Kateřina Lesch: Manažerka mateřství

Neexistují snad světy, které by si byly vzdálenější. Nažehlené šaty, hladké účesy, lodičky na podpatku a kafe klidně i nad smlouvami vs. legíny jako základ outfitu, vlasy v rámci zachování kštice bezpečně do gumičky, na nohy pohodlné tenisky a horké kafe hlavně z dosahu. Nicméně jsem zůstávala doma s dobrým pocitem, že teď jsem především máma. Nechtěla jsem si připustit, že mi práce vlastně chybí – jako jiným lidem chybí jiné vášně, které s dětmi odložili k ledu. Někdo by rád chodil tancovat, někdo třeba analyzovat data. Čas s dětmi jsem si užívala a přišlo mi nepatřičné myslet na něco jiného.

Až mi jednoho dne došlo, že můžu svoje lásky bez výčitek skloubit: prohlédla jsem si mimoděk statistiky času u obrazovky a zjistila, že za dobu strávenou brouzdáním po internetu bych mohla absolvovat pár slušných online kurzů v oboru. A tak jsem místo sociálních sítí přepnula na školicí platformy a začala znovu trávit čas se strojovým učením, umělou inteligencí, datovou analytikou. Někdy při kojení, někdy když ty moje malé neuronové sítě sladce spinkaly. Když trochu poporostly, nakoupili jsme jim knížky z edice baby university (ano, mají i titul Bayesovská pravděpodobnost pro batolata). Strojové učení už s námi jako téma zůstalo a já jsem si uvědomila, že se nemusím před sebou ani před dětmi (natož před někým úplně cizím) stydět za to, že mám svou práci ráda a je pro mě důležitá.

Přitom v jiných zemích, například v Belgii nebo Francii, je to úplně běžné. Můj muž je ale liberální feminista. Vzal si kus otcovské a podporoval mě. Do práce jsem se po nějaké době vrátila připravená a svěží, obohacená o znalosti, na jejichž získávání by při běžném pracovním provozu nezbýval čas. 

Uvědomuji si, že to není samozřejmost – ne každý má to štěstí, aby mohl vydělávat zrovna tím, co ho naplňuje. A spousta žen nejen z řad samoživitelek do práce chtě nechtě musí, i když by třeba byly radši doma s dětmi. Zkrácené úvazky a flexibilní pracovní doba, když už se rozhodneme vrátit třeba jen na pár hodin „pro ten pocit“ také není všude samozřejmostí. Moc bych si ale přála, aby byla. Aby měl na výběr každý a aby nikdo za své rozhodnutí nebyl perzekvován. Ať už jej učinit musí, nebo prostě jen chce. Jakkoliv nemám ráda mateřská klišé, rovnice šťastná matka = spokojené dítě pořád platí. Pokud je někdo frustrovaný z pobytu doma, je to stejně špatné jako frustrace z práce. Je dobré mít otevřené možnosti a výběr. Buďme k sobě milejší.