Když se společnost probouzí dřív než vy... Jak žít podle vlastního rytmu bez pocitu viny

„Každý člověk je jedinečný, originální unikát, který už se nebude opakovat. A každý člověk má v sobě jiný harmonogram,“ říká psychoterapeutka Petra Jonášová z platformy Terapie.cz. Jak vysvětluje, někomu přirozeně vyhovuje ranní vstávání, zatímco jiní jsou aktivnější a produktivnější později během dne. Když jsou lidé naladěni na biologické rytmy, tvorbu melatoninu ovlivněnou světlem, jejich tělo se samo řídí přírodními cykly. Dříve lidé vstávali se sluncem a spali déle během zimních měsíců, kdy je tma. Teprve moderní doba určila všem stejné časy bez ohledu na tělesné potřeby.

Představa, že brzké vstávání je znakem disciplíny a produktivity, má kořeny v kultuře výkonu a kolektivních očekávání. Dnes se běžně předpokládá, že úspěšný člověk je ten, kdo dokáže fungovat produktivně hned po šesté ranní. Společnost ale podle Jonášové často hodnotí druhé místo toho, aby řešila vlastní limity. „Každý je jiný a musí hledat svou polohu bez ohledu na to, co tvrdí společnost. Zkrátka pěstovat v sobě samostatné uvažování,“ dodává.

Tlak přizpůsobit se rannímu režimu však může mít negativní dopad na psychiku. Pokud člověk nežije v souladu se svým biologickým rytmem, dlouhodobě ho to vyčerpává, bere energii, způsobuje podrážděnost, nebo dokonce zhoršuje pracovní výkon. „Pokud brzké vstávání není přirozenost daného člověka a nevyhovuje mu, má na výběr. Buď svou situaci změní, nebo ji přijme a pokusí se najít v ní svůj balanc,“ říká terapeutka. Zásadní je podle ní rozhodnutí, zda budeme tvůrci svého života, nebo jeho oběťmi.

Noční sovy přitom nejsou méně kreativní, méně disciplinované ani méně talentované. Rozdíl je v tom, že pouze tvoří v jiném čase. Historie i současnost ukazují, že mnoho inovátorů pracovalo dlouho do noci a svůj vrchol kreativity zažívalo právě tehdy. Jonášová také zdůrazňuje, že skutečně důležité není to, jestli vstáváme v šest ráno nebo pracujeme do půlnoci, ale jaký máme přístup k práci, životu a sobě samým. Styl není podstatný, podstatní jsou lidé.

Odmítnutí ranního režimu tak může být formou sebepřijetí, osobní autonomie a znovunalezení vlastního rytmu. Pro někoho to znamená práci na směny, pro jiného podnikání, flexibilitu nebo přechod na remote. „Každý z nás by měl hledat svou vlastní cestu,“ shrnuje Jonášová. A možná právě to je skutečná esence úspěchu – ne dokonalý ranní rituál, ale život, který je v souladu s tím, kým opravdu jsme.

1. Sledujte svůj přirozený výkon týden bez předsudků. Místo přizpůsobování se ideálu sledujte, kdy se vám nejlépe přemýšlí, kdy máte nejvíc energie a kdy vás práce nejvíc baví. Po pár dnech bude jasnější, zda jste přirozeně ranní typ, nebo vaše kreativita vrcholí až večer.

2. Zkuste mikroúpravy místo násilného režimu. Pokud musíte vstávat brzy kvůli škole nebo práci, nepřetvářejte celý život naráz. Upravte režim po 15 minutách – spánek, budík, večeře, světlo. Tělo zvládá malé změny lépe než dramatické posuny o dvě hodiny.

3. Nastavte si večerní nebo ranní rituál podle sebe. Někdo stihne jógu v šest ráno se svítáním, jiný potřebuje kreativní flow o půlnoci. Rituál si vytvořte tak, aby podporoval váš rytmus, ne rytmus ostatních.

4. Omezte srovnávání. To, co funguje influencerům nebo kolegům, nemusí fungovat vám. Jak říká Petra Jonášová: Každý člověk je originál – a každému vyhovuje jiná poloha.

5. Pokud můžete, hledejte flexibilitu v práci. Home office, posunutý nástup, projektová práce nebo směny... Existují profese i prostředí, která dovolují pracovat, když jste nejvýkonnější, nikoliv když se to očekává.

6. Učte se říkat ne společenským očekáváním. Ranní meetingy, povinnost být na telefonu od sedmi nebo odsudky na základě toho, kdy vstáváte, nemusíte přijímat, pokud vám škodí. Sebepřijetí je často tišší a nenápadnější, než vypadá. A začíná tím, že si dovolíte být sami sebou.

7. Nechte tělo mluvit. Únava, podráždění, výpadky pozornosti nebo naopak večerní kreativní lavina, to všechno jsou informace. Tělo ví dřív než my, co potřebuje. Stačí naslouchat.