Procházka tělem, obrazně i doslova, v Národní galerii Praha

Při návštěvě výstavy se připravte na procházku tělem, obrazně i doslova. Výstava má totiž podobu obrovského těla, částečně rybího, částečně lidského. Každá její část nabízí jiný úhel pohledu na to, jak vnímáme tělesnost ve všech podobách a čeho se na ní dopouštíme. Každý fragment upozorňuje to, že jsme spolutvůrci výsledného obrazu a při procházení expozicí se stáváme její součástí. V břiše fragmentovaného těla leží různé krabice a přepravní bedny, které symbolizují pohyb a přesun, dobrovolný či vynucený, z jednoho místa či stavu do druhého. Duch celé instalace spočívá v kolektivním volání po životě, v němž má větší místo vzájemná empatie. Zažívat můžete nejrůznější emoce, které se nedaří tak snadno vyjádřit slovy. I proto je výstava koncipovaná tak, aby nabídla nejen zážitek, ale i prostor pro jeho vstřebání, najdete tu i odpočinkové zóny, díky kterým se možná zdržíte déle než byste sami čekali. Celá instalace, jako platforma otevřená všem, nabízí jak místa pro poslouchání nebo čtení, snění, odpočinek, sdílení příběhů, tak pro různé polohy těla a různou míru zapojení. Každou sobotu výstavu navíc doprovází vystoupení performerů a perforemerek.

Eva Koťátková je nejen umělkyní se značným renomé na české i mezinárodní scéně, ale rovněž spoluzakladatelkou platformy Institut úzkosti, která vytváří prostor pro výzkum onemocnění, které se šíří napříč společností. Dlouhodobě se věnuje koncepci témat a práci s vizuálním a smysly rozvíjejícím obsahem pro projekt Futuropolis: škola emancipace, který se snaží vnášet kritickou pedagogiku do českého vzdělávání. Pravidelně se účastní prestižních mezinárodních přehlídek současného umění. A byla rovněž hostem aktuální epizody nového podcastu Národní galerie Zvuk umění s názvem Krajinou rybího těla a útlaku. Ten zachycuje autorku během terénního průzkumu, který ve vlastní rozsáhlé instalaci provádí se svou kolegyní, nevidomou výtvarnicí Pavlou Kovaříkovou. Společně s kurátorem výstavy Rado Ištokem trojice zkoumá potřebu inkluzivity, kterou všichni považují v umění i galerijní praxi za důležitou.