Milena Žuravljova o listopadovém čísle časopisu Vogue CS

Na dvou obálkách tohoto vydání je Hana Soukupová, kterou Bohdan Bohdanov vyfotil jako poctu zesnulé umělkyni Jajoi Kusama. Fotograf dlouho přemýšlel, proč Kusamin puntík nikdy působí jako obyčejný vzor, a došel k tomu, že nevychází z touhy ozdobit povrch, ale z něčeho urputného, co umělkyně vidí pořád a nedokáže to vypnout. Stejnou logiku pak našel v kampaních značek Issey Miyake a Shiseido: všechny tři případy jsou podle něj ukázkou Japonska viděného zvenku, poskládaného speciálně pro cizí pohled. 

Další obálka patří performerce Lilly McMenamy, kterou jsme fotili v Galleria Continua kousek od Paříže. Je to jedna z galerií, která nejvíc věří čerstvým talentům. Od svého založení v roce 1990 staví na dialogu mezi starým a novým, etablovanými umělci a těmi, kteří k objevení teprve míří. 

Navíc máme unikátní sběratelský art cover s dílem Adrieny Šimotové, která by letos oslavila sto let. Doprovodný text k němu pro nás exkluzivně napsal Jaromír Zemina, dnes šestadevadesátiletý autor a historik umění, zároveň po více než půl století malířčin blízký přítel – jejich přátelství sahá až do roku 1958. Nechtěli jsme od něj galerijní životopis. Zemina popisuje mimo jiné Adrienino nejtěžší životní období, které následovalo poté, co zemřel její manžel Jiří John, a jak se tvorba následně stala jediným způsobem, jak ustát samotu. 

Kateřina Špičáková se ve své eseji dívá na jiné zrcadlo, to nejbližší, jaké můžeme mít – na vlastní mámu. Dlouho si říkala, že jí nebude podobná, a teprve jako matka sama pochopila, kolik z ní v sobě vlastně má. 

Jana Patočková připravila rozhovor s albánskou spisovatelkou, politoložkou a profesorkou politické teorie na London School of Economics Leou Ypi o tom, jak zrádně dokáže znít slovo svoboda. Jana zprostředkovala také rozhovor mezi kameramankou Janou Hojdovou a kameramanem Robertem Richardsonem o jejich unikátním přátelství, z něhož vzešel celovečerní dokument. 

Do Vogue se také vrací Martin Váša se svým fejetonem o tom, jak Vogue prostupuje celým jeho životem: o zářijovém vydání z roku 2007, které jednoho dne objevil v supermarketu ve svém rodném městě a které si dodnes schovává. A o mámě, která celému Děčínu pevně tvrdila, že syn pracuje ve Vogue, i když v ní ještě vůbec nedělal.

Zrcadlo ukazuje zkreslenou realitu. Někdy ale umí ukázat i to, co bychom bez něj nikdy neviděli.