Co mi mateřství dalo a vzalo

„Chyť se mě, maminko,” volá můj dvouletý syn, zatímco ke mně natahuje ruku a já se trochu, ne moc, ale přece, dojímám, i když tu stejnou větu od něj v posledních týdnech slýchám několikrát za den. Nikdy jsem neměla sklony k sentimentalitě a nemám je ani po porodu. Jsem ale fascinovaná tím, jak se z malého uzlíčku během dvou let stal tak laskavý, ohleduplný, veselý a srandovní chlapeček. Samozřejmě ještě spoustu společenských zvyklostí neovládá, občas brečí, občas křičí a zákazy a příkazy moc neposlouchá. Ale každý den se učí tisíce malých nových věcí, ze kterých nakonec bude hotový, doufám dobrý člověk.

Mateřství pro mě nikdy nebylo zásadní součástí životního plánu. Vždycky jsem byla zapálená do práce a s ohledem na to, jakou práci dělám, v tom nevidím problém. Samotný proces psaní mě naplňuje nesmírnou radostí a vždy mi přišlo důležité poskytovat prostor důležitým tématům nebo pomáhat k silnějšímu hlasu těm, kdo se důležitými tématy zabývají. Věděla jsem, že dítě budu mít jen tehdy, když potkám někoho, s kým konkrétně mi ten krok bude dávat smysl. To se stalo, a tak jsem máma. Miluju to a miluju svého syna, ale stále se mi těžko sžívá s mateřskou úlohou v té podobě, jak jsme ji jako společnost nastavili. Možná i proto mívám občas tendence přemýšlet, co mi mateřství vzalo. V první řadě mi vzalo možnost svobodně nakládat s časem. V následujících letech si do kalendáře sdíleného s manželem budu muset zapisovat i sloty na nicnedělání a především se minimálně jedné další osoby ptát, jestli si to volno můžu vzít, byť jsem dospělá.

Vzalo mi taky moje tělo: pružné, ohebné, hladké. Teď, po dvou letech po porodu, začínám mít dost času a energie, abych ho částečně zase získávala zpět, aby zase bylo pružné a ohebné. Nikdy už ale nebude hladké. Vždycky budu mít jizvu po císařském řezu a strie na břiše, stehnech a bocích po těhotenství. Zároveň víc než dřív potřebuji, aby moje tělo bylo silné, protože jako máma musím fungovat nejen mentálně, ale i fyzicky. To znamená, že se netrápím hladem a nevyplňuji cvičením všechen volný čas, protože si to jednak nemůžu dovolit a jednak mám úplně jiné priority. Postupně si tedy stavím prakticky úplně nové tělo, a především nový přístup k němu.

To patří mezi věci, které mi mateřství naopak dalo. Dalo mi dosud nepoznaný pohled na skutečnost, jak vlastně plyne život. Než jsem otěhotněla, spíš jsem proplouvala kolem menších i větších životních událostí, které se mě dotýkaly jen povrchově. Až s mateřstvím jsem ale pochopila pravý význam toho, co je to transformační prožitek. Je hrozně zvláštní pocit, být někde v jádru pořád ten stejný člověk, ta stejná povaha s těmi samými problémy, současně ale být někdo úplně jiný, s jinými problémy a docela jinou zodpovědností. Mateřství mi tak dalo možnost – je to, myslím, dokonce nutnost – na sobě každý den pracovat a každý den se snažit být o něco lepší verzí sebe sama, k čemuž bych se jinak pravděpodobně nedokopala. Dokud šlo jen o mě, hodně věcí mi bylo jedno. Teď přede mnou ale stojí človíček, který na mě upíná velké hnědomodré oči plné nadšení, zvídavosti a lásky a který se rozzáří pokaždé, když vejdu do místnosti. A mě to naplňuje úplně stejnou láskou, ale také obrovskou obavou, abych něco neudělala špatně. Abych mu absolutně nijak neublížila ani neuškodila. Aby o mně za dvacet let nemluvil na terapii víc, než je běžné, i když zároveň vím, že pravděpodobně stejně bude a navíc já budu ráda, když se jako muž nebude bát pečovat o svoji duševní pohodu a v případě potřeby se beze studu obrátit na odborníka. 

Mateřství je záhul a v ideálním světě bych ho doporučila jen tomu, kdo o něj opravdu stojí. Možnost vidět sama sebe tak, jak se na nás dívají naše děti, bych ale přála alespoň jednou zažít každému. A tak jsem se zeptala dalších matek v redakci Vogue CS, co mateřství dalo a vzalo jim. Máme děti ve všech možných věkových kategoriích od úplně malých přes školní a pubertální až po prakticky dospělé. Tady jsou jejich odpovědi.

Dalo mi víc smíchu, víc objetí, víc zázraků všedního dne. Jako když vám na ruku přistane motýl nebo na silnici objevíte nejdělší žížalu na světě. Vzalo mi spoustu hodin spánku i jeho klid. Dalo mi motivaci znovu začít s francouzštinou, učit se investovat, tvořit nové tradice. Vzalo mi možnost fungovat spontánně a podle momentálního rozpoložení. Dalo mi chuť znovu si hrát, kupovat si hračky, které jsem jako malá nikdy neměla. Vzalo mi prostor nezaplněný legem, pastelkami, samolepkami, poházeným oblečením nebo poschovávanými obaly od bonbonů. Dalo mi naději, že moje knihy a designové i módní kousky najdou sběratelskou pokračovatelku. Vzalo mi klid, že cokoliv hezkého a nového zůstane dlouho nepoškozené nebo uklizené. Dalo mi snahu neopakovat chyby mých rodičů. Vzalo mi iluze, že se to povede. Dalo mi pocit, že mě někdo slyší. V jiných chvílích mi ten samý pocit zase vzalo. Dalo mi zpomalení, nový pohled, motivaci. Ukázalo mi limity multitaskingu a fakt, že den umí být krutě krátký. S dojetím vzpomínám na dlouhé single víkendy, kdy se dalo stihnout dvacet různých věcí. Mateřství mi dalo pocit, že je to navždy. Vzalo mi pocit, že jiné to je jen na chvíli. Dalo mi pocit bezpodmínečné lásky. A vzalo mi většinu volného času, kus mého já. Zásadní je ale uvědomění si, že tenhle kus dál existuje, jenom v jiném těle. Šestiletém. A to je ten zázrak.
Danica Kovářová, editor-in-chief Vogue Czechoslovakia

Všechny ty věci, které slýcháte a čtete o mateřství, takže už je považujete za klišé, jsou bohužel pravda. Padání vlasů, vlastní pochybnosti, zda jste dobrá matka. Nedůvěra ze strany zaměstnavatele, jestli navzdory kojení i nadále mentálně a fyzicky zvládnete svou práci. Nevyspání, lítostivost, deprese. Nová a značně rozhýbaná rodinná dynamika... Jakkoliv je zkušenost nepřenosná, na tyhle okolnosti se můžete předem nějak připravit a alespoň okrajově je zpracovat, pokud vůbec zprávám o nich věnujete pozornost. Když ovšem stejně jako já, frajerka, do čtyřiceti věříte, že nikdy žádné děti mít nebudete, a pak najednou bum ho, nezbyde vám po porodu nic jiného než s úžasem vše pozorovat a vyvinout dávku humoru dost velkou na to, abyste vše nějak překlenula a zvládla, protože jinak prostě zhynete vyčerpáním. A když se po čtyřech letech tak nějak z té hormonální euforie konečně oklepete a dojde vám, co se to stalo, zjistíte, že vám do života přibyla úžasná vtipná bytost, pro kterou byste dokázala i vraždit. Že jste odpustila svým rodičům výchovné chyby, které na vás napáchali, a že jste na komsi dalším napáchala své vlastní a úplně nové. A že máte další motivaci na sobě pracovat, protože dítěti prostě chcete ze sebe předat to nejlepší.
Sabrina Karasová, online content editor

Když se ze mě stala máma, otočil se mi život vzhůru nohama. Jako perfekcionista, který potřebuje mít vše naplánované do posledního puntíku a odchylky moc netoleruje, jsem brzy zjistila, že mateřství je disciplína, kterou si prostě naplánovat nejde, ať se snažíte sebelíp. Člověk míní, dítě mění. Mateřství mi dalo schopnost se adaptovat na změny v poměrně rychlém čase, které už mě nevykolejí tak jako dřív. S tím je spojená schopnost být trpělivá. Považuji se za extrémně netrpělivého člověka, ale díky mateřství na vlastní trpělivosti denně pracuji a zlepšuje se to. Dopracovala jsem se i k lepší organizaci času, protože čas, který mám sama pro sebe nebo pro svou práci, využívám maximálně efektivně a bez prokrastinace. Když mi někdo bezdětný řekne, že nemá na nic čas, v duchu se usměju a říkám si, že ještě zdaleka netuší, co je to nemít čas. Současně se ale dá považovat čas a svoboda za entity, které mi mateřství rozhodně vzalo. Vždy, když vidím nějakou rozlučku se svobodou, pomyslím si, že manželstvím svoboda nekončí. Svoboda opravdu skončí až s mateřstvím, a to minimálně na prvních patnáct let. To je, co mi mateřství vzalo a s čím mi trvalo se srovnat. Uvědomila jsem si tuhle skutečnost hned v šestinedělí, které jsem měla poměrně náročné a nemohla jsem nikam utéct. Spánek je kapitola sama pro sebe, ten mi chybí asi ze všeho nejvíc, ale člověk si zvykne opravdu na vše. Největší odměnou je pak bezpodmínečná láska, která s mateřstvím přišla. Do té doby jsem si ani neuvědomila, jak moc někoho můžu milovat. Láska, která je opětovaná a každým dnem vás naplňuje víc a víc. Spolu s ní ovšem přišel i neuvěřitelný strach o dítě, který už nikdy nezmizí.
Veronika Hloušek, finance director

Mateřství mi dalo spoustu věcí, především nekompromisní vhled do sebe samé. Donutilo mě pracovat na osobním rozvoji a přineslo mi neustálé konfrontace s očekáváním, naštváním i vyčerpáním. Dalo mi možnost dokonale natrénovat jednu superschopnost – micromanagement. Dalo mi jasný řád i lásku, úplně nová přátelství i obnovení těch starších. Na druhou stranu mi vzalo klid, pevné nervy a především svobodu dělat co chci a kdy chci.
Adéla Havelková, graphic & DTP designer