Eliška Kaplicky a Jozef Lucák o záchraně Vily Čerych: „Chtěli jsme, aby se vila znovu stala darem – ne pro jednotlivce, ale pro celou společnost."

Eliška Kaplicky: Začali jsme na něm pracovat během covidu. Dramaturgii i celkovou náplň vily jsme psali společně s Jozefem ve Špindlerově Mlýně. Šlo o to, přesvědčit nadaci NROS, aby peníze nešly na koupi domu, ale na jeho rekonstrukci. Když jsem se po natáčení Odcházení do vily přišla podívat, byla jsem z toho smutná – dům strašně rychle chátral, nikdo do něj neinvestoval a bylo vidět, jak trpí. Přitom měl svůj unikátní příběh. Byl to dar. Pan továrník ho věnoval své neteři a my jsme měli pocit, že by se ten příběh měl znovu naplnit a že vila by měla být znovu darem, ale tentokrát ne individuálním, ale darem celé společnosti. Darem, který bude sloužit kulturně a kreativně. 

E. K.: Ano. Projektová dokumentace, kterou jsme převzali, tomu záměru vůbec neodpovídala. S Jozefem jsme ho museli narychlo přepracovat. Oba milujeme film, a tak jsme se rozhodli, že z původního podkrovního „sálu na tanečky pro děti“ uděláme skutečné profesionální kino. Svěřili jsme ho panu Haškovcovi, který navrhl prostor pro šedesát diváků. V regionu takové kino chybí. Dále ve vile vznikne v suterénu galerie, další potřebná ubytovací kapacita, gastroservis a další konferenční sály uzpůsobené pro společenské akce a workshopy.

E. K.: Vyrostla jsem u producenta Boučka, který vždy říkal, že nejsou špatné filmy, ale špatné scénáře. Máme skvělé všechny profese od kameramanů, kostymérů i rekvizitářů, ale chybí dobré příběhy. Když jsem pracovala na exportu audiovizuálních projektů, třeba filmu Václav nebo Odcházení, pochopila jsem, že všechno stojí na silném scénáři. Ten dům teď může být zázemím pro tvůrce, kteří chtějí své nápady dotáhnout do konce od nápadu přes vývoj až po premiéru. Vila bude místem, kde mohou nejenom scenáristé, ale i další tvůrci růst a vystřelit ke svému vrcholu. Je to prostor pro konfrontaci s nejlepšími ve svém oboru. Cílem je vytvořit prostředí, kde vznikají nápady, scénáře, filmy, design nebo architektura. 

Jozef Lucák: Určitě, první domluvené máme od 19. do 21. 2., kdy tu máme Divadlo Spejbla a Hurvínka. Chceme, aby se u nás ti nejlepší z oborů setkávali s těmi, kteří se chtějí posunout výš. Mistři oborů předávají své know-how, které je samotné dostalo na vrchol. Takové setkání inspiruje i motivuje a to je smysl našich masterclasses.

E. K.: Začali jsme kontaktovat osobnosti, které nás inspirují. Architekta Daniela Liebeskinda, který získal první Kaplického cenu a má příběh plný odhodlání – cesta z Polska do New Yorku, začátky pod mostem, nemoci a pak světový úspěch. Jeho životní příběh je sám o sobě lekcí víry v sen. Dál Alex McDowell, filmový architekt, který spolupracoval se Spielbergem a žije v Americe, ale natáčel i v Praze. Pak třeba David Černý, který povede malý workshop pro zájemce o umění ve veřejném prostoru a vysvětlí, proč jeho sochy fungují a jsou vždy středem zájmu.

E. K.: Rick McCallum je producent Hvězdných válek a pomohl mi založit Pražský audiovizuální nadační fond. Přináší zkušenosti z Hollywoodu, které jsou pro mladé tvůrce k nezaplacení.

E. K.: Maximálně pro deset až patnáct. Jinak by se ztratila exkluzivita a osobní přístup. Když bude zájem, zopakujeme je. My vybíráme „mistry“, ale účastníky nevyzýváme. Lidé se mohou volně přihlásit. Oslovujeme zájemce i přes umělecké školy. Jde o luxusní ubytování a vzdělávání v jednom. Dnes se masterclass říká i videokonferenci pro tisíc lidí, ale my se vracíme k původnímu smyslu: jeden na jednoho, intenzivní výuka.

J. L.: Naše dcera Stella se připravovala na konkurz do baletního sboru Národního divadla. Absolvovala čtvrt roku lekcí s paní Jodasovou, nejlepší z oboru. To je masterclass. A vybrali ji. Dostala motivaci, inspiraci, zlepšila se. Tak to má fungovat i u nás.

E. K.: Přesně. Někdo třeba zjistí, že to není jeho cesta, a i to je přínos. Eva Jiřičná říkávala, že architektura není pro slabé povahy. Ale ten, kdo vydrží, si odnáší sílu. 

E. K.: Od začátku jsme oslovili vysoké školy – AMU, ČVUT a Mendelovu univerzitu. Jejich nadšení bylo obrovské, podepsali jsme memorandum o spolupráci. AMU a FAMU se budou podílet na filmových workshopech, Mendelova univerzita zase pomůže s revitalizací historické zahrady, která je sto let netknutá. Navrhoval ji Josef Kumpán, zakladatel české krajinářské školy. Chceme ukázat, jak důležité je propojit architekturu se zahradním uměním. Jedno bez druhého nefunguje.

E. K.: Ano, je to úžasný park. Prezident Havel tu měl rád soukromí, miloval vodní prvek, i ten chceme obnovit. Měly by tu být čtyři historické žabí chrliče, ale zbyly jenom dva a mým snem je, aby znovu fungovaly. Jako ve Versailles. Bude to úplně jiný zážitek. Bude to prostor pro rozjímání, pro filozofické rozhovory mezi tvůrci. Obnovili jsme i původní altán.