Jsou vaše vitamíny skutečně zdravé? Pravda o ultrazpracovaných doplňcích

Nikdy nezapomenu, když doktor Chris van Tulleken, uznávaný lékař a autor knihy Ultra-Processed People: Why Do We All Eat Stuff That Isn’t Food… And Why Can’t We Stop?, přirovnal proteinovou tyčinku k metamfetaminu. Přesněji řečeno naznačil, že její konzumace může fungovat jako taková „první dávka“. Toto srovnání bylo součástí jeho kampaně upozorňující veřejnost i vládu na rizika ultrazpracovaných potravin, které označil za „průmyslově vyráběné jedlé substance“, tedy produkty, jež podle něj nemají na pultech obchodů co dělat.

Nedostatek regulace a skutečné kontroly kvality, který dnes prostupuje wellness průmyslem, však otevírá další nepříjemnou otázku: lze podobné paralely vztáhnout i na hořčík, ashwagandhu, omega-3 a nespočet dalších doplňků, které denně konzumujeme ve jménu zdraví? Nezměnily se doplňky stravy v tichého, ultrazpracovaného nepřítele?

Podle dat společnosti Mintel z roku 2025 užívá vitamíny nebo doplňky stravy pravidelně 83 % lidí mladších 35 let. E-shop W-Wellness navíc uvádí, že téměř 61 % Britů ve věku od 18 do 65 let bere nějaký doplněk každý den. Zdá se, že kdyby se národem zatřáslo, začal by chrastit pilulkami. Opravdu ale víme, co tyto „zázračné“ produkty obsahují? A co vlastně znamená ultrazpracovaný doplněk stravy?

„Stejně jako u jídla jde o produkt zbavený všeho kromě nejlevnější a nejtrvanlivější podoby,“ vysvětluje doktorka Liza Osagie-Clouard, ortopedická chirurgyně a zakladatelka longevity kliniky Solice. „Takové doplňky spoléhají na syntetické izoláty, plnidla, stabilizátory a výrobní zkratky, které upřednostňují masovou produkci před biologickou kvalitou.“

Doktorka Megan Rossi, známá na Instagramu jako The Gut Health Doctor a zakladatelka značky Smart Strains, upozorňuje, že mnoho aditiv používaných v doplňcích bylo testováno před desítkami let, tedy ještě předtím, než jsme skutečně rozuměli střevnímu mikrobiomu a jeho vlivu na imunitu, mozek nebo hormony. Klinická studie, kterou tato doktorka vedla na King’s College London, ukázala, že odstranění emulgátorů z jídelníčku zlepšilo zánětlivé markery i průběh onemocnění u lidí se střevními záněty nebo Crohnovou chorobou. A právě tyto látky se často objevují i v doplňcích stravy.

Důvod, proč je to možné? Doplňky stravy jsou legislativně regulovány jako potraviny, nikoli jako produkty ovlivňující fyziologii těla. Značky proto nemusí před uvedením na trh dokazovat, že jejich produkty skutečně fungují. To vytváří vysoké riziko, že se do prodeje dostanou produkty, které neobsahují správnou formu ani deklarované množství aktivní látky.

„Regulační rámec ve Velké Británii i Evropě se soustředí primárně na bezpečnost a ochranu spotřebitele, nikoli na účinnost,“ vysvětluje nutriční terapeutka Belle Amatt z W-Wellness. Složení sice kontrolují organizace jako Food Standards Agency nebo European Food Safety Authority, ale neexistuje minimální standard pro sílu účinku, kvalitu formulace ani biologickou dostupnost. Výsledkem jsou produkty s nízkými dávkami, nadbytkem pomocných látek a minimálním nutričním přínosem, které je přesto legální prodávat. Jinými slovy: doplněk může být bezpečný a zároveň zcela zbytečný.

Další komplikací je fakt, že i kvalitní doplňky jsou ze své podstaty zpracované produkty. „Obsahují izolované živiny, které byly extrahovány, rafinovány a stabilizovány. Samotné zpracování automaticky neznamená problém,“ upozorňuje nutriční terapeutka Kat Chan. Důležitější je podle ní sledovat, do jaké míry byl produkt upraven, co bylo během výroby přidáno a zda to bylo skutečně nutné kvůli vstřebatelnosti, stabilitě nebo bezpečnosti.

Jak tedy poznat kvalitní doplněk? Praktická lékařka Lafina Diamandis doporučuje sledovat tři základní faktory: nezávislé testování třetí stranou, transparentní – ideálně krátké – složení a jasné informace o původu ingrediencí. Tyto znaky naznačují, že produkt prošel kontrolou čistoty a přesnosti složení. Problematická přitom nemusí být samotná plnidla. Některá jsou neutrální a tělem projdou bez většího efektu. Jiná však mohou být riziková – například umělá barviva, sladidla, hydrogenované oleje nebo vysoké množství cukerných alkoholů.

Nutriční specialistka Eleanor Hoath radí být obezřetní zejména tehdy, pokud je složení vágní nebo produkt připomíná spíše bonbon či ochucený nápoj. Podezřele nízká cena u produktu, který slibuje téměř zázraky, je dalším varovným signálem. Jedním z nejjednodušších pravidel je také vyhýbat se gumovým vitamínům. „Často obsahují přidané cukry, aromata a sladidla, aby byly chutnější (tady to platí zejména pro děti), což může vést k jejich nadměrné konzumaci,“ upozorňuje Rossi. „V takových případech se velmi blíží definici ultrazpracovaných potravin.“

Ultrazpracované potraviny bývá snadné rozpoznat. Jejich složení připomíná moderní hieroglyfy a slovo protein se skví na obalu i tam, kde ho produkt obsahuje jen minimálně. Doplňky stravy jsou však rafinovanější. Prodávají se prostřednictvím příslibů lepšího spánku, hustších vlasů, zářivější pleti nebo klidnější mysli.

Pokud ale chceme, aby nám skutečně pomáhaly, nestačí slepá důvěra. Stejně jako u jídla je potřeba číst etikety, zkoumat dávkování, ověřovat nezávislé testování a sledovat zbytečná aditiva. Bez toho mohou být doplňky stravy jen drahou formou optimismu.