Tyto nejkrásnější domy a ateliéry slavných umělců byste letos v létě určitě měli navštívit

Letní dny přímo vybízejí k toulkám za inspirací a k objevování míst, kde se utvářely samotné dějiny umění. Překročit práh intimního útočiště legendárních tvůrců totiž znamená nahlédnout do jejich nejhlubšího nitra, nasát autentickou atmosféru, jež formovala jejich mistrovská plátna či sochy, a na okamžik spatřit svět přesně tak, jak ho vnímali oni sami. Každá z těchto unikátních staveb v sobě nese nesmazatelný otisk svého majitele a vypráví fascinující příběh plný vášně, vizí a nezkrocené kreativity. Svou velkolepou pouť odstartujeme explozí barev a silných emocí daleko za oceánem, kde na nás v pulzujícím srdci Mexika čeká jedna z vůbec nejikoničtějších adres spojených s uměním.

Máte letos v plánu cestu do pulzujícího Mexico City? Pak se neváhejte vypravit na proslulou adresu v Calle de Londres číslo 247, do samého centra čtvrti Coyoacán. Právě zde hned na první pohled upoutá vaši pozornost slavný La Casa Azul (Modrý dům). Co stojí za tak obrovským zájmem o něj? Tato jedinečná stavba pyšnící se zářivě azurovou fasádou v sobě ukrývá domov umělkyně, ve kterém strávila převážnou část svého života a z něhož se postupem času stalo stěžejní muzeum věnované Fridě Kahlo. Jde o rodinné sídlo koupené jejím otcem v roce 1904, ve kterém se malířka 6. srpna roku 1907 narodila a o čtyřicet sedm let později i naposledy vydechla. Dům ještě rozšířil samotný Diega Rivera. 

V ateliéru před malířským stojanem dodnes stojí pečlivě srovnané pigmenty a štětce v přísném a systematickém uspořádání. Ve své sluncem prozářené kuchyni obložené tradiční keramikou často vítala nejbližší přátele, nevyjímaje ani slavného souseda Trockého s jeho chotí, s nímž měla Frida údajně udržovat tajnou a velmi vášnivou milostnou avantýru.

Nepopiratelné kouzlo ukrývají také její milované zahrady s obřími kaktusy a dalšími exotickými druhy rostlin obepínající předkolumbovské sošky, jichž za léta nashromáždila na tisíce kusů. Nevyhnete se ani její soukromé ložnici, kde samotné posteli vévodí těžká urna ve tvaru její vlastní tváře ukrývající Fridin popel a kde visí ono pověstné zrcadlo, ve kterém se ze svého lůžka pozorovala a malovala slavné autoportréty včetně těch, které dnes nesou název Dvě Fridy a Frida a císařský řez a které si právě v této expozici mohou návštěvníci prohlédnout.

Celá tato obohacující cesta napříč intimním světem výjimečné autorky na vás začne naplno působit, a to zejména ve chvíli, kdy odhalíte její slavné šaty, těžké korzety, osobní šperky, tajnou sbírku líčidel a mnoho dalších osobních předmětů. Čeká vás emotivní prohlídka v tomto unikátním posvátném chrámu vzdávající tichý hold jedné z nevýznamnějších a nejvíce inspirujících žen dvacátého století.

Dne 29. dubna roku 1883 se Claude Monet natrvalo usadil v Giverny. Obklopovala ho bujná zeleň, která mu poskytla inspiraci pro jeho vůbec nejkrásnější impresionistická plátna. Lekníny v levandulových odstínech vykvétající na hladině jezírka, nádherné květiny, do nichž se vášnivě zamiloval a pro které vytvořil velkolepé, precizně uspořádané a přitom zcela originální prostředí, i smuteční vrba lehce se vlnící v rytmu větru... O tuto překypující flóru vášnivý milovník rostlin Claude Monet s láskou pečoval a nechával ji vyniknout až do své smrti v prosinci roku 1926. Za vydatné pomoci mnoha zahradníků a krajinářů se malíři podařilo do detailu zinscenovat slavný Clos Normand a ikonickou Vodní zahradu. Tyto dvě nesmírně rozmanité zahrady přímo vybízejí k tichému snění a dokonale evokují jeho malířský rukopis, jenž je tolik pulzující a prozářený světlem. Keře růží, nádherné pivoňky, lekníny, nekonečné lány trvalek...

Na všechny návštěvníky, kteří jsou pozváni ke vstupu do samotného nitra malířovy představivosti, tu čeká skutečně nezapomenutelný vizuální a senzorický zážitek. Po opojné procházce rozkvetlými zahradami končí celá cesta přímo v rodinném domě Clauda Moneta, v němž jednoznačně vládnou barvy. Prostorná jídelna je zalitá zářivými žlutými tóny, zatímco velkorysá kuchyň, obložená tradičními dlaždičkami z Rouenu, se halí do čisté modři. Za pozornost rozhodně stojí také původní umělcův ateliér, který se proměnil v elegantní salon ukrývající věrné reprodukce jeho nejslavnějších děl.

Nejvzácnější drahokam nádherného katalánského pobřeží, romantické městečko Portlligat rozkládající se nedaleko pobřežního letoviska Cadaqués, zcela učaroval již ve třicátých letech slavnému Dalímu. Až do osudného úmrtí své životní lásky Galy v roce 1982 tento ikonický představitel surrealismu obýval typický sněhobílý venkovský dům obratně zasazený přímo do příkrých svahů nad útesem, který následně celkem zásadně přeorganizoval tak, aby zcela a nekompromisně odpovídal jeho nezaměnitelnému stylu. Tato malá a původně skromná rybářská stavba se tak posléze stala skutečným centrem absolutní marnotratnosti. Salvador Dalí totiž z celého stavení vytvořil spletitý labyrint postavený na surrealistických výjevech a zaplnil ho podivuhodnými předměty v podobě mohutného sněhobílého vejce balancujícího vysoko na špičce střechy či obrovského vycpaného medvěda střežícího vnitřní brány atria.

Celá nemovitost dnes s úspěchem funguje jako mimořádně obsáhlé muzeum napěchované velkým množstvím umělcových stěžejních děl a mnoha velmi cennými osobními předměty, které jsou obohacené o naprosto unikátní historická videa sledující vývoj celého tohoto pozoruhodného místa.

Pokoj ležící přímo v srdci populárního hostince nesoucího název Auberge de Ravoux, v němž žil Vincent Van Gogh od magického 20. května roku 1890, zůstává sice úplně prázdný, leč k pochopení historie hraje skutečně stěžejní roli. Není zde totiž sice nic na prohlížení, ale zato vše probouzí představivost. Třebaže se samotná pidimístnost po celé tyto dekády takřka nezměnila, odráží předčasný skon mladého umělce. S nebohým mužem se totiž lidé loučili u prosté rakve stojící ve společné jídelně právě zmíněného zájezdního hostince. 

Silně melancholické až dojemné místo se navíc chce a má proměnit v to nejútulnější muzeum na světě. Alespoň tak zní nejposvátnější slib Dominique-Charles Janssens, dlouholeté prezidentky Institutu Van Gogha. V těsné a tmavé místnosti o velikosti pouhých sedm metrů čtverečních chce nechat trvale instalovat jednu jedinou ústřední originální malbu právě od samotného mistra. Jde o bezprecedentní obdivuhodný nápad, který promění prostý pokoj v naprosto nejmenší a velmi intimní umělecké muzeum.

Auguste Rodin strávil posledních dvacet let svého plodného života po boku své drahé ženy a velké lásky Rose Beuret ve vší tichosti a zcela odlehlém poklidu v nádherné honosné vile jménem Brillants na prestižním předměstí Paříže jménem Meudon. Dnes se tu nachází i podstatná část mistrova celoživotního sochařského díla a má tu i hrob. Toto ikonické místo, které stráží stěžejní majestátní socha s názvem Myslitel, bylo kompletně přestavěno na ucelené národní muzeum a ukrývá sbírku desítek replik jeho děl. Jednoznačný a zlatý hřeb nezapomenutelného zážitku z celé vzpomínkové expozice představuje legendární sochařská síň ukrývající se elegantně hned dole v ateliérech, kde ji hned v prvních náznacích léta vytrvale zaplavují sluneční paprsky. 

Abychom se vydali po stopách Paula Cézanna, musíme zamířit přímo do jeho rodného města Aix-en-Provence. Od sluncem zalitých uliček přes terasy kaváren až po místní školu, přítomnost slavného malíře je tu všude hmatatelná. V roce 1902 si na kopci Lauves postavil dům a ateliér s růžovými okenicemi, kde pak každé ráno, obklopen tichem nesmírně štědré středomořské krajiny, maloval svá poslední velká plátna (za všechna jmenujme alespoň legendární dílo Velké koupání). Tento ateliér, který je dnes citlivě proměněný v muzeum, rozhodně stojí za návštěvu. Vdechnete v něm atmosféru umělcových vzpomínek a prohlédnete si jeho původní nábytek, osobní předměty i fascinující poslední zátiší. V obchůdku s výtvarnými potřebami v přízemí se nabízejí produkty nejkvalitnějších značek. Pastelky českobudějovického Koh-i-Nooru jsou mezi nimi! 

V roce 1903 Auguste Renoir, vyčerpaný vleklým plicním onemocněním, zcela propadl okouzlujícímu světlu pobřežního městečka Cagnes-sur-Mer a o čtyři roky později zde zakoupil malebné panství Domaine des Collettes. V něm pak po boku své milované ženy žil až do konce svých dnů. Toto velkorysé sídlo v neoprovensálském stylu, jež bylo postaveno přesně podle umělcových představ a které obklopují prastaré olivovníky a voňavé citrusové háje, se stalo hlubokou inspirací pro jeho takzvané cagneské období. To se zapsalo do dějin umění především plnějšími a smyslnějšími ženskými akty a zářivými, barvami hrajícími krajinami. Renoirův dům, který se v šedesátých letech minulého století proměnil v muzeum a v roce 2013 prošel kompletní a velmi citlivou rekonstrukcí, dnes návštěvníkům odhaluje nesmírně bohatou sbírku jeho mistrovské tvorby. Prohlédnout si zde můžete šestnáct originálních pláten a třicet soch, to vše obohacené o vzácné rodinné a osobní archivy.

Právě na pařížské adrese La Rochefoucauld číslo 14 shromáždil Gustave Moreau na sklonku svého života naprostou většinu svých pláten. Jaký byl jeho záměr? Chtěl vytvořit muzeum, ve kterém by jeho umělecký odkaz žil navěky. Uvnitř tohoto malého domu s lehce venkovským rázem, v němž prožil své dětství, malíř obětoval svůj původní ateliér ve druhém patře, aby zde vybudoval ještě rozlehlejší, světlem zalitá prosklená studia. Ruku v ruce s tím velmi metodicky a precizně protřídil své obsáhlé archivy, aby z tohoto místa vytvořil chrám přesně k obrazu svému.

Dnes se dům proměnil v okouzlující muzeum prodchnuté nezaměnitelným starosvětským šarmem, jehož adresa zůstává před davy turistů stále tak trochu v utajení. Na stěnách Moreauova nejvýznamnější plátna, kterých je tu vystaveno úctyhodných třináct set, vedou tichý dialog se vzpomínkami a osobními předměty tohoto slavného symbolistického umělce. Celá expozice je rozmístěna do čtyř podlaží. A jaký interiérový klenot by rozhodně neměl uniknout vaší pozornosti? Neuvěřitelně elegantní točité schodiště, které vás ladně zavede až do třetího patra.