu se lék Wegovy (z kategorie GLP-1) stal dostupným ve formě pilulek za pouhých 150 dolarů měsíčně; tento měsíc FDA schválila druhou pilulku, kterou vyrábí společnost Eli Lily pod názvem Foundayo. Strach z jehel už tak nepředstavuje překážku pro nikoho, koho léky na bázi semaglutidu lákají. S jejich legitimním využitím při léčbě obezity a cukrovky však přichází i obrovský potenciál ke zneužití. „Je to v podstatě kokain nového milénia,“ říká jeden z předních modelingových agentů.

Modelingový průmysl dlouhodobě hraje roli v udržování nereálných tělesných standardů, ačkoli se v průběhu let střídala období pokroku a kroků zpět. Vlna úmrtí modelek spojená s hladověním v letech 2006 a 2007 vedla k reformám a požadavkům na minimální BMI. V roce 2017 spojily společnosti Kering a LVMH síly při tvorbě „charty modelek“, která stanovila pravidla týkající se velikostí, jako například zákaz přísných požadavků na míry v castingových výzvách. Hnutí body-positivity v letech 2010 a počátkem 20. let 21. století – kdy modelky jako Ashley Graham, Paloma Elsesser a Tess Holliday otevřely dialog o velikostní inkluzivitě – se zdálo slibně nabírat na obrátkách.

Nyní se však s několika málo výraznými výjimkami zdá, že štíhlost je zpět, a léky GLP-1 k tomuto trendu výrazně přispívají. Přestože jsou léky na bázi semaglutidu stále poněkud tabu, hrstka modelek o nich začíná mluvit otevřeněji. „Když jsem zhubla, začala jsem dostávat mnohem víc zakázek,“ přiznává modelka a hvězda reality show Brooks Nader, která se objevila na obálce Sports Illustrated a říká, že lék „mikrodávkuje“. „Řekla jsem si: fajn, asi mě [průmysl] má raději hubenější.“

„Být velmi, velmi štíhlá je teď opět obrovský trend,“ říká sedmadvacetiletá modelka Lottie Moss. V roce 2024 byla Lottie (mladší nevlastní sestra Kate Moss), jež svou kariéru zahájila jako teenagerka v roce 2016, neobvykle upřímná ohledně toho, jak ji zneužívání Ozempicu dostalo až na pohotovost. O rok a půl později stále vnímá stejný tlak. „Říkáte si, že když to užívají celebrity, musí to být bezpečné,“ podotýká Moss, která se netají tím, že má přátele, kteří si Ozempic kupují online. „Vidíte, jak ho používají slavní lidé, a myslíte si: ‚Musí to být prospěšné.‘“

Paradoxní ovšem je, že některé curve modelky mají zájem zhubnout, aby si zlepšily zdraví, ale zároveň se obávají, že kvůli tomu přijdou o práci. Samantha Benjamin, která sama krátce působila jako curve modelka, říká, že v určité chvíli cítila tlak na to, aby si své větší proporce udržela, a to i přes to, co sama považuje za „nezdravé důvody“, které k její tehdejší velikosti přispěly. „Chtějí po vás, abyste byla buď hubená, nebo abyste sloužila jako trofejní curve modelka,“ dodává Benjamin.

Grace Breuning, která šla přehlídky pro Chanel v letech 2022 a 2023, si všímá, že castingy na modelky její velikosti (US 10–12 / EU 40–42) v posledních letech rapidně upadají. Dnes se věnuje především komerčním zakázkám a beauty focení. Některé z jejích kolegyň, které měly dříve stejnou velikost jako ona, zhubly na velikost 6–8 (EU 36–38). „Někdy si připadám pro tenhle průmysl příliš velká,“ říká s tím, že definice termínů curve a plus-size se neustále mění. Nakonec ale věří, že zastoupení různých velikostí má obrovský význam: „Nikdy jsem nebyla hubená, a tak pro mě bylo opravdu důležité vidět dívky, které vypadaly jako já.“

Rostoucí uniformita typů postav na castinzích znamená, že zbývá méně prostoru pro osobitý charakter, který z těch nejlepších modelek – ať už to byla sto sedmdesát centimetrů vysoká Kate Moss, nebo Precious Lee s velikostí 42 – udělal průkopnice změn. „Je to homogenizované, nezajímavé, je to stejné, jako když mají všichni stejné fazety na zubech,“ myslí si Benjamin. „Spousta věcí, za které teď lidé platí tisíce dolarů, jen činí všechno mnohem nudnějším.“

„Před pěti lety, kdy bylo na molech k vidění více curve modelek, jste zároveň viděli ženy, které byly inteligentní, uměly se vyjadřovat, měly své vášně a dokázaly si stát za svým,“ říká Mina White, ředitelka agentury IMG Models a dlouholetá bojovnice za inkluzivní velikosti. „A teď se znovu nacházíme v jakési homogenní Gattace talentů,“ naráží na slavný sci-fi film, v němž společnost řídí eugenika.

„Tyto [plus-size] ženy rozproudily skutečnou konverzaci, která byla rozhodně nezbytná,“ dodává Kyle Hagler, zakladatel agentury No Smoking. Podle něj je ale značky využily „jen k tomu, aby naskočily na vlnu zájmu a svezly se na ní, aniž by reálně začaly vyrábět oblečení, které by těmto ženám sedělo a bylo dostupné pro běžné spotřebitele – to je pro mě problematické. Je to jen tokenismus.“

Móda je samozřejmě průmysl, který kulturu nejen odráží, ale i diktuje, a je také řízena přísnými byznysovými pravidly. Zahrnout jednu nebo dokonce deset curve modelek do módní přehlídky ještě neznamená, že by značka vysoké módy dokázala udržet byznys postavený na oblečení větších velikostí. „Sama jsem tlustá,“ říká Latta, spolunávrhářka značky Eckhaus Latta. „A jsem na to hrdá. Ale očekávat od mé značky, že bude vyrábět plus-size oblečení, je absurdní. Byla by to neudržitelná forma podnikání.“

„Nikdo za to nenese odpovědnost,“ tvrdí socioložka a bývalá modelka Ashley Mears, která modelingový průmysl dlouhodobě zkoumá. Ve studu za tělo (fat-shaming), který v módě panuje, funguje argumentace typu slepice a vejce: „Problémem je velikost vzorků oblečení... Ne, problém jsou návrháři... Ne, problém jsou agenti,“ napodobuje Mears svalování viny, jehož je často svědkem. „Všichni tvrdí, že trh dostává to, co chce, ale tím trhem jsou ve skutečnosti oni sami.“

„Pokud jsme se vrátili k vyhublým dívkám, je to proto, že to diktují lidé, kteří tyto módní domy vedou, jejich castingoví režiséři a stylisté,“ je přesvědčen James Scully, bývalý castingový režisér, který spolupracoval s Tomem Fordem v éře značek Gucci a Yves Saint Laurent. Scully, který nyní provozuje butik s oblečením Jamestown Hudson v severní části státu New York, je kategorický: „Nemá to absolutně nic společného s tím, co chce zákazník.“ Stačí si přečíst komentáře pod fotkami extrémně hubených modelek z přehlídek, abyste pochopili, že tento vzhled běžného pozorovatele spíše znepokojuje.

„Někdo je musí probudit,“ říká Scully na adresu lidí v mocenských pozicích. „Bylo by hezké, kdyby jeden z těchto lidí vystoupil a řekl: ‚Poslouchejte, tohle je špatně a my se snažíme něco udělat s tím, že modelky dělají věci, které jsou pro jejich tělo nezdravé.‘“

A co kdyby do toho měly co mluvit samy modelky? „Jsem v tomhle průmyslu tak dlouho a vystavila jsem se kritice takovým způsobem, který spousta lidí nikdy nepochopí,“ říká Breuning, která nemá v úmyslu měnit své tělo jen proto, aby získala zakázku. Svůj postoj uzavírá jasně: „Tuhle bouři dokážu přečkat.“