Hru nesmíme ovlivnit ani oblečením, říká kostýmní výtvarnice Zrádců Anna Říhová

Tak to mě pobavilo, protože před natáčením první série jsme dostali odkazy na Zrádce (v originálu The Traitors) z různých zemí, ale americkou jsem po pěti minutách zavřela a na poradě pak řekla, že takhle moderátor u nás rozhodně vypadat nebude. Samozřejmě jsem narážela na budget. Vlastně dodnes nevím, jaké má Alan outfity, viděla jsem jen dva tři náhodné, řekla jsem si wow a neměla koule na to koukat dál (smích). Navíc tehdy ještě nebyl moderátor vybraný a výběr trval dlouho. Vtipné je, že se uvažovalo i o Daniele Brzobohaté. My už byli ve fázi příprav a casting stále ještě probíhal.

Původně jsem byla omezena počtem outfitů, chtělo se jich po mně jen dvanáct! Ale nakonec z toho vykrystalizovalo to, čeho jsem se držela i ve druhé sérii: za jeden den se střídají tři až čtyři outfity. První je snídaňový, to má hradní pán oblek s košilí a s askotem, druhý je na misi – a tady záleží, zda bude víc kostýmová/divadelní, anebo naopak spíš civilní v duchu rybaření, lovu atp. Třetí outfit je pak na večer u kulatého stolu. Tam jsem, abych to trochu obměnila, zvolila rolák a tuxedo. A většinou ještě přicházel na řadu i „zmrd“ (smích), takhle mi nazvali kostým, v němž se skládá přísaha Zrádců a Vojta v něm chodí na konkláve. Ten přežil i do druhé série.

Letošní řada nebyla vůbec ničím specifická. Držela jsem se struktury denních a nočních outfitů, která byla stejná jako loni. Snadnější to bylo z toho hlediska, že už jsme všichni věděli, do čeho jdeme a co můžeme čekat. Stejné bylo i to, že jsme až do poslední chvíle ladili mise, vše se měnilo na poslední chvíli, a tudíž se nevědělo, kdy který outfit použít. Vše se řešilo za pochodu až na hradě. Možná jsem se trochu víc odvázala, protože jsem zjistila, že můžu, že to ten formát unese. Letos je to navíc ještě filmovější. A stejně jako při první sérii měl Markus (Markus Krug, showrunner a režisér Zrádců, pozn. red.) tolik práce, že ani během druhé řady kostýmy moc řešit nestíhal a viděl je až na hradě. Jediné, co režisér a moderátor řešili, byly víceméně jen outfity na mise, ty stojí hodně na naší spolupráci. A rozhodující slovo měl Vojta.

Vojtu připravuju sama. Pak mám asistentku, která se mnou řeší hráče a hráčky a na hradě působí po celou dobu jako hlavní kostymérka a vše kontroluje, já se totiž na hradě nepohybuju pořád. Na place jsou na výpomoc i další dva kostyméři, kteří jezdí na mise, kontrolují snídaně a „kulaťáky“. Ale nejsou tam oba každý den, vždy záleží na náročnosti mise.

Tohle natáčení neprobíhá klasicky jako ostatní, hráči a hráčky ráno do kostymérny a maskérny nejdou. Míří rovnou na snídani před kamery, takže se oblékají, malují a češou sami. Jen holky občas stihnou před kulatým stolem využít maskérnu. Jinak je pouze a jen na nich, co si na sebe daný den obléknou a jak jednotlivé kusy zkombinují, občas si říkám: bohužel. Někdy je těžké jejich volbu vidět (smích). 

Držíme se samozřejmě pravidel licencora, která uvádějí, že hru nemůžeme ovlivňovat ani oblečením. Tím pádem soutěžícím nemůžeme říkat, co si mají vzít. Námi vybrané kusy by jim třeba nemusely být pohodlné a mohli by nás obvinit, že jsme tím ovlivnili hru. Že něco nezvládli, protože se kvůli oblečení necítili dobře, nebo že jím mohli ovlivnit ostatní, neboť i oblečením lze hrát. Vždycky ale musím předem zkontrolovat, co si na hrad povezou, ať už jde o značky, nebo vzory, které by mohly interferovat. Takže před natáčení probíhá kostýmní zkouška, během níž nám ukazují, co si na natáčení vezmou.

Avšak jsou i tací, kteří nemají co na sebe. Pár z nich by potenciálně i mělo, ale ty věci jsou hrozné (smích). Mají tudíž možnost si něco půjčit. Většinou ji využijí všichni, včetně těch, kteří si přivezou vkusné modely. Hráčům a hráčkám dáváme šest outfitů (počítáme s tím, že by mohli ve hře vydržet aspoň polovinu času). Budget na jednu osobu je ovšem opravdu malý, většinou jim půjčuju i oblečení ze svého „fundusu“. Problém dělá i zima. Ne všichni totiž správně chápou, že budou často zabíraní v bundách a kabátech. Můžeš jim to říct milionkrát, a stejně pak mají většinu oblečení půjčenou, protože ho mají málo, nebo jim dojde. A tak jsou v bundě, která je ošklivá a ve které původně před kamerou nechtěli být vidět.

Nicole jako jedna z mála v první sérii tvarovala osobnost své herní postavy podle oblečení. Do hry s tímhle záměrem už šla. Sice se ve skutečnosti obléká ve velmi podobném stylu, ale ve Zrádcích chtěla díky oblečení působit ještě víc jako určitý prototyp ženy: sladká a nevinná. Jen neodhadla zimu, takže u nás využila hlavně svetříky a kabát. Ve druhé sérii to měl nejvíc s oblečením vychytané MJ, potřeboval se odlišit od bratra a vytvořit si jinou osobnost, než kterou má v běžném životě, a nakoupil si proto celý nový šatník. On byl taky jediný, kdo neměl skoro nic půjčeného. 

Letos si na převlékání trochu stěžovala Vanilly. Vadilo jí, že jsme jí posílali, co má nosit. A ano – na focení byli převlečení snad všichni. Na „kostýmce“ si pak hráči a hráčky vyberou, co chtějí, a v průběhu natáčení už záleží na nich, jak jednotlivé kusy použijí. Nikdo je do ničeho nenutí. Povětšinou ale možnost výpůjčky oblečení velmi kvitují.

Oblékáme všechny, kdo jsou před kamerou vidět. Nechala jsem ušít zelené zrádcovské pláště, ve druhé řadě přibyly také pláště vínové. V letošní řadě, stejně jako v té loňské, se oblékají všichni kaskadéři a herci – ty vidíte na misích jako zbrojnoše, rytíře, hrobaře, žebráky. Letos bylo také třeba do jedné mise navrhnout a nechat pro hráče vyrobit kožené masky a dát jim pláště. Někdy se proto oblékají i hráči v misích.

Tento kostým, který se nakonec objevil právě v onom „pohřebním“ dílu, jsem původně chtěla jinam – na misi na hradě Krakovec. Na pohřeb jsem pro Vojtu plánovala královský plášť, ale on mi kontroval, že je moc těžký, po parku s ním nebude moct chodit a bude ho za sebou tahat. A že na pohřeb bude nakonec lepší límec z peří. Tak jsme to tak nechali. Kostýmy se odvíjejí od původu mise, takže šancí vyřádit se nebylo zas tolik. Letos jsem měla víc zajímavých kostýmů s peřím, takže na obyčejnější mise, kde je hradní pán spíš v civilu, jsem normální kostýmy nějak „opeřila“, tedy dolepila peřím a různě doladila.

Jinak na styling hráčů a hráček na pohřbu moc času nebylo. Nic ani nebylo „nafitované“ dopředu, měly jsme s asistentkou zhruba půl hodinu na jejich přípravu. Hráči si měli přivézt celočerný outfit, který měli uvedený na seznamu toho, co si sbalit na hrad. Nakonec to ale znamenalo, že z jejich vlastního černého oblečení byl vidět jen kus – kalhoty nebo silonky. Jelikož byla zima, jejich oblečení nakonec sloužilo jako spodní vrstva. Takže to, co nakonec vidíte, bylo všechno naaranžované. Dostali kabáty a pak se pracovalo dál: tylové sukně kolem krku, sukně přišpendlené na kabát, aby to vypadalo zajímavě, fascinátory, klobouky, kloboučky, korunky, flitrovaná saka, peleríny, peří... I pro nás to byla mise. Stylingová mise!

Neřekl. Vždycky s předstihem zkusíme vše, co mám přichystané, a pak diskutujeme, co sedí nejvíc, co použijeme a co vyřadíme – teď tedy mluvím o misích, snídaně a „kulaťák“ Vojta neřeší.

Baví mě to celé. Mám volnou ruku, což nebývá zvykem, a jde o opravdu krásný projekt. Srdcovka. Největší ohlasy jsou samozřejmě na zmiňovaný pohřební outfit, což je pochopitelné. Je ze všech nejpompéznější a nejvýraznější.

Každý kostým je součástí vizuálního příběhu. Vojta nosí aristokratické, extravagantní, někdy i tajemné kostýmy… A ty dávají najevo, že jeho rolí je hradní pán: postava teatrální, záhadná, výstřední, někdy ďábelská. Občas z něj má jít strach, ale zároveň je humorný, nebo spíš ironický. Každý outfit, obzvlášť v misích, je v podstatě takový malý příběh identity.