Rozdělovské věžáky: Unikát bytové architektury a závan perretismu na okraji Kladna

Rozvoj těžkého průmyslu v poválečném Československu s sebou nesl také nutnost výstavby nových obytných domů v oblastech, kde fungovaly produktivní hutě. Týkalo se to i Kladna – významné lokality těžby černého uhlí. Tak začal vznikat projekt reprezentativního sídliště Vítězného února, které mělo vyrůst na nezastavěném území v periferní městské části Rozdělov. Šetice věžových domů v Rozdělově stojí dodnes a je ideálním výletním cílem pro všechny milovníky architektury.

Návrh sídliště dostali na starost architekti Karel Filsak, Karel Bubeníček a především vedoucí tria a duchovní otec projektu, architekt Josef Havlíček, jehož nejznámější prací je Dům odborových svazů (dnes Dům Radost) na pražském Žižkově. Havlíček patřil k nejvýraznějším osobnostem meziválečné avantgardy a vedle architektury se věnoval i designu nábytku. V jeho práci celoživotně rezonovalo silné sociální smýšlení, věnoval se hlavně otázce levného bydlení pro ekonomicky slabé vrstvy. Zároveň byl ale – mimo jiné i prostřednictvím své manželky, sochařky Marty Jiráskové – vždy napojen na umělecké kruhy a nebál se do svých staveb vnášet inspiraci ze zahraničí.

V původní studii rozdělovského sídliště z roku 1946 je naznačeno šest desetipodlažních budov s půdorysem ve tvaru písmene Y odkazujícím k funkcionalistické tradici. Po politických změnách v letech 1948 a 1949 nicméně Havlíček musel projekt přepracovat, a věžáky proto dnes stojí ve tvaru písmene T. Největší překážkou pro architekta byl sílící tlak doktríny socialistického realismu, k němuž byl osobně velmi kritický. Proto hledal řešení, které by bylo ideologicky přijatelné, ale zároveň originální a moderní. Našel jej v díle francouzského architekta Augusta Perreta, jenž ve 20. letech proslul návrhem obytných věží v pařížské čtvrti l'Avenue des Maison-Tour. Výstavba věžáků odstartovala v roce 1953, do prvního se lidé stěhovali před Vánoci 1956, do posledního přesně o rok později.

Protože jsou rozdělovské věžáky kulturní památkou, zůstávají v perfektním stavu. Dokonale reprezentují nejen životní styl 50. let, ale i unikátní prvky a postupy, které Havlíček s Filsakem a Bubeníčkem v projektu použili. Na první pohled upoutá už keramická fasáda s citlivě zrekonstruovanými balkony a především se zachovanými domovními znameními z dílen československých sochařů. Méně viditelný je pak na svou dobu přelomový způsob vytápění, který umožnil rozvádět teplo ve sloupech nosného skeletu a pomocí topných hadů v podlahách.

Od roku 2020 v prvním z domů funguje Muzeum věžáků. Zahrnuje prostornou vstupní halu uvedenou do původního stavu, kryt civilní obrany nebo expozici mapující vznik budov plný komplikací i Havlíčkův život a dílo. Opravdovým zážitkem je ale otevřený ukázkový byt, který je doslova od podlahy přes nábytek až po tapety a strop vybaven přesně tak, jako když do něj přišli jeho první obyvatelé. Návštěvníci mají možnost podívat se také na střechu domu, která kdysi sloužila jako sluneční terasa – dnes nabízí především skvělý výhled na kladenské okolí. Návstěvu muzea je nutné předem zarezervovat.