Měsíc jsem večeřela už v šest hodin večer a zjistila jsem překvapivou věc

Nikdy jsem neplánovala večeřet pozdě. Ale mezi uzávěrkami, schůzkami a večerním zařizováním se jídlo zkrátka odsouvá. Výsledek? Většinu dnů končím s nepříjemně nafouklým břichem a ráno se málokdy probouzím s pocitem lehkosti.

V Indii, odkud pocházím, se přitom šestá hodina večerní považuje za čas na pauzu. Na stůl přijde čaj, pár sušenek a něco malého, co zažene hlad a dodá energii. Co když je ale tahle chuť na svačinu ve skutečnosti způsob, jakým si tělo už říká o plnohodnotnou večeři? 

Rozhodla jsem se pro jednoduchý experiment: třicet dnů budu večeřet v šest. Bez diet, bez omezování kalorií, prostě jen posunu čas. Splasknu? Budu mít před spaním vlčí hlad? Zlepší se mi spánek a trávení? Ještě než jsem začala, zeptala jsem se odborníků, jestli na čase vlastně vůbec záleží.

Laayla Moon, odbornice na wellness a spoluzakladatelka Human Upgrade Fest, mě podpořila, i když se na magickou osmnáctou hodinu neupíná. „Jíst dřív může pro spoustu lidí znamenat obrovskou změnu,“ říká. Jde o přirozený rytmus těla. Náš trávicí systém funguje podobně jako ten spánkový – v noci zkrátka zpomaluje. Těžké jídlo těsně před spaním znamená plnost, nepohodlí a často i pálení žáhy. Delší pauza mezi večeří a spánkem naopak slibuje lehčí ráno. „Nejde o to řídit se striktně hodinkami, ale vlastním tělem,“ dodává Moon.

Dietoložka Rutu Dhodapkar souhlasí. Večeřet bychom podle ní měli s dostatečným předstihem, aby mělo tělo čas jídlo zpracovat. Její doporučení pro lidi s nabitým programem je ale milosrdnější než můj radikální plán, stačí prý jíst zhruba dvě hodiny před spaním.

Obě expertky mě rychle vyvedly z omylu: čas je jen část skládačky. Můžete večeřet v šest, a stejně se probudíte nafouklí, pokud sníte obří porci, zhltnete ji ve spěchu nebo ji zapijete perlivou vodou.

Záleží totiž i na tom, jak jíte. „Pomalé jídlo a důkladné žvýkání aktivuje enzymy a zásadně usnadňuje trávení,“ připomíná Dhodapkar. Rychlé polykání jídla i vzduchu je naopak spolehlivou cestou k plynatosti. A co jíst? To je přísně individuální. Brokolice nebo květák umí potrápit citlivější žaludky, mléčné výrobky zase nesednou každému. Moon zmiňuje ještě jeden faktor, na který rádi zapomínáme – propojení střev a mozku. Což je jen kulantní způsob, jak říct, že večeřet ve stresu u pracovního stolu je prostě špatný nápad.

Pokud se do něčeho podobného pustíte, doporučuje Dhodapkar jednoduchou věc: pište si deník. Obodujte na škále od jedné do deseti své ranní nadýmání, hlad, chutě a kvalitu spánku. Sledujte i stres nebo menstruační cyklus. Jedině tak si nespletete pár náhodně dobrých dnů se skutečným průlomem.

A co ten obávaný večerní hlad? „Zažeňte ho lehkou svačinou – hrstí pražených semínek nebo namočeným sušeným ovocem,“ radí. Pokud kvůli dřívější večeři nemůžete spát, pomůže heřmánkový čaj.

První dny jsem svého nápadu hořce litovala. Úderem sedmé večerní se dostavil hlad, výkyvy nálad a podrážděnost. Během prvního týdne jsem dokonce chodila spát dřív, jen abych neslyšela, jak mi kručí v břiše.

Ale ve druhém týdnu se to zlomilo. Večerní hlad zmizel, noční nadýmání ustoupilo a rána byla najednou mnohem lehčí. Navíc jsem se díky experimentu znovu naučila rozeznávat skutečný hlad od obyčejné nudy. Jedla jsem dál to, na co jsem měla chuť, jen už jsem neměla potřebu přidávat si další porce. Zvykla jsem si natolik, že už naprosto chápu, proč na brzké večeře nedají různí wellness guru i celebrity dopustit.

Ukázalo se, že jíst dřív opravdu usnadní trávení. Není to ale žádné kouzlo. „Je to skvělý zvyk, ale sám o sobě všechno nevyřeší,“ shrnuje Moon. Ideální režim je ten, který sedí vašemu tělu, což znamená hlídat si velikost porcí, tempo jídla a to, co vám reálně dělá dobře. (Drobná vsuvka: pokud nadýmání neustupuje, přidají se bolesti nebo hubnete, žádná změna času večeře vás nespasí. Běžte k lékaři.)