Petr Mára: Díky AI se lidstvo možná naučí dělat věci ze zájmu, ne z nutnosti

Se jménem Petr Mára se dlouhodobě pojí označení technologický evangelista, dnes se ale považuje spíše za technooptimistu. Technologie ho živí a baví, zároveň ale chápe život v offline světě za skutečnou hodnotu, která se v budoucnu stane luxusem. „Jeden z možných scénářů do budoucna vy­padá tak, že jako dnes vidíme zvířata v zoo, budeme my sami jednou taková zvířátka, za­tímco AI nám zajistí dostupnost čehokoli,“ nastiňuje v rozhovoru pro Vogue Leaders.

V určitém smyslu ano. V různých verzích naší budoucnosti samozřejmě existují i špatné scénáře, kdy bude umělá inteligence využita například k válce, což se mimochodem ne­pochybně aspoň do určité míry stane. A ne­musí být zdaleka ideální ani varianta, že díky AI změníme své fungování natolik, že nebudeme muset dělat téměř nic, a řada lidí tak prostě bude dělat jenom blbosti. Na druhou stranu to, že si lidi nasadí VR brýle a budou se moci podívat někam mimo svoji běžnou realitu, kte­rá není vůbec dobrá, pro ně může být hodně obohacující.

Jasně, nikdo nechce, aby lidi byli závislí na al­koholu nebo na drogách, ale do budoucna nejspíš prostě budou závislí na technologiích. Podob­ně jako jsme už dnes závislí na práci. Konec­konců, říká se, že heroin a pravidelná měsíční výplata jsou dvě nejnávykovější látky na svě­tě. Řešení vidím v tom, že budeme mít aspoň částečný nepodmíněný příjem, další část bude odměna za výkon. Ale díky tomu, že za nás AI udělá většinu věcí, budeme mít lepší work­life balance a lidi prostě budou muset hledat, čemu věnují svůj čas. Třeba se budou učit cizí jazyky ne z nutnosti, ale ze zájmu a zvědavosti.

To, co se děje, je zásadní změna ve fungování naší společnosti a myslím si, že adaptovat se na ni bude mezigenerační nebo i vícegene­rační záležitost. Jasně, lidstvo asi zpohodlní, vždycky ale podle mě bude minimálně část společnosti, která bude zvědavá a bude se chtít učit, byť to nebude existenciální nutnost. A řada lidí to tak má už i dnes.

Myslím si, že na hraně jsme už teď. Dnešní svět je komplikovaný, vyznat se něm je složité a hodně lidí už teď nechápe, co se kolem nich děje. Zjednodušeně řečeno, před dvěma tře­mi sty lety jsi měla svoje pole, starala se o něj podle ročních období, věděla jsi, jak svět fun­guje. Dneska už spousta lidí nemá ponětí, jak věci fungují, jak se k nim dostávají informace a jak si s nimi můžou ostatní zahrávat.

Jediná regulace umělé inteligence do budouc­na je podle mě v tom, kolik budeme ochotní dát jí energie. Té totiž bude spotřebovávat strašně moc a my se budeme muset rozhod­nout, kolik si jí necháme pro sebe. Tam je to hrdlo, které bude regulovat její výkonnost. Pochopitelně jen do chvíle, než budeme mít fúzní reaktor a neomezený zdroj energie. Pak budeme namydlení.

To reálně nejde. Nestíhám to ani já, a to mě technologie živí, baví mě a snažím se o ně ak­tivně zajímat. Můj recept je asi tenhle: pokud je vám 65+, máte už zajištěný nepodmíněný příjem. Takže si užívejte života, dělejte to, co vás těší. Jste-­li ve středním věku, řekněme od pětatřiceti dál, zkoušejte si AI osahat a po­užívat ji, třeba každý den pět minut. A mladší generace už to budu mít úplně jinak.