Vogue Leaders
Johana Bázlerová: Práce je jen jedna část života. Vyhoření mě naučilo budovat i další
Kateřina Špičáková12. 5. 2025
Patří k nejvýraznějším hlasům generace Z v Česku. Autorka projektu Jsem v obraze Johana Bázlerová v rozhovoru pro Vogue Leaders mluví o vyhoření, feminismu i o tom, v čem k vlastní škodě zaostávají tuzemská média.
Foto: Viktorie Macánová
Johana Bázlerová
Před pár lety jste prožila vyhoření. Jak se máte teď?
Nedávno jsem právě na období vyhoření vzpomínala. Nebylo to příjemné, spolu s vyhořením se mi vracely i deprese. Teď se cítím docela dobře, ale chce to hodně práce. Během posledních šesti měsíců jsem v rámci svého pracovního směřování prošla velkými změnami, což pramenilo mimo jiné z dlouhodobé únavy. Hlavní novinkou je, že se soustředím pouze na projekt Jsem v obraze. Dřív jsem k němu měla ještě denní zaměstnání, většinou související s politikou, a ve volných chvílích dělala instagramový profil. Když bylo hodně práce, Instagram musel jít stranou. Obzvlášť podzim loňského roku byl hodně turbulentní a já jsem zjistila, že to pro mě není ideální cesta. Proto jsem se rozhodla trochu překopat svůj život.
A uživí vás současné aktivity?
Jako asi každý podnikatel, co dělá sám na sebe, jsem narazila na tvrdou realitu, kdy nemám každý měsíc jistou částku na účtu. Je to pro mě stresující, nejen ohledně peněz jsem dost úzkostlivá. Věřím ale, že jsem udělala správný krok. Jsem v obraze tvořím čtyři roky a přeorientovat se pouze na tento projekt jsem chtěla už dlouho, ale finanční nejistota je trochu nepříjemná. Nebyla jsem vedena k podnikavému smýšlení ani k netradičním kariérním cestám, které jsem si nakonec vybrala. Myslím, že lidé, kteří k tomu vedení jsou, získávají hodně cennou schopnost do života.
Naučilo vás vyhoření něco pozitivního?
Určitě mě naučilo starat se o sebe a předcházet depresivním stavům. Není to jednoduchá práce, ale čím víc na tom pracuji, tím víc to zvládám. Nejlepší je představit si život jako stoličku, která má čtyři nohy, přičemž jedna z nich je práce. Pokud by stolička měla jen jednu nohu, pořádně by nestála. Kdybych si na ni sedla, spadla bych. Vyhoření mě naučilo budovat i další podpůrné nožičky: vztahy, zájmy, volnočasové aktivity. Díky tomu, že mám teď víc času, jsem si například dala neoficiální předsevzetí jezdit víc do přírody, hlavně do hor. Daří se mi to a dělá mi radost.
Mám pocit, že obecně sílí společenský tlak na generaci Z spolu s očekáváním, že „mladí konečně změní svět k lepšímu“.
Sama jsem měla na svou generaci velké nároky, které v posledním roce docela narazily. Je to určitě i tím, že se pohybuji v politickém prostředí, kde je hodně znát, nakolik se realita gen Z liší od představ, které o ní mají jiní. Výsledky voleb do evropského parlamentu ukázaly, že i s přístupem ke všem možným informacím a možností vidět nespravedlnosti světa spousta mladých volila populistické strany. Pro hodně lidí včetně mě to byl reality check v tom smyslu, že gen Z jen tak svět nespasí. Nedá se vnímat jako homogenní celek, který přinese revoluci. Co pozitivního se ale o mojí generaci říct dá, je, že jsme, věřím, více empatičtí. Umíme mluvit o dříve tabuizovaných tématech, například o duševním zdraví.
Jsem ráda, že jste na to narazila, protože tento fakt může být dvousečný. Někteří nejen mladí lidé větší znalost a rozšíření psychologických pojmů umí zneužívat.
S weaponizingem terapeutických termínů se setkávám, ale hlavně v online prostředí. Když zveřejním post nebo video s feministickým vyzněním, sejdou se mi pod ním dost nevybíravé komentáře. Dřív jsem z nich byla smutnější, teď myslím, že je potřeba nelámat hůl nad dialogem. Prošla jsem si radikálním feministickým obdobím, kdy jsem k mužům chovala velkou řekněme nevůli a nelásku. Feministka jsem a budu samozřejmě pořád, ale od tohoto krajního postoje se snažím oprostit. Dnes je snad ještě víc než kdy dřív na místě zapojovat muže do debaty o feminismu.
Výsledky evropských voleb ukázaly, že spousta mladých volí populisty.“
Jste propojená s platformou Generace F, která nedávno vznikla pod hlavičkou spolku Díky, že můžem. Řeknete mi o projektu víc?
Aktivizovat kohokoliv, ať už mladé, nebo lidi napříč generacemi, je oříšek. Víme ale, že se to děje, když spolu navzájem mluvíme. Právě to je cílem platformy Generace F – Generace Future. Oceňuji, že se její zakladatelé pustili i do vyjíždění do regionů, na které se zapomíná, a že řeší témata, která podle průzkumů pálí nejen mladou generaci; například bydlení, školství, bezpečnost, ekologii nebo právě i duševní zdraví. Je důležité, aby takové iniciativy vznikaly. Když jsem se třeba v minulosti měla možnost s Díky, že můžem zúčastnit víkendového kurzu pro středoškoláky, bylo super vidět mladé lidi se sejít a nadšeně debatovat třeba o geopolitice. Já jsem na střední škole takové příležitosti neměla. Generaci F bych přála, aby uspěla, přičemž úspěch v tomto případě znamená dokázat aktivizovat lidi, aby se více zajímali o dění kolem sebe.
V rámci projektu Jsem v obraze se snažíte upozorňovat sledující na různé události, které vám připadají důležité. Někteří ale profilu vyčítají, že je z něj příliš cítit váš osobní názor.
To mě hrozně štve. Občas přijde někdo, kdo má pocit, že můj profil má sloužit jako ČT24. Jedna věc je, že ČT24 také není objektivní, protože objektivní médium neexistuje. Druhá pak, že moje ambice není nahrazovat tradiční zpravodajství. Já jsem svůj vlastní editor, logicky tedy první síto přichází už v momentě, kdy vybírám témata ke zpracování. Selekce probíhá podle toho, co mně osobně přijde důležité. Často mi chodí rady od zejména mužských tvůrců obsahu, jak bych to mohla dělat jinak, abych nachytala více sledujících. Já bych věděla, jak na to, ale pak už bych s výsledkem nebyla tak spokojená. Zároveň se témata, která na Jsem v obraze zpracovávám, v čase proměňují. Jak rostu já, roste spolu se mnou i platforma.
Myslíte si, že kritika souvisí s tím, že jste žena? Nebo jinak – že jako mladá, liberální holka jste snadnější cíl?
Zcela upřímně? Kdybych byla kluk, jsem úplně jinde. Vidím to například i během výjezdů do zahraničí nebo v komunikaci s různými značkami. Opravdu neustále pociťuji, že fakt, že jsem holka, je moje nevýhoda. A tím, že jsem si ještě navíc ve stávajícím politickém prostředí vybrala liberální směřování, se prakticky střílím do nohy. Nejen v Česku jsem jedna z mála influencerek, které se věnují především politickým tématům, téměř vždy jsou tvůrci obdobného obsahu muži.
Zároveň mi připadá, že dvojí metr je vidět, ať už jde o jakékoliv téma. Když muž například postuje o těžkostech otcovství, je oslavován už jen za to, že se vůbec stará o své vlastní děti. Když si ale žena influencerka postěžuje na mateřství, dostane mnohem víc naloženo.
To je pravda, ale myslím, že nálada ve společnosti se pomalu mění. Nedávná blokáda pochodu Hnutí pro život ukázala, že jsme schopni se ozvat a zorganizovat se, když jde o něco důležitého. Že hodnoty této konzervativní organizace nejsou hodnotami většiny a že v moderním světě naráží na velký odpor. Věřím, že Češi umí vyjít do ulic a bránit svobodu, kterou si těžce vydobyli. Je to silný signál nejen pro HpŽ, ale i obecně pro politickou reprezentaci.
Neustále pociťuji, že fakt, že jsem holka, je moje nevýhoda.“
V rámci diskuze o budoucnosti médií se mimo jiné mluví o tom, že tradiční média a jejich zpravodajství brzy zcela nahradí profily jako Jsem v obraze. Co si o tom myslíte?
Data jasně říkají, že lidé si dnes chodí pro informace na sociální sítě. Díky tomu je úspěšný i můj projekt. Když jsem ho zakládala, nenapadlo mě, že jednou bude mít víc sledujících než profily většiny českých redakcí. Lidé samozřejmě čerpají informace i od tradičních médií, které podle mě někdy sociální sítě zanedbávají. Zároveň jim nelze upřít, že hrají důležitou roli v obdobích krizí, například při pandemii, konfliktech nebo povodních.
Tenhle vývoj ale může být i nebezpečný. Přijímání informací jen od nezávislých tvůrců vyžaduje velkou schopnost kritického myšlení a ochotu si informace ověřovat…
To určitě. Já se k informacím snažím přistupovat maximálně zodpovědně, proto uvádím zdroje a poctivě ověřuji. Moje práce slouží především k tomu, aby ve sledujících zažehla zájem o dané téma. Zůstává pak už na zodpovědnosti jednotlivých followerů, aby se sami rozhodli, jestli chtějí sledovat mě, nebo někoho jiného. A jestli si k tématům chtějí dohledávat další informace. Ale vracím se k tomu, že je hrozně důležité, aby i tradiční média, která mají k dispozici velký redakční tým, fungovala na sociálních sítích. Jen tak mohou svou kvalitně odvedenou novinářskou práci opravdu efektivně dostat k velkému počtu lidí.
A myslíte, že českým tradičním médiím se to daří?
Popravdě mají co dohánět. Uvědomuji si, že prožíváme krizi médií a že se šetří, kde se dá. Ale myslím, že je fajn investovat do lidí, kteří jsou schopni práci redakce překlápět do formátů, které mají potenciál uspět na sociálních sítích. K tomu je potřeba analyzovat a neustále testovat, co opravdu funguje. Není to vůbec jednoduché, ale to neznamená, že by na to reakce měly rezignovat. V Česku se to aktuálně dělá tak půl na půl, většina redakcí na sítě jen slepě překlápí obsah, ale to je výkřik do prázdna. Přitom je na internetu spousta inspirace, jak to uchopit. A právě proto je škoda, že redakce nedávají víc prostoru schopným mladým lidem, kteří v prostředí sociálních sítí vyrůstali a umí se v nich přirozeně orientovat.
Foto: Viktorie Macánová
Johana Bázlerová
Johana Bázlerová je česká tvůrkyně obsahu stojící za profilem @jsemvobraze, populárním instagramovým účtem s převážně mladým a ženským publikem, který aktuálně sleduje více než 190 tisíc lidí. Projekt spustila v roce 2020 a svým sledujícím zpřístupňuje dění ve světě tím, že složitá témata vysvětluje srozumitelně a poutavě. Věnuje se geopolitice, rovnosti, klimatu a popkultuře a pomáhá svému publiku být v obraze bez pocitu zahlcení.
Přidejte se k Vogue Leaders na LINKEDIN.
Vogue
Doporučuje
Společnost
Co mi mateřství dalo a vzalo
Kateřina Špičáková11. 5. 2025
Filmy
8 upřímných filmů o mateřství, mezi kterými najdete komedie, dramata i horory
Kateřina Špičáková10. 5. 2025
Vogue Leaders