Deset míst v Itálii, která mají pro redakci italské Vogue zvláštní význam

Láska je prchavá, říkává se. Někteří lidé jsou si souzeni, zatímco jiní se potkají, možná se bláznivě zamilují, aby se vzájemně nechali jít. Lidé, místa, stavy mysli, knihy a emoce – právě v nich tkví láska, která oplývá spoustou tváří a prostupuje vším. Místa, která se stala svědky našich prvních lásek. Místa, co s námi oslavila povýšení, maturity, promoce... Už se ale přitom neptají, co se dělo dál. Místo toho nás tady a teď přivinou a pořádně sevřou v objetí. V paměti přitom zůstávají snídaně v baru na rohu plážě a okamžiky, které chutnaly po svobodě; starý pán, co pravidelně četl noviny na lavičce přes ulici. Místa, která nás viděla plakat, smát se, zpívat. Místa, která jsme beznadějně milovali, ale občas i pěkně nasnášeli – a tak to má být. Jedna věc je však jistá: když se na ta místa vracíme, pocítíme znovu tu lehkost, kterou jsme tam zažili v dobách, kdy bylo všechno plné nespoutané, pozitivní energie. Místa kouzelná a okouzlující. Místa v Itálii. Taková, která redakci Vogue přirostla k srdci.

Jsou místa, co se vám navždycky zapíšou do srdce, protože jste v nich vyrostli nebo prožili ty nejbezstarostnější roky. A pak tu jsou místa, které vám vstoupí do jisté životní fáze zcela nečekaně, bez vysvětlení. Letošní léto strávím v Maratee, perle Tyrhénského moře. Netáhnou mě tam ale pitoreskní vesnice, překrásné mořské zátočiny a útesy, ani dechberoucí výhled od velké sochy Krista Vykupitele (ano, je podobná té v Riu de Janeiru). Pojedu do La Casa di Maratea, místa vtěsnaného mezi moře a hory, kde se krása umění a designu potkává se surovou přírodou. Hravé odstíny červené a modré, bazén s výhledem na moře a díla od Ettore Sottsasse, Nathalie Du Pasquier, Gaetana Pesceho, Gio Pontiho, Vanessy Beecroft a mnoha dalších. Je to místo neskutečného klidu a hlavně místo, které miluji, protože péče, kterou mu věnují Marco De Luca a jeho tým (jež stojí i za La Minervettou v Sorrentu) je obdivuhodná. Právě díky nim se tu každý host cítí jako doma. A pro ty, kdo nedokážou odolat klasickému šarmu dob minulých, je tu Hotel Santavenere, jehož klasický a rafinovaný styl si oblíbili mezi jinými třeba osobnosti jako Gianni Agnelli, Camilla Cederna nebo Pat Metheny.
– Daniele Comunale

Moje srdcové místo se nachází u moře v Toskánsku, přesněji řečeno v Baratti. Jezdím tam od doby, co mi byl pouhý měsíc, a ještě před tím tam moji prarodiče vozili maminku. Vypravuji se tam, když potřebuju zpomalit a dobít baterky. Zamířím vždy do své oblíbené zátoky, kam se dá dojít jen lesem a kde se nacházejí moje dva absolutně nejoblíbenější domy ⁠⁠⁠⁠⁠(oba dal postavit florentský architekt Vittorio Giorgini). A není tam skoro signál. Nenajdete tam žádné restaurace, jen stánek Al Polpo Marino, kde připravují ryby, ideální k večeři při západu slunce s pohledem upřeným k moři. Ač jsem vyzkoušel už mnoho ubytování, už nějaký ten rok volím Le Moraiole, venkovskou usedlost v zeleni mezi horami, dvacet minut od moře. Už se nemůžu dočkat, až se tam letos zase vrátím.
– Tommaso Bruno

Jestli je Apulie italská Ibiza, pak přírodní rezervace Torre Guaceto je naše Es Vedrà. Jen pár kilometrů od Bílého města (Ostuni) najdete přírodní ráj, kde se na osmikilometrové pláži mísí středomořská makchie s mořskou modří. Místo zklidnění mysli a naplněného srdce. Narodil jsem se a vyrostl v Apulii a moje dětství bylo zasvěcené objevování – prolezl jsem každé trullo (tamní typické kruhovité domky ze suchého zdiva, pozn.red.), masserii (typické jihoitalské usedlosti, pozn.red.) a borový hájek, a přesto si moc dobře vzpomínám na první západ slunce v Torre Guaceto. Auto ale musíte nechat na prvním parkovišti, a než se proderete hustým lesem vedoucím k přírodní rezervaci, budete se muset obrnit trpělivostí a obout dobré boty na trekking. Ale jakmile dorazíte, ucítíte závan svobody, zapomenete na čas, a možná si i dokonce zapomenete vzít na koupání plavky. Jakmile slunce zapadne hluboko do moře a vy se budete vracet zpátky do civilizace, nezapomeňte si dát místní typické panino – puccia con polpo arrosto, tedy housku z těsta podobného tomu na pizzu, plněnou grilovanou chobotnicí. A projděte si trhy s místními řemeslnými výrobky v Savelletri. Po výletu na pláž, procházce s paninem a nákupech na vás čeká opravdová třešnička na dortu – noc na magickém místě, jakým je Palazzo Edmondo, klenot v srdci Salenta. Ukrývá tajnou zahradu, kde se mezi starobylým sloupovím a ovocnými stromy vyjímá bazén. Dokonalá oáza!
– Francesco Vavallo

Když z Torre Guaceto pojedete dál na jih podél Jaderského pobřeží, dojedete do Castra v provincii Lecce. Od Otranta to vezměte pobřežní cestou: je to pomalejší, ale plné přírodních krás vůkol a obdivovat tu můžete i několik legendárních věží. Je možné, že v těchto končinách začne vaše auto rádio přepínat na řečtinu nebo albánštinu. A pak – konečně – Castro. Malé, středověké městečko, které se dělí na městskou část, marinu a mořské jeskyně. Tady jsem v dětství trávila každý červenec, naučila se plavat v místních osvěžujících vodách. Ano, a byla jsem tady i v době, kdy Itálie vyhrála fotbalové mistrovství světa. Místo pro všechny, kdo preferují skalní pobřeží: volné pláže, výlety na šlapadlech nebo na lodičkách z jeskyně Grotta degli Innamorati do jeskyně Grotta Zinzulusa. Na jídlo se ale vraťte zpátky do města vláčkem Angelo Azzurro (nastupuje se na Piazza Dante) a po procházce rozkošnými uličkami a smalltalku s místními, kteří vyhlížejí z oken, si můžete vybrat z nepřeberného množství salentských dobrot – od rustico přes calzone, pokud máte rádi street food, až po nespočet variací na ryby, maso i vegetariánská jídla. Na přespání vám musím doporučit Il Posto delle Fragole, místo ponořené v přírodě (a na dosah vody), navíc jen pár minut od centra.
– Valentina Abate

Když zavřu oči a zavzpomínám na své dětství prožité v Itálii, obzvlášť teď, když už žiju více než šestnáct let v Anglii, na mysli mi vytanou dva regiony: Ligurie a Sardinie. Z obou míst mi zůstaly živé vzpomínky, ale zvláštní místo v mém srdci mají bílé pláže La Cinta v San Teodoro. Jde o jednu z mála volných, tedy neplacených pláží, a také o jednu z těch nejznámějších z celé oblasti. Chodila jsem tam jako malá holčička – tehdy se moje dny skládaly z nekonečného skákání do vody, komiksů s Mickeym Mousem, ledových granit a hromady focaccie, kterou jsem dlabala právě s výhledem na celý tenhle ráj. Po nekonečném plavání jsem vždy usínala šťastná a unavená pod slunečníkem, kde mě ukolébával lehký mořský vánek. Jako dospělá jsem se tam vrátila loni. A mé dojmy? Písek je běloskvoucí jako tehdy a voda průzračná a klidná, hlavně při západu slunce. Vzpomněla jsem si také na Café 12.1 se stoly otočenými na Coda Cavallo, panoramatické procházky v zeleni na Monte Nieddu i večerní trhy v centru, které voní po myrtě a cukrové vatě. Na přespání doporučuji oblast Puntaldìa, kde najdete například Due Lune, místo ponořené mezi moře a přírodu. La Cinta je dodnes mým šťastným místem.
– Ghebreab Sennait

Když můžu, tak se každé léto vracím tam, kde jsem vyrostla. Bosa, místo mezi mořem, horami a historií na severozápadním pobřeží Sardinie. Středověké městečko, které protíná jediná sjízdná řeka na ostrově: Temo, protékající protéká pod hradem Castello Malaspina a barevnými domky, nalepenými na tamní skály. Vysoké věžovité stavby, kde se vždycky ráda ubytuju, protože je to jako vrátit se v čase.  Obzvláště mezi nimi vyniká Locanda di Corte (především pokoj s terasou a výhledem na hrad), kde zachovali netknutý šarm těchto historických domů, ale se vším moderním komfortem a mixem mezi zdejším řemeslným nábytkem a minimalismem. Pár kroků od toho se nachází restaurace Locanda, regionální klenot, kde si mladý šéfkuchař Nicola Ibba s patřičnou kreativitou a respektem ke zdejším primárním surovinám umně pohrává s tradičními chutěmi. Nezapomenutelné je například typické sardinské pečené selátko. A na závěr dne doporučuji ještě jeden nezapomenutelný zážitek – AperiTemo: loď plující po řece během západu slunce, tichá hudba a vinná degustace ve městě, které je, mimochodem, rodištěm odrůdy Malvasia. Neumím si představit ideálnější způsob, jak zakončit den, než si vychutnat okolní krásy.
– Essia Sahli

Nebylo by to léto, abych nestrávila alespoň pár dní ve své milované Isolaccie ve Valdidentro (Valtellina). Ráda se ztrácím ve zdejších údolích, obdivuji vrcholky hor, dny trávím čtením knížek na břehu řeky nebo piknikováním na loukách. Ráno můžete strávit procházkou po krásně zelených cestách ve Val Viola, Stelviu, Val Zebrù. Taky si můžete vyrazit na kole po cyklostezce podél řeky až do Bormia nebo Santa Cateriny a po cestě se zastavit na oběd nebo na zmrzlinu. V Bormiu stojí za to podívat se do letitých sklepení Cantine del Brauliu, které letos (2025) oslaví 150. výročí existence. Pro milovníky adrenalinu nechybějí trasy pro horská kola, lezecké stěny, ale ani trekkingy ve vysokých kótách, na nichž můžete objevovat lokální faunu, a hlavně se pokochat dechberoucími výhledy, jako jsou ty od jezer Laghi di Cancano. Za námahu se můžete odměnit lahodnou lokální kuchyní, k vychutnání v útulnách anebo v klidu a se sklenkou skvělého červeného Sforzata di Valtellina k večeři: povinné zastavení je ve Filò di Bormio, v agroturistické farmě Baita dell’All ve Valdidentro nebo v restauraci Kosmo Taste The Mountain v Livignu (zažít byste jednoznačně měli Téa del Kosmo – jedinečný kulinářský zážitek). Pro milovníky wellnessu jsou k mání lázně: mezi ty nejznámější patří QC Terme Bagni Vecchi a QC Terme Bagni Nuovi v Bormiu, ale nějakou tu hodinku relaxu si můžete dopřát i v Livignu ve Spa del Lac Salin Spa & Mountain Resort, kde najdete tzv. Alpine Escape s panoramatickou jacuzzi, blahodárnou alpskou barefoot procházkou a horskou chatkou s výhledem. A pro ty, kdo nedokážou odpočívat jinak než aktivně, je tu Aquagranda v Livignu, kde si na své přijdou všichni: ti, kteří upřednostňují wellness (najdete jej v oddílu Alpine Wellness a Slide&Fun s panoramatickými saunami, wellness stezkami a skluzavkami), ale i ti, kteří mají spíše sportovní duši (v hubu AQ1816 si můžete zacvičit). Nuda nehrozí.
– Beatrice Zocchi

Své letní prázdniny pokaždé završuji návštěvou absolutní srdcovky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ místa, odkud pochází moje rodina z máminy strany: Valsolda, městečko na hranici se Švýcarskem. Valsolda se tyčí nad jezerem Lago di Lugano a proslavil ji Fogazzaro, spisovatel z 19. století, jehož nejslavnější román se jmenuje Malý starodávný svět (česky někdy též Rodiče, 1895, pozn. red.). Autentické místo, kde se zastavil čas, je ideální pro všechny, kdo mají rádi propojení kultury s přírodou: výšlapy přírodní rezervací, plavání v křišťálově čistých řekách, výlety na lodi nebo návštěva vily slavného spisovatele z níž je dnes pěkné muzeum. A jen deset minut odtud, co by kamenem dohodil, je Lugano, plné krásných a zajímavých muzeí. A za třicet minut autem dojedete k outletu Fox Town (Mendrisio). Stále je co dělat.

Když se řekne dovolená v Itálii, nemůžu nezmínit Vieste, kde stojí dům mé rodiny. Nachází se ještě v poměrně neobjevené části Apulie, na severu, daleko od masového turismu posledních let – v Garganu. Dům je deset minut pěšky od moře, vnořený mezi olivovníky a fíkovníky: z těch prvních rok co rok vyrábíme olej, z druhých marmelády, které pak jíme celý rok a rozdáváme přátelům jako suvenýry. Bohužel už tam ale nejezdím tak často, jak bych chtěla, ale ráda toto místo doporučuji každému, kdo by rád zažil autentickou Apulii: kilometry volných pláží, netknutý venkov, neskutečné jídlo a tamější lidi, které si zamilujete. Must-see: výlet lodí na blízké Isole Tremiti, kde měl dům zpěvák Lucio Dalla. Must-try: Trabucco di Mimì v Peschici, malé přímořské rybí restauraci, kde si užijete ty nejkrásnější západy slunce celého léta.

 V Toskánsku, jen pár kilometrů od Forte dei Marmi, místa, kde jsem strávila celkem dvacet tři letních prázdnin, se nachází vesnička, která za ty roky ani v nejmenším vizáž nezměnila – Pietrasanta. Lidé tam pořád chodí na kafe na náměstí s výhledem na Duomo, obdivují umělecká díla v galeriích a všechna tamní romantická skrytá zákoutí. Když nadejde hodina aperitivu, není to jen příležitost nažhavit Instagram, ale užívat si plnými doušky života, jak nejpomaleji a nejspontánněji to jen jde. Tradiční večeři zažijete v Le Bar à Vins, malé rodinné restauraci, kde vám majitelka naservíruje jídlo spolu s historkami, které se točí kolem starobylých rodinných receptů. Složit hlavu můžete v Hotelu Paradis v srdci Pietrasanty, kde vám každičký detail připomene, jak silně je tato oblast spojená s uměním. Alternativou k bydlení v centru může být nedaleká agroturistická farma Mulino di Nonna Sà, místo, kde čas plyne pomalu v rytmu okolní všeobjímající přírody.