Začalo to lyžařskou bundou mojí mámy. Boris Kráľ představuje novou kolekci

„Líbí se mi, že ten prostor není úplně čistý, že jeho součástí je už i umění,“ popisuje nadšeně Boris Kráľ prostor Expa 58, kde sídlí aukční síň galerie Adolf Loos Apartment and Gallery. Právě tam se odehraje přehlídka jeho nové kolekce Kral2026 by Klenoty Aurum a nejen to, prostory bruselského pavilonu kolekci dokonce částečně inspirovaly. 

Jsme v Borisově ateliéru a on nám každý kousek pečlivě ukazuje. Vysvětluje původ prémiových evropských materiálů, s nimiž pracuje („Mohér jsem hledal dlouho a tenhle mám z Anglie“) i anatomii propracovaných střihů. V některých se přímo zrcadlí odlehčeně působící kovová konstrukce Expa 58. Když návrhář říká, že tentokrát jde v tvorbě až k samé konstrukční podstatě a sází na jednoduchost, jíž vyváží materiály, jako by se téměř omlouval. Vždycky byl spíše zvyklý přidávat než ubírat. Ale jít k jádru věci je častokrát to nejtěžší. Ornament leccos schová, ale minimalismus chce opravdu dovednosti. A jestli je někdo na naší módní scéně má, pak rozhodně on.

Boris Kráľ je špičkový krejčí, rád používá i čistě ruční stehování. „Na svých modelech se často snažím například podchytávat podšívku uvnitř ručně a dolní lemy a další detaily též. Mám rád, když na modelu není vidět doba, kdy vznikl. Můžu takhle mást třeba módní historiky,“ směje se. Jeho minimalismus ovšem není dalším pokusem o tichý luxus, jeho z klasiky vycházející rukopis poznáte. Je nadčasový, sofistikovaný, vrcholně elegantní. Nerad boří pravidla. Vysvětluje, že ani během studií se nikdy necítil jako fashion disruptor, naopak rád ctil tradice. A tak je jeho minimalismus vlastně velmi opulentní a šik. Používá hedvábí, krajku, mohér a chytrou hru s barvoslovím v podobě skořicové, antracitové, kaštanové, ale i jasně oranžové v kombinaci s magentou. 

Jednoduché, esenciální střihy jsou navíc promyšlené tak, aby vyzdvihly šperky, které modelům dodají zase další úroveň. Na přehlídce uvidíme ty od Klenoty Aurum, značky, jež Kráľe dlouhodobě podporuje. Stačí jeden pohled na štendr s novou kolekcí a je vám jasné, proč si jeho modely oblíbily i velké dámy československé kulturní scény, jako je ikonická Daniela Kolářová. 

Co se týče setu a přehlídky, chtěl jsem všechno co nejčistší a nejjednodušší. Ta architektura mému záměru krásně nahrává, bylo by nesmyslné tam něco vymýšlet. Nebudou tam dokonce ani židle, jen potažené nízké lavice. Chci nechat vyniknout ten prostor jako takový, terasu s krásným výhledem na Prahu zalitou ve zlaté hodince sluncem a Expo. Je pro mě důležité začínat lokací. Musím ji navnímat, abych věděl, co tam bude dobře fungovat, a to pak dokáže kolekci hezky podpořit. Mám rád, když věci dávají smysl a když je všechno propojené a provázané. Jako první vznikl nápad s prostorem Expa, to místo se mi líbilo ostatně už dlouho. Je to krásná budova v bruselském stylu, kolem se rozkládá nádherný park a nejvíc mě nadchla terasa. 

Vnímám prostředí vždycky i s hudbou, protože potřebuju kreativní impulzy a trochu popostrčit, abych se utvrdil v tom, že je ta moje myšlenka dobrá. Na hudbě tentokrát spolupracuji s DJ Fatty M, který mimo jiné pořádá Komiks Warehouse parties. Hudba je pro mě na přehlídce strašně důležitá, protože lidé si z kolekce většinou zapamatují jen pár kousků, ale pak si hlavně odnášejí ten celkový pocit a emoci.

Chtěl jsem, aby ty věci tuto sezonu působily především nenuceně, lehce, přirozeně a bez námahy. Nechtěl jsem nic extrémně pompézního, naopak jsem šel po čistotě a jednoduchosti. Na podobném principu se postavilo i Expo 58: má nosnou konstrukci a všechno ostatní už je jen sklo. Proto jsem i ty oděvy dělal jednoduché a čisté, chtěl jsem se oprostit od dekorů a zdobení. Použité střihy mi někdy přijdou až banální, což je něco, čeho jsem se dřív hrozně bál. Na střední nebo vysoké škole máte pocit, že věci musí být strašně kreativní ve smyslu překombinované a komplikované. I v těch jednodušších střizích jsem se vždycky snažil hledat jiná řešení a vlastně si tu práci ztížit, aby byla něčím zajímavá. Až teď jsem zjistil, že to tak vůbec nemusí být. 

Například tyto černé, skládané smokingové kalhoty (Boris vytáhne ze štendru ramínko s kalhotami). Jsou šik, přestože zdánlivě úplně jednoduché... Nahoře v bocích jsou široké, mají vysoký pás, ale dole jsou úplně uzounké. Dělají krásnou postavu. Už stokrát jsem si říkal, že by se hrozně hodily k saku, ale pak jsem vždycky skončil u sukně nebo u něčeho jiného střihově složitějšího. Konečně jsem si řekl, že na to kašlu, a ty kalhoty jsem prostě udělal. 

Moje kolekce se jmenuje jednoduše Kral2026 by Klenoty Aurum. Spolupracuji také se stylistkou Lenkou Kermes a celá přehlídka je propojená se značkou Klenoty Aurum, takže šperky rozhodně chybět nebudou a bude jich hodně. Navíc jsem modely vymýšlel tak, aby s klenoty skutečně fungovaly. Například se vyhrnou rukávy u saka a look se doplní šperky. Víte, nebylo to tak, že bych si hned na začátku nakreslil patnáct outfitů a hotovo. Hodně věcí vznikalo v návaznosti na první kousky a dále to pokračovalo za pochodu. Ostatně, ty nejlepší nápady vznikají vždycky úplně na konci celého procesu. Sám jsem si potřeboval ulevit od všech těch komplikací. I když vím, že po období jednodušších věcí zase budu toužit po nějakém tom úletu, teď jsem to prostě cítil takto. A byl bych moc rád, aby si publikum z přehlídky odneslo hlavně příjemnou, jemnou emoci. Zkrátka feel good pocit.

Mám tam ty jednoduché kalhoty, ale opravdu hezky ušité a ze skvělého materiálu. Ostatně materiál je pro mě hned po lokaci druhá nejdůležitější věc, teprve ten dodá oděvu ten správný final touch. Když vyberete špatný nebo nekvalitní materiál, celé se to hrozně shodí. Super látka model naopak podpoří, umocní, i proto si pak můžete dovolit méně detailů, protože to samo o sobě krásně sedí.

Tentokrát je v kolekci hodně mohéru – hlavně ten s dlouhým vlasem, který jsem se snažil sehnat snad deset let a teď jsem ho konečně našel v Anglii. Hned jsem z něj udělal kabát. Střihově jsem se tu inspiroval starou lyžařskou bundou mojí mamky z devadesátek: vycpaná ramena s přesným členěním, záševky, pás je úzký a tvoří krásnou siluetu přesýpacích hodin. Tento střih se pak opakuje i na úplně jednoduchém a čistém bomberu s velkým límcem z viskózového rypsu, který mám moc rád, a také na velkém hedvábném baloňáku. Ten má obrovský objem a krásně se vlní za postavou. Velké límce mi aktuálně přijdou strašně šik, a tak se tento motiv objevuje i na velkých večerních šatech.

Pak tu máme look složený ze sukně z hedvábného taftu s vysokým pasem, která má nafouknuté boky a u kolen je úplně uzounká, v kombinaci s klasickou pánskou košilí. Poprvé pracuji také s krajkou! Našel jsem ji v Miláně a vznikly z ní úplně jednoduché halenky, kde hlavní roli hraje právě materiál. V kolekci nechybí ani úplně jednoduché rovné sako s vycpanými rameny. Kapsy jsou udělané v dokonalé symetrii, aby přesně zapadaly do vzoru na látce. To je střih, který jsem pro klientky dělal už nesčetněkrát, takže jde o takový můj signature.

Kolekci trochu narušuje tenhle moment (Boris vytahuje jasně pomerančové šaty): svítivě oranžové letní šaty s pruhy, jež liniemi odkazují na hliníkovou konstrukci Expa. Architektura budovy a linie oken se promítají i do futuristických harémových kalhot z hedvábí s lurexem a do korzetových šatů sešívaných intarzií z jednotlivých dílů. Velkých večerních rób tam tentokrát není tolik, ale máme kaštanové šaty – úplně jednoduché, čisté, hezky vykrojené a s pěkným objemem, který se zvětšuje až od boků dolů. Korzet drží dvě podlepené prošité vrstvy té samé látky s kovovými kosticemi. Zip je skrytý a vázačky na korzetech nepoužívám, protože mě vizuálně ruší a přijdou mi neohrabané. Šaty schválně nebudu ani podšívat, aby v nich v létě nebylo horko.

Moudré, sofistikované a šik ženy, které rozumí oděvu a potrpí si na kvalitu. Často jsou to úplně běžné ženy, mají svůj byznys, rodiny a neřeší zbytečné věci ani dramata a drží se při zemi. I když mně osobně dramatičnost a inspirace příběhy baví. Stávající kolekce hezky navazuje na tu předchozí, jež vycházela z Labutí Trumana Capoteho.

Jedním z prvních impulzů pro mě i tentokrát byl seriál z produkce Ryana Murphyho. Šlo o Love Story a také o styl Carolyn Bessette-Kennedy. Její šatník byl hrozně jednoduchý, čistý a celý ten vizuál na mě působil strašně soft a klidně. Fakt je, že uhlazený styl, noblesu a precizní krejčovinu v sobě mám přirozeně odjakživa. Moje mamka se vždycky ráda oblékala a já jí s tím pomáhal. Nemám moc rád módu, která jde záměrně proti fungování systému, spíš se držím určité etikety a pravidel. Na univerzitě to pro mě bylo složité, protože všichni jeli street style a milovali Virgila Abloha, ale já věděl, že to prostě nejsem já. Rozhodnout se nesvézt se s trendy a jít trochu proti davu nebylo lehké, ale zůstat věrný sám sobě se ukázalo jako dobrá cesta.