MBPFW: Pátému dni kraloval Kráľ

Pánský blok v úterý otevřel Martin Kohout, na jehož tvorbu mají mnozí zaostřeno. Bude to i tím, že jeho vnitřní svět, zdá se, je dost bohatý a nese v sobě značnou dávku nostalgie, dramatu a výtvarnosti, které se po dlažbě Invalidovny letos procházely v podobě dámských šatů. Ty byly zpracovány různými způsoby, do kabátového střihu s dlouhými rukávy, do šatů z popelínu s pufovanými a krátkými rukávy či do konstrukce evokující plátna obrazů. 

Kohout si také celkem zdatně vyhrál s texturou, v kolekci jich bylo použito hned vícero, od bavlny po technické materiály jako PVC, hedvábí či kanvas. Vysloveně zdařilý a neskutečně estetický byl tzv. coat dress v jemném odstínu aqua modré, který připomínal díla holandských mistrů, a to je možná i poloha, která Kohoutovi nejlépe sedí. Nebylo by u něho vůbec na škodu, kdyby se v této historizující pozici malinko více uvelebil a v budoucnu ji propracoval do detailu.

Barvy nakonec byly a vskutku dobré. Blankytně modrá, ostře červená (obligátně, v tomto případě), bílá, žlutá a růžová, přičemž i černá a tmavě modrá barva noční oblohy si v kolekci našly své místo. Zejména efektní byl tmavý one piece v podobě sametového saka zdobeného peřím (a ne, neevokoval Jakuba Polanku) v linii přesýpacích hodin a bezchybném krejčovském provedení. 

Zde je nezbytné uvést, že práce se sametem není lehká, vyžaduje opravdu preciznost a znalost materiálů, což Kráľ opakovaně potvrdil i u ostatních modelů stejné struktury, například u dlouhého pivoňkového duster kabátu s výraznými rameny. Ta byla přítomna hned v otvíracích modelech, kde si Kráľ šikovně vyhrál s muglerovskou siluetou. I téma saka bylo jedním z nosných této prezentace, designér ho pojal ve velice podobné poloze jako i Zuzana Kubíčková, siluety byly prudce ženské a ještě prudčeji sexy, v žádném případě však laciným či animálním způsobem. Kráľova živelnost je vrcholně sofistikovaná a noblesní, mimochodem je to skvělý příklad pro jeho designérské kolegyně a kolegy, kteří se, poněkud méně úspěšně, snaží o podobné. Skvělá práce!

Jemné materiály a subtilní siluety byly leitmotivem všech looků Daniely Peškové, která odvážně používá mnoho komplikovaných materiálů, které mají často svou „hlavu“ a vyžadují precizní práci, jako jsou hedvábný satén či transparentní organza. V její tvorbě je cítit silný zájem o nadčasovou a nekomplikovanou módu evokující starou dobrou Céline, u Peškové je snad jen malinko více rozevlátá a romantická, což určitě více odpovídá našemu naturelu než striktní francouzské chic pojetí. Barevná škála byla také velice trefná, pojala všechny „důležité“ odstíny, od bílé přes pudrovou, tělovou, ostře žlutou, tmavě modrou až po černou, velký kredit jí také patří za nadčasovou lila, která vévodila hned opening looku. 

Michaela Hriňová konečně více myslela i na pány, v kolekci jim věnovala dostatečně vyvážený prostor. Nekomplikovaná současná móda, která čerpá z estetiky dnes tak populárního streetwear „hnutí“, byla přítomná téměř v každém looku. Promítla se do mikin a nápisů, do oversize vest a bund, ale i do obyčejných bílých triček, která jsou klíčovými kousky moderního šatníku. Druhou tematickou rovinou byla asymetrie a práce s ní, třetí pak pojetí dlouhého kabátu jako dalšího neopomenutelného pilíře koncepčního odívání a v neposlední řadě práce s černou a její zdobení, které bylo velice podobné způsobu, jakým pracuje i Alessandro Dell’Acqua, kde kovové a kožené elementy slouží jako kontrast k černé látce. Shrnuto a podtrženo – nositelné a aktuální.