Nora Fridrichová: Žasnu, když se starší smějí mladým za to, že chtějí zachránit planetu

Jaká témata budou formovat budoucnost Česka a jak ji už teď pomáhá tvořit generace Z? I na to svým programem odpoví Vogue Summit 2025 s tématem FutureMadeCZ. Moderátorka akce a přední tvář tuzemské novinařiny Nora Fridrichová v rozhovoru pro Vogue Leaders mluví nejen o současných teenagerech jako aktivistech se zájmem o sociální rovnost či klima, ale také o tom, jak může rostoucí platforma nezávislých mediálních platforem změnit celou mediální scénu.

Nevím, zda to bude budoucnost, ale je nepochybné, že velké mediální domy budou na provoz neudržitelné. Vyrůstá jim konkurence v podobě malých tvůrců, kteří mají oproti velkým domům zanedbatelné náklady, ale vydělávají ohromné peníze. Stačí se podívat na generace youtuberů, na to, kolik mají jejich videa zhlédnutí na YouTube, a vynásobit je penězi, které za to dostanou třeba už jen od samotné platformy na reklamě. Žijeme ve světě, kde dominuje video, a to díky tomu, že si ho každý z nás může pustit ve svém mobilu. Jak se říká, obsah je král a dnes už skoro nepoznáte, zda ho vyrobila televize, nebo akční youtuber.

Myslím, že ano, jen je vyhledávají jinde a jinak než my. Valná část dnešních mladých lidí sleduje mediální účty na sociálních sítích a z nich čerpá informace. Nicméně algoritmy těchto sítí můžou samozřejmě mít vliv na určitou roztříštěnost témat a zkreslovat pohled na svět. Když síť, na které jste, zjistí z toho, na co klikáte, jaký máte světonázor, její algoritmus upraví i obsah, který vám pak nabídne. A ten vás bude jen utvrzovat v tom, co jste si mysleli dosud, klidně i zcela mylně a manipulativně. 

Na sítích vznikají takzvané echo chambers, kde se lidé se stejnými názory v nich jen utvrzují a nejsou vystaveni tlaku, že by to mohlo být jinak. Tenhle model radikálně zmenšuje prostor pro kritické myšlení.

Ano! Mohu naprosto potvrdit, že mladí studenti žurnalistiky mají velký hlad po této profesi. Není divu, když ji dnes můžou provozovat velice snadno, podcast dnes dáte do provozu raz dva a vysílat můžete klidně i z dětského pokoje. To dnešním teenagerům naprosto závidím. Já začala v šestnácti vysílat v pardubickém rádiu a jinak moc možností nebylo. Na druhou stranu to ale vede i k určité banalizaci obsahu. Vidím to třeba na tom, co sledují moje dcery. Některé jejich youtube stars řeší ve svém vysílání i naprosté hovadiny, nicméně s pocitem, že jsou velmi důležité, a jejich sledující je v tom svými počty ještě utvrzují. Na druhou stranu já jako teenagerka taky řešila dost často naprosté hovadiny a vyrostla jsem z toho. Život každého naučí.

Mně bylo dvanáct, když přišla sametová revoluce a můj svět a moje myšlení změnila navždy. I volba mojí profese s ní souvisí, kvůli touze po svobodě, svobodě myšlení, svobodě slova, kvůli touze dobrat se pravdy, kterou pro nás, lidské bytosti, považuji za naprosto klíčovou hodnotu. 

Pokud dnešní teens touží po ochraně klimatu, po rovnosti nebo sociální spravedlnosti, taky vycházejí z toho, do jaké doby se narodili a čemu náš svět čelí. Věřím, že byť každý jedinec má jen malou sílu, tak právě jeho touha měnit věci dokáže mašinu světa rozpohybovat. Vždy žasnu, když se starší posmívají mladým lidem za to, jak chtějí zachránit planetu. Vždyť vy už tady za chvíli nebudete, říkám si, zatímco jim jde o to, aby tady šlo žít. Čili já mám k těmto touhám mladých lidí naprostý respekt.