Takhle si Řím pamatuje Audrey Hepburn

Zdá se nesvá. Na terase prezidentského apartmá San Pietro v hotelu Hassler, které si zamlouvá při každé návštěvě Říma, se má setkat s cizím mužem – Felliniho fotografem a scénografem Pierluigim Praturlonem. Do toho jí volají z recepce, nesou jí nahoru telegram. Obálka i fotograf tak zřejmě dorazí ve stejný čas. Poslíček ale přináší i obří koš s květinami. Audrey nejprve uvede Praturlona a pak všechno vezme ven na terasu. Je 25. ledna 1959, svítí slunce, ale ráno je studené. V následujících deseti minutách vzniknou dohromady čtyři fotografie. Na jedné čte Audrey Hepburn obsah telegramu. Na další ukazuje psaní do objektivu, na třetí usedá ke koši květin a na poslední se pohledem snaží ponořit do městského panoramatu (výjimečně bez cigarety). Co přesně mohlo v telegramu stát? „Vážená slečno Audrey Hepburn...“ Dozvěděla se, že ji organizace New York Film Critics ocenila za její výkon ve filmu Příběh jeptišky. Zpráva ji zastihla v Římě, na místě, kam se obvykle vydávala na dovolenou vždy po Novém roce, a mezinárodní tisk si žádal dokumentující momentku, přestože herečka toužila odpočívat. 

Povolaný Pierluigi Praturlon se nijak zvlášť nesnažil. Ve Felliniho službách fotil třeba i Sophii Loren nebo Franka Sinatru, a tak byl zvyklý na velká ega, která k pózování není třeba pobízet. Se zkřehlou introvertkou neměl příliš trpělivosti. I přesto fotky působí jako bezchybné a autentické svědectví. Dodnes fungující Hotel Hassler se stal dějištěm důležitých kinematografických momentů, Audrey se tam dostala poprvé v doprovodu štábu filmu Prázdniny v Římě.

O roli princezny, kterou na svém skútru vozí Gregory Peck, měla původně zájem Elizabeth Taylor, na natáčení do Evropy se jí ale příliš nechtělo. A režisér William Wyler beztak uvažoval o typu ženy bez výrazných tvarů, která by v porovnání s plnými postavami Italek působila skoro až nemístně. Roli v romantické komedii z italské metropole tak nakonec svěřil právě Audrey Hepburn. V roce 1951, kdy se začalo s natáčením, jí bylo dvaadvacet. Vůbec si nevěřila, na londýnské kolo konkurzu prý dorazila sklíčená a otrávená. Tím ale zaujala. První role v americkém velkofilmu ji zavedla do města, kde nikdy předtím nebyla, a rovnou do vyhlášeného hotelu Hassler na Španělských schodech. 

Po celou dobu natáčení bydlela v pokoji číslo 82, z něhož údajně vycházela jen málokdy. Trpěla bulimií, styděla se za své kotníky, a tak je ani nechtěla ukazovat, a v neposlední řadě si stále opakovala texty. Hassler se jí ale stal inspirací pro nastudování postavy. Díky rokokovým křesílkům potaženým hedvábím a výhledům na svatopetrskou baziliku se v izolovanou princeznu Audrey nakonec sama proměnila. A to do takové míry, že všechny scény v exteriérech zvládala s lehkostí.

Následující návštěvy Říma už si Audrey spíš užívala. Na kávu chodila do slavného Caffé Greco. „Často si sedala do rohu k zrcadlu se zlatým rámem a objednávala si esspreso s kopečkem vanilkové zmrzliny," vzpomíná v článku pro The Guardian Stellario Baccellieri, umělec, kterou kavárnu navštěvuje už čtyřicet let. La Campana, restaurace zastrčená pár kroků od náměstí Piazza Navona, o sobě tvrdí, že je nejstarším římským jídelním zařízením. Nejenže se přímo tady Prázdniny v Římě natáčely, ale sama Audrey tady pak i ráda a několikrát večeřela. 

„Po natáčení se pravidelně vracela. Léta nám posílala vánoční pozdravy a pokaždé, když přijela, cítila se tu jako doma. Nikdy mě neopomenula přijít pozdravit a obejmout,“ říká Robert Wirth, dědic a nynější ředitel hotelu Hassler, který také vzpomíná, že herečka často navštěvovala restauraci na květinovém trhu v Campo de' Fiori, která dnes nese lakonický název La Carbonara, ale prý nabízí tu nejlepší verzi tradičního italského receptu.