Soukromý vesmír Vincenta van Gogha

Asi nejčastěji si ve spojení s Vincentem van Goghem lidé vybaví jeho slunečnice. Maloval je mimo jiné i jako výraz úcty vůči Paulu Gauguinovi, který jej navštívil ve francouzském Arles, kde se nizozemský malíř usadil a namaloval většinu svých obrazů. Jedna z nich je nyní v kolekci Van Gogh Museum v Amsterdamu (další například v Mnichově), kde spolu s Ložnicí v Arles patří mezi nejvýznamnější exponáty a současně jsou ukázkou mistrné práce s barvou. Muzeum založené v roce 1973 a výhradně zaměřené na van Goghovo dílo vlastní největší sbírku jeho obrazů na světě. Druhou největší sbírkou se pyšní Kröller-Müller Museum v obci Otterlo severozápadně od Arnhemu. Obě muzea v současné době nabízejí online prohlídky, Van Gogh Museum navíc také online lekce z dějin umění (v nizozemštině).

Vůbec nejslavnější obraz Vincenta van Gogha Hvězdná noc můžete obdivovat v Muzeu moderního umění (MoMa) v New Yorku. Vznikl v červnu 1889 v psychiatrické léčebně v Saint-Rémy-de-Provence ve Francii a zobrazuje pohled z okna jeho pokoje, kde se zotavoval po incidentu s uříznutým ušním lalůčkem. K tomu prý došlo po jedné hádce s Gauguinem a také kvůli malířově zálibě v absintu, který v 19. století obsahoval i halucinogenní látky. Vincent van Gogh si za pomoci bohaté fantazie, ale i omamných látek vytvářel vlastní svět, který ho v realitě dováděl na hranici šílenství. 

Také MoMa v této době nabízí virtuální prohlídky některých aktuálních výstav, na jednolivá díla klasiků ze sbírek se však můžete online podívat kdykoliv. 

V londýnské Národní galerii je k vidění jedna z verzí jeho známých slunečnic a Muzeu Orsay v Paříži patří neméně slavná Hvězdná noc nad Rhônou. Jediný obraz, který se samotnému umělci podařilo prodat, Červené vinice u Arles, zdobí Puškinovo muzeum v Moskvě. Plátno s názvem Zelené obilí je součástí sbírky Národní galerie Praha. V Londýně si můžete v Národní galerii prohlédnout online jednotlivá díla a zúčastnit se debat nebo lekcí o umění, v Muzeum Orsay i Národní Galerii Praha si pak opět užít virtuální prohlídky. 

Osobnost emocemi zmítaného malíře inspirovala také řadu filmů. Mezi nimi snímek U brány věčnosti (At Eternity's Gate), kde hlavní roli ztvárnil Willem Dafoe. „Měl osobitý, čistý pohled na svět, v němž vnímal to věčné. A chtěl se o to podělit,“ prohlásil herec. Film byl v roce 2018 uveden a také oceněn na Benátském filmovém festivalu a Willem Dafoe v roce 2019 za hlavní mužskou roli získal nominaci na Oscara. 

Z dalších je to například italský dokumentární film Van Gogh – o obilných polích a oblačném nebi (Van Gogh: Tra il grano e il cielo), který je kritiky ceněn za mimořádné vizuální zpracování a jenž také vyzdvihuje roli mecenášky umění Helene Kröller, nebo britské drama S láskou Vincent (Loving Vincent), které zachycuje poslední dny jeho života i komplikované přátelství s Paulem Gauguinem.

Zvláštní místo v díle Vincenta van Gogha zaujímají jeho dopisy, z nichž některé Van Goghovo muzeum zpřístupnilo veřejnosti. Napsal jich údajně ještě více, než namaloval obrazů, a to především svému bratrovi a nejlepšímu příteli Theovi. Psal také svým přátelům malířům i ženám, které ho něčím okouzlily. Sám prohlásil: „Nemůžu za to, že mé obrazy nikdo nekupuje, ale jednou lidé poznají, že mají větší cenu než barvy a můj ubohý život, který jsem do nich vložil.“ A filmová postava Vincenta van Gogha ve filmu U brány věčnosti dodává: „Možná mi bůh dal dar malovat pro lidi, kteří ještě nežijí.“ 

Nizozemský malíř Vincent Willem van Gogh žil v letech 1853 až 1890. Vytvořil téměř tisíc maleb a více než tisíc kreseb, ale uznání se dočkal až po smrti, která je dones zahalena tajemstvím. Později jeho obrazy několikrát překonaly rekord v částce, za jakou byly prodány (Portrét doktora Gacheta se v roce 1990 podařilo prodat za 82,5 milionu amerických dolarů). 

Po počátečním tápání (jeden čas byl dokonce kazatelem) se Vincent van Gogh na radu svého bratra Thea začal věnovat malířství. Novátorským pojetím reality změnil tradiční impresionistickou malbu a spolu s Edvardem Munchem nebo Henrim de Toulouse-Lautrecem se řadí mezi expresionisty. Zásadní vliv na něj mělo seznámení s avantgardními uměleckými směry. V letech 1886 až 1888, kdy společně s Theem žili v samém centru uměleckého dění na pařížském Montmartru, se setkal mimo jiné s Edgarem Degasem, Camillem Pissarem nebo Émilem Bernardem. A také Paulem Gauguinem, který malíře výrazně ovlivnil na sklonku života, kdy se pokoušeli spolupracovat. Inspiroval se také mimoevropským uměním, zejména japonskými dřevotisky. 

Van Gogh se dožil pouhých sedmatřiceti let. O příčině jeho smrti stále panují dohady, ne každý věří v jeho sebevraždu. Například historik umění Derek Fell psal o nešťastném románku s dcerou psychiatra, který možná skončil dramatickým zásahem do osudů milenců.