Týká se vás high-functioning anxiety? Zvenku pohoda, ale uvnitř jste vyčerpaní

Fungujete jako králíček „Duracell“. Jen co otevřete oči, nepromarníte žádnou chvilku a jedete naplno. Máte na sebe vysoké nároky a připadá vám, že takto to má být. A je to taková smyčka. Jen co jeden den skončí, už to jede zase nanovo. Navenek to může vypadat, že máte skvělý život, jenže opak může být pravdou a uvnitř se může skrývat úzkost a vnitřní boj, kterému se nyní říká high-functioning anxiety. 

Co na to odborníci? „Tady se nejedná o samostatnou klinickou diagnózu. High-functioning anxiety je označení situace, kdy člověk navenek zvládá práci, vztahy i každodenní povinnosti, ale uvnitř prožívá výrazné obavy a napětí. Samotný pojem ještě neříká, zda jde o úzkostnou poruchu. Připomíná ale důležitou věc: dobré výsledky nejsou nutně spolehlivým ukazatelem psychické pohody,“ vysvětluje Jakub Chomát, lektor a kouč zaměřený na zvládání stresu, spánku a změnu návyků. Každý jsme jiný. U některých lidí se úzkost může projevovat tím, že se určitým situacím budou vyhýbat, jiní budou naopak ještě více makat, plánovat a snažit se mít všechno pod kontrolou.

Možná to taky znáte. Odevzdáte v práci náročný projekt, avšak místo radosti a oddychnutí si přemýšlíte nad tím, co jste v něm mohli udělat lépe. Jindy vás někdo pochválí a vy máte pocit, že jste si to ani nezasloužili, že to nebylo tak dokonalé. „U některých lidí se k potřebě úspěchu mohou přidávat obavy z chyby, kritiky nebo zklamání druhých. Mohou mít tendenci všechno důkladně připravovat, opakovaně kontrolovat a snažit se předvídat možné problémy. Z jejich pohledu to může být způsob, jak získat větší pocit jistoty. Okolí přitom může stejnou snahu vnímat jako pečlivost a spolehlivost,“ říká Jakub Chomát. 

Být pečliví nebo cílevědomí je samozřejmě fajn, avšak zpozornět byste měli, když začnete cítit neustálý vnitřní tlak. Ten si uvědomíte, když zpomalíte a zamyslíte se nad sebou. Je to přesně tehdy, když si začnete vyčítat každou chybu, když nechcete odmítat další úkoly a když nejste schopní jen tak nic nedělat. Pak vás tyto situace začnou energeticky vyčerpávat, což se v těle pěkně střádá.

Jak tedy jednoduše poznat, že v high-functioning anxiety pěkně lítáte? Často tak, že svoji hlavu nedokážete jen tak vypnout. Znovu a znovu si přehráváte rozhovor z práce, přemýšlíte, jestli jste někoho neurazili, nebo si vytváříte katastrofické scénáře u situací, které se většinou ani nestanou. Často se to děje, když máte volno, takže třeba po práci, večer, ráno, když se vzbudíte, nebo třeba o dovolené či o víkendu. „Může jít o neustálé přehrávání situací, scénáře ‚co když‘, obtížné rozhodování nebo potřebu opakovaného ujišťování. Přidat se mohou vnitřní napětí, podrážděnost, únava, svalové napětí a potíže se spánkem. Někdo také prožívá nepříjemné emoce intenzivněji a obtížněji se po rozrušení vrací do klidu. Večer pak může být vyčerpaný, ale myšlenky dál řeší, co mohl udělat lépe a co musí zvládnout zítra. Tyto projevy však nejsou specifické jen pro úzkost a samy o sobě neurčují diagnózu,“ popisuje odborník. 

Jak ale poznat, že se už nejedná o běžný stres? Podle Jakuba Chomáta je důležité zpozornět především tehdy, když se obavy opakovaně vracejí, obtížně se ovládají a začínají ovlivňovat spánek, vztahy nebo schopnost regenerovat. A tady odborník varuje: „Není nutné čekat, až přestaneme fungovat. Důležité je také to, jak nám při tom fungování je.“

Sama dobře vím, jak pohyb a pravidelné sportování dobře zabírají na stres a na psychickou pohodu. Jenže někdy se i z toho může snadno stát další povinnost. Jdete pak běhat proto, že byste měli, ne proto, že se vám chce, a když trénink vynecháte, tak z toho pak máte výčitky. A podobně může fungovat i práce nebo neustálé zaplňování volného času. Dokud stále něco děláte, vůbec nemusíte vnímat, co se vlastně odehrává uvnitř. 

„Neustálá aktivita může někdy sloužit k tomu, abychom nepříjemné pocity nemuseli tolik vnímat. Výkon a kontrola mohou přinést krátkodobou úlevu: když všechno důkladně připravím a nic nepodcením, snad předejdu chybě nebo kritice. Jenže pokud se na tento postup začnu spoléhat pokaždé, nezískávám zkušenost, že mohu zvládnout i určitou míru nejistoty,“ vysvětluje Jakub Chomát. A tak je důležité dávat si pozor nejenom na to, kolik toho všeho zvládáte, ale hlavně proč to děláte. Baví vás to? Dokážete, když je potřeba, i ubrat a nedělat si z toho stres? Právě toto je to, na co byste se občas měli také zaměřit.

Výhodou je, že se dá s tímto stavem mnohé dělat, aniž byste okamžitě museli překopat celý svůj život nebo všeho nechat a jet meditovat do indického ášramu. Prvním krokem může být už to, že si začnete více všímat, co se ve vás děje, a také svých reakcí. „Začal bych všímáním si okamžiků, kdy se spouští vnitřní ‚musím‘. Co se právě stalo? Čeho se obávám? Potřebuji skutečně něco vyřešit, nebo se snažím získat úplnou jistotu?“ doporučuje odborník. 

Skvělé je zaměřit se i na drobné každodenní rituály. Naordinovat si krátkou procházku bez telefonu, zkusit třeba jógu nidru nebo nějaké jednoduché dechové cvičení. Jakub Chomát doporučuje i krabicový dech, při kterém mají nádech, krátká pauza, výdech a další pauza stejnou délku (ideálně 4 sekundy). Dýchání by však mělo zůstat příjemné a přirozené. 

Stejně důležité je naučit se přijmout, že ne každý den musí být produktivní a ne každou volnou chvíli je nutné něčím vyplnit. „Odpočinek nemusí být další disciplína, ve které máme podat perfektní výkon,“ připomíná Jakub Chomát. Pokud však úzkostné pocity přetrvávají, zhoršují se nebo výrazně zasahují do každodenního života, je namístě vyhledat psychologa či psychoterapeuta. Pomoci může například kognitivně behaviorální terapie (psychoterapeutická metoda, která pomáhá lidem rozpoznat a změnit negativní myšlenkové vzorce a chování, jež mohou přispívat k úzkosti, stresu nebo depresím). Při léčbě úzkostných obtíží velmi dobře funguje. 

No, a co každý den jen tak funguje jako SOS? Připomenout si, že je někdy fajn se na určité věci vykašlat a nebýt za každou cenu dokonalý. On se svět bez toho nezboří.