Nová forma něhy: Výstava Kiss zkoumá intimitu na pomezí fyzična a virtuálna

Kateřina Špičáková15. 7. 2025

Intimita, identita a posthumanismus v přehlídce více než třiceti současných umělců. 15. července proběhne v pražské DCS Gallery vernisáž výstavy Kiss: Monsters Kissing Better. Kurátorka Olga Trčková představuje její hlavní témata.

Foto: Jakub Ružinský

Only Lovers Left Alive

Co si představit pod názvem Kiss: Monsters Kissing Better?

Ten název je něžně ironický. Kiss je pro mě symbol nejzákladnější lidské touhy po kontaktu a monstra v nás danou touhu zpochybňují nebo ji dělají komplikovanou. V digitální době se pohybujeme na pomezí fyzického a virtuálního, mezi autentickým a syntetickým. Výstava se ptá: může existovat nová forma něhy?

Jak jste připravovala celkovou koncepci výstavy?

Inspirací mi byly právě úvahy, že technologie už nejsou jen nástroji, jsou našimi zrcadly. Hladíme telefony, které nejsou chladné, ale dotykové. Mluvíme s umělou inteligencí a nakonec budeme tvořit páry s roboty. Věřím, že z hybridního prostoru, kde se mísí strachy i touha, může vzniknout něco nového, obzvlášť v umění. Nejvíc mě těší, že pražskému publiku uvádíme dvě nové, mladé, ale už slavné ženské autorky, Němku Charlie Stein a Řekyni Mariannu Ignataki. Obě danou problematiku už dlouho prozkoumávají a z jejich práce mrazí.

Foto: Martin Eder

Gender Bender

Zahájení výstavy doprovodí performance Olgy Krykun. Proč jste oslovila právě ji?

V Olze Krykun se spojují všechny hlavní motivy výstavy: dekadence, technologie, tělesnost i sarkastická elegance. Její performance bude jako sci-fi polibek: krásný a trochu znepokojivý. Nechceme diváky uklidnit, ale rozrušit jejich očekávání. Ukázat, že budoucnost není sterilní, je rozporná a hlavně velmi lidská.

Dresscode vernisáže zní Utopia Glamour/Extravaganza. Jak zapadá do výstavy a jejích témat?

Je to naše výzva, aby si návštěvníci dovolili být jiní, monstrózní, třpytiví, nezařaditelní. Utopia je pro mě svět, kde můžete být čímkoliv, i něčím, co nedává smysl. Glamour je prostředek, jak tomu dát lesk.

Foto: Charlie Stein

Thesmophoria

Co si oblečete vy?

Já osobně se budu stylizovat do postavy z posthumanistického románu: něco mezi kyberkurátorkou a vílou po digitálním vyhoření. To je můj sen, samozřejmě. Ale v realitě to dopadne tak, že si jako vždy obléknu svoji každodenní uniformu v podobě černých šatů a černých bot.

Na výstavě svá díla představí desítka studentů z AVU a UMPRUM. Jak jste vybírala konkrétní umělce?

Hledala jsem ty, kdo mají odvahu být nehotoví. Mladí umělci často ještě nemají vyřezaný vlastní styl, ale o to silněji v nich bije potřeba reagovat – na svět, technologie, vlastní tělo. Vybírala jsem ty, kteří se nebojí mluvit jazykem, co ještě nemá gramatiku. Právě tak vnímám budoucnost umění. Na výstavě nicméně uvádím desítky studentů, které dlouhodobě sleduji a sbírám, takové moje favority.

Foto: Alexander Tinei

Study For A Nude

A co nejvíce potřebují mladí lidé s tvůrčími ambicemi?

Potřebují důvěru a prostor, ve kterém mohou dělat chyby. Ve světě, kde se všechno neustále porovnává, lajkuje a algoritmizuje, je klíčové mít bezpečné místo pro experiment. A přesně ten se snažíme v galerii vytvářet – prostor, kde není slabost vadou, ale výchozím bodem ke skutečné síle.

Co vás nejvíc baví na práci kurátorky?

Dialog. S umělci, s publikem, s dobou. Být kurátorka dnes znamená číst signály ze společnosti a překládat je do vizuálního jazyka. Baví mě, když výstava něčím pohne, ať už v divákovi, umělci, nebo ve mně samotné.

Jaké vlastnosti potřebuje mít člověk, aby se stal dobrým kurátorem?

Musí být trochu monstrum, myslím v nejlepším slova smyslu. Musí být citlivý i nekompromisní, vizionářský i pokorný. A hlavně musí chtít líbat věci, které nejsou na první pohled hezké, protože právě v nich se často skrývá největší něha.

Foto: DSC Gallery

Olga Trčková

Olga Trčková je sběratelka umění, galeristka, kurátorka a investiční expertka pro současné umění. Na VŠE přednáší kurz Umění a finance, je zakladatelkou projektu Andaz Art institute. Spolu s Petrem Šecem a Edmundem Čučkou založila a vlastní DSC Gallery. Věnuje se budování privátních sbírek, spolupráci se začínajícími sběrateli nebo s lidmi, kteří o založení sbírky teprve uvažují. Je spoluautorkou knihy The Power of Communication and the Gallery a v neposlední řadě i spoluzakladatelkou nadačního fondu Be Charity.

Vogue

Doporučuje

Hudba