Telefonát jako zdroj úzkosti? Phone anxiety je častější, než si myslíte

Ještě před několika lety byl telefonní hovor samozřejmou součástí každodenní komunikace. Dnes se stále více lidí přistihuje při tom, že raději napíší e-mail, pošlou hlasovou zprávu nebo si domluví schůzku přes chat, než aby jednoduše zavolali. Zatímco dříve byla neochota telefonovat považována za osobní zvláštnost, dnes už psychologové mluví o fenoménu označovaném jako phone anxiety, tedy o úzkosti spojené s telefonováním. Nejde přitom jen o nějakou nahodilou nervozitu před důležitým hovorem. Někteří lidé odkládají i běžné telefonáty do restaurace, k lékaři nebo na úřad.

„Když mi někdo zavolá bez předchozího upozornění, automaticky si pomyslím, že se něco stalo,“ říká dvaadvacetiletá studentka Karolína. „Než telefon zvednu, několikrát se nadechnu. A pokud nečekám důležitý hovor, často ho nechám zazvonit a odpovím zprávou.“ Podobné zkušenosti sdílí mnoho mladých lidí. 

Generace Z vyrůstala v prostředí instant messagingu, kde lze každou odpověď promyslet, upravit nebo smazat. Telefonní hovor naproti tomu vyžaduje spontánnost, rychlou reakci a schopnost improvizace. Psané nebo nahrávané zprávy navíc poskytují větší pocit kontroly. Umožňují komunikovat vlastním tempem a bez rizika trapného ticha nebo nečekaných otázek.

Podle psycholožky Michaely Novotné je phone anxiety kombinací několika faktorů. „Telefonní komunikace nás připravuje o vizuální informace, na které jsme při osobním kontaktu zvyklí. Nevidíme výraz tváře ani řeč těla druhého člověka, a mozek tak musí pracovat s větší mírou nejistoty,“ vysvětluje. Významnou roli hraje také strach z hodnocení. „Mnoho lidí má obavu, že řeknou něco špatně, nebudou působit dostatečně profesionálně nebo nebudou umět rychle reagovat. U zprávy si můžeme odpověď promyslet, během hovoru takovou možnost nemáme,“ dodává psycholožka.

Phone anxiety není klasickou diagnózou, ale odborníci se shodují, že souvisí s proměnou komunikačních návyků. Telefonní hovory se z běžného nástroje stávají spíše výjimečnou formou kontaktu. Mnoho firem dnes umožňuje zákaznickou podporu přes chat, restaurace přijímají rezervace online a pracovní komunikace se přesouvá na platformy typu Slack nebo Teams. Čím méně telefonujeme, tím méně si tuto dovednost procvičujeme. A právě nedostatek zkušeností může následně zvyšovat stres. „Je to podobné jako u veřejného vystupování. Když něco dlouho neděláme, začneme mít pocit, že to neumíme,“ říká Novotná.

Přestože se o phone anxiety nejčastěji mluví v souvislosti s generací Z, problém se nevyhýbá ani starším lidem. Odborníci upozorňují, že úzkost z telefonování může souviset s perfekcionismem, sociální úzkostí nebo vysokými nároky, které na sebe člověk klade. 

Pro některé je stresující telefonovat pracovně, jiní mají problém zavolat blízkému člověku. Společným jmenovatelem bývá obava z nepředvídatelnosti situace.

Telefonní hovor vyžaduje přítomnost. Nelze ho upravit filtrem, přepsat ani odložit na později. Právě proto může být v době pečlivě kurátorovaných online identit tak náročný. Paradoxně je ale právě telefonování jedním z nejefektivnějších způsobů budování vztahů. Hlas přenáší emoce, nuance i autenticitu, kterou text často nedokáže zachytit. Možná proto odborníci doporučují nenechat telefonní hovory z našich životů úplně zmizet.

Připravte si první větu. Největší stres často přichází v prvních sekundách hovoru. Pomůže, když si předem promyslíte úvod.

Začněte malými kroky. Nemusíte hned volat klientovi nebo na úřad. Začněte krátkým hovorem s kamarádem nebo rodinou.

Nepište si celý scénář. Stručné poznámky ano, detailní scénář ne. Cílem je naučit se reagovat spontánně.

Připomeňte si, že druhá strana vás neanalyzuje. Lidé obvykle věnují mnohem více pozornosti sobě než našim drobným přeřeknutím.

Trénujte pravidelně. Stejně jako jakákoli jiná komunikační dovednost se i telefonování zlepšuje praxí.

Zkuste změnit perspektivu. Telefonát není zkouška ani performance. Je to pouze rozhovor mezi dvěma lidmi.