Vogue LeadersBrutalismus je součástí historie, jeho docenění teprve přijde
Veronika Pařízková23. 5. 2025
Zachránit jednu z pražských ikon a přetvořit ji v prostor, který propojuje českou tradici s globální vizí luxusu a udržitelnosti. Taková myšlenka stála za rozsáhlou přestavbou legendárního hotelu InterContinental, který nyní znovu otevírá své brány jako Fairmont Golden Prague.
Foto: Hana Knížová for Vogue CS
A tahle rekonstrukce rozhodně nebyla všední. Měsíce trvající práce měly jasný a náročný cíl – vrátit slávu a lesk hotelu, který v dobách svého vzniku patřil mezi to nejlepší, co se v Československu postavilo. Hotel Fairmont Golden Prague, dříve InterContinental, fascinoval nejen svojí
brutalistní fasádou, ale především množstvím uměleckých děl, která se uvnitř nacházela. A nacházejí i dnes. Interiéry hotelu Fairmont okouzlují sofistikovanými detaily, velkorysými celky i použitými
materiály. V čem je koncept specifický? Jaká díla jsou nejcennější? Nejen na to jsme se zeptali generálního ředitele Gerharda Strugera.
Budova hotelu je pro Prahu výjimečnou stavbou. Je synonymem pro mistrovství a kreativitu českých umělců a v mnoha ohledech i důkazem, že naši architekti a designéři dokázali držet krok se světem. A většina z těchto prvků byla při rekonstrukci zachována. Bylo to v plánu od samého začátku?
Určitě ano. Majitelé Oldřich Šlemr, Eduard Kučera a Pavel Baudiš zakoupili budovu s jasným cílem – zachránit jednu z pražských ikon a přetvořit ji v prostor, který propojuje českou tradici s globální vizí luxusu a udržitelnosti. Jejich přístup se zakládá na respektu k historii místa, snaze vrátit hotel do centra kulturního dění v Praze, ale také na jejich osobním vztahu k tomuto místu. Právě proto se v době, kdy je poválečná architektura často vnímána kriticky, nebo jsou tyto stavby dokonce bourány, rozhodli jít opačnou cestou – chtěli zachovat hodnotu díla. Současně ale byli přesvědčeni, že proměnou musí projít celá oblast okolí hotelu, desítky let opomíjená. K práci na projektu vyzvali řadu českých i zahraničních architektů, z jejichž návrhů vybrali návrh Marka Tichého a jeho kanceláře TaK Architects. Hotel vznikl s myšlenkou ukázat to nejlepší z
Československa a v 70. letech byl vůbec první americkou investicí v tehdejším východním bloku. Byl navržen jako celkové umělecké dílo, tzv. Gesamtkunstwerk – koncept, kdy se architektura, design a umění propojují do jednotného celku. Od svého otevření se stal symbolem luxusu a špičkové gastronomie. Byl ambasadorem své doby a místem, které svou úrovní sneslo srovnání s nejlepšími světovými hotely. A právě s vizí obnovení ikony se realizovala rozsáhlá rekonstrukce.
Můžete to rozvést?
Marek Tichý mířil dál než k obnovení původního hotelu. Jeho myšlenkou bylo ukázat dřívější části hotelu v novém světle, hotel rozšířit a doplnit o novou vrstvu. V duchu původní koncepce přizvat ke spolupráci také současné umělce a společně vytvořit kulturně a společensky atraktivní místo. Nezůstalo proto jen u vlastního objektu a jeho dostaveb. Konverzí prošlo kompletně celé okolí, díky němuž se hotel po mnoha letech s městem propojuje. Právě to se skvěle potkává s excelencí značky
Fairmont, která je připravena takto precizně a nadčasově poskládaný klenot převzít a provozovat. Doplnit zážitek z brutalistní i současné architektury i přehlídku uměleckých děl z posledního půl století o nadstandardní služby v oblasti ubytování, společenských a byznysových aktivit, a především
gastronomie hotelu, kterou chce vrátit na špičku světového pohostinství.
V interiéru se nacházejí díla od Libenského, Demartiniho a Roubíčka. Který z těchto artefaktů považujete za nejcennější?
To je velmi těžká otázka. Když se rozhlédnete kolem, vidíte, že jste doslova obklopena úžasným československým i současným
designem. Řada tvůrců, která byla s výstavbou hotelu na konci 60. let spojena, opustila tehdejší Československo, jejich jména měla zůstat zapomenuta. Osobně považuji za nejcennější, že se nám podařilo zrestaurovat unikátní umělecká díla a prvky, které byly na přelomu 60. a 70. let minulého století vytvořeny přímo pro stavbu hotelu, ale především odkrýt v plné míře jejich autorství a tím hodnotu celé stavby. Hosté i návštěvníci zde mohou obdivovat lustry Reného Roubíčka v konferenčním sále, svítidla od Huga Demartiniho v restauraci Zlatá Praha, dřevěné řezby Čestmíra Kafky v brasserii, kterou jsme po něm dokonce pojmenovali, okenní vitráže od Josefa Jíry, dílo
Začarovaný les od Miloslava Hejného nebo keramické fasádní obklady Zbyňka Sekala, ale to je opravdu jen krátký výčet jinak mnohem širší přehlídky děl.
Hovořil jste také o těsné spolupráci Marka Tichého a současných umělců...
Jedná se o více než dvacet jmen a značek, které se jistě dříve nebo později stanou stejně skloňovanými jako ty, na které se ptáte. Cením si toho, že se při rekonstrukci podařilo zachovat stejnou filozofii Gesamtkunstwerku jako původním autorům, tedy propojit
architekturu, design a umění v jeden harmonický celek.
Během rekonstrukce byla věnována velká péče zachování původního charakteru brutalistní budovy. Brutalismus však dnes může vyvolávat velmi emotivní reakce. Proč pro vás bylo důležité věrně zachovat původní vzhled?
Bydlím v Praze přes tři roky a za tu dobu jsem zpozoroval, že brutalistní architekturu zde lidé buď milují, nebo nesnášejí. Vizí
Fairmontu po celém světě je vždy zachovat ducha dané stavby i místa a vyprávět jeho unikátní příběh. A na této vizi jsme se shodli i s majiteli. Budova tohoto hotelu navíc dle mého nevypráví jen jeden příběh, ale dovolím si říct, že tisíce. Je dílem týmu, který měl jasnou vizi, velkorysou koncepci a vytvořil architekturu hodnou zájmu.
Brutalismus je součástí historie a historii je důležité zachovávat. Myslím si, že její úplné docenění přijde teprve s budoucími generacemi.