Diane di Prima byla největší básnířka beat generation

18. června 1959 se v newyorském Gaslight Cafe konalo první autorské čtení čtyřiadvacetileté básnířky Diane di Prima. Na tuhle událost si oblékla saténovou košili, bílé tříčtvrteční kalhoty a nazula jednoduché sandály, zavázané koženými šňůrkami omotanými až do poloviny lýtek. Černovlasá žena publikum uhranula zejména básní Poznámka o úspornosti řeči. V ní vykreslila příběh konce jednoho vztahu a použila přitom minimum slov. „Ty jo řekla jsem když jsi mi zvedl bradu a divoce jsi mi vysával tekutou oběť z jazyka a ty jo řekla jsem když jsme sebou praštili na matrace a ty jo svítalo: uvařili jsme si druhák v otřískaným kastrolu ty jo řekla jsem v den kdy jsi mě nechal (akorát jiným tónem) ty jo tak jo vzala jsem si hřeben svý dvě knížky a desku a bylo to.“ (Diane di Prima: Střípky písně: Vybrané básně; Maťa 2005). Sklidila silný potlesk.

Dianini prarodiče pocházeli z Itálie, doma se mluvilo italsky. Narodila se 6. srpna 1934 v New Yorku do rodiny právníka Francise di Prima a Emmy Mallozzi jako nejstarší dítě. Vyrůstala se dvěma bratry, o tři roky mladším Frankem a o sedm let mladším Richardem. „Milovala jsem chvíle, kdy jsem mohla s dědečkem Domenikem chodit do opery. Každý příběh prožíval víc než zpěváci na jevišti. Byl to vysoký muž s modrýma očima. Jak nezvyklé vzezření na muže ze Sicílie! Nevěřil v Boha, a tak před ním babička raději schovávala svůj růženec. Byl vzdělaný, četl mi Danta v originále. Nejvíc jsem hltala jeho vyprávění o Giordanu Brunovi, jehož život a práce mě zaujaly natolik, že jsem se zamilovala do matematiky a astronomie,“ zavzpomínala na svůj životní vzor umělkyně, která svou první báseň napsala v šesti letech. (Diane di Prima: Memoirs of a Beatnik, Penguin Books, 1998).

Diane vystudovala Hunter College High School v New Yorku a od patnácti chodila tančit do skupiny New Dance Group. Brzy ale nad tancem zvítězila láska k číslům. „Budu studovat fyziku,“ rozhodla se talentovaná dívka v sedmnácti, načež nastoupila ke studiu teoretické fyziky na Swarthmore College v Pensylvánii. Měla skvělé výsledky, jenže rozčarování jí přinesl přístup profesorské rady. „Získala jsem stipendium tři sta dolarů, druhou nejvyšší částku. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděla, že nejvyšší sumu, tisíc dolarů, získat nikdy nemůžu. Důvod? Dává se jen studentům s anglickým příjmením,“ nezakrývala své zklamání. (Diane di Prima: Memoirs of a Beatnik, Penguin Books, 1998). Italská komunita v USA byla několik let po druhé světové válce na seznamu nežádoucích. Italsky se jen šeptalo či mluvilo za zavřenými dveřmi. Školu, ve které se Diane cítila diskriminovaná, opustila a vrátila se do New Yorku. Zapsala se na lekce latiny a řecké gramatiky na New School for Social Research. V roce 1957 se zatoulala do Greenwich Village, kde se seznámila s autory beat generation – Jackem Kerouacem, Allenem Ginsbergem a Gregorym Corsem. Bohémské prostředí ji pohltilo. „Ve společnosti svých tvůrčích přátel jsem chrlila básně, kouřila marihuanu a užívala si sexuální svobody.“ (Diane di Prima: Memoirs of a Beatnik, Penguin Books, 1998).

Svoboda ale nebyla to jediné, o čem tehdy snila. „Prostě jsem chtěla být matkou. Chtěla jsem si projít těhotenstvím, porodem... Těšila jsem se na to, až budu vychovávat dítě…“ plánovala. „Každého muže, s nímž jsem spala, jsem se ptala, jestli by se chtěl stát otcem mého potomka. Ale všechny jsem tím nápadem vyděsila. Mysleli si, že jsem zešílela. A pak už jsem se jich neptala. Otěhotněla jsem a narodila se mi Jeanne.“ (Diane di Prima: Memoirs of a Beatnik, Penguin Books, 1998). Rok po porodu vydala sbírku This Kind of Bird Flies Backward, kterou zaskočila i samotné beatniky. Rozdíl mezi jejich a Dianinou poezií byl totiž obrovský. Styčným bodem s beatniky bylo nakládání s jazykem, používání pouliční mluvy, slangu, jazzové hantýrky. Diane však do své tvorby nasávala vlivy duchovní, filozofické, vědecké, společenské, které si po svém přetvářela. „Diane di Prima je revolucionářka, která vrátila do poezie renesanci. Je to moje hrdinka,“ žasl Allen Ginsberg. A když se jí novináři ptali, proč bylo v beatnickém hnutí tak málo žen, odpověděla: „Když rebelovali muži, byli romantičtí, svobodní. Ale když rebelovaly ženy, byly označovány za cvoky. Za cvoky, za kurvy…“

Dvě knihy Dianě vyšly v nakladatelství Totem Press básníka LeRoi Jonese. S ním prožila bouřlivý vztah, ačkoli byl ženatý. „Nemohli jsme si pomoct. Vášnivě jsme spolu debatovali o poezii i politice, až jsme zjistili, že se vzájemně přitahujeme.“ Dianě bylo pětadvacet, když s ním otěhotněla. On jí však tehdy těhotenství rozmluvil a donutil ji jít na potrat. Jejich vztah dál pokračoval, navíc spolu začali vydávat časopis The Floating Bear. V roce 1961 ovšem vášnivé básnířce na dveře bytu zaklepali agenti FBI, aby ji zatkli. „Policii mám v patách neustále. Tvrdí, že pobuřuju a píšu pornografii,“ mávla nad touhle zkušeností Diane rukou. O rok později se jí ze vztahu s LeRoi Jonesem narodila dcera Dominique, o kterou se rozhodla starat sama.

V září 1962 odjela se svým bisexuálním kamarádem Alanem Marlowem do Kalifornie, kde se plánovala setkat se zenovým mnichem. „Poprvé za svých osmadvacet let jsem v sobě našla hluboké místo, objevila své vnitřní já,“ rozplývala se Diane, která se zde také účastnila zenových meditací. „S Alanem jsme bydleli na pláži Stinson Beach. Původně kamarádský vztah přerostl v lásku. Požádal mě o ruku, nadšeně jsem souhlasila.“ (Diane di Prima: Memoirs of a Beatnik, Penguin Books, 1998). Po návratu do New Yorku si novomanželé našli byt v East Village. Rodinný přítel Robert Wilson poměry v domácnosti popsal následovně: „Navštěvovala je tam spousta přátel. Básníci, muzikanti, bývalí milenci jejího manžela. Ale taky spousta vyžírek. Diane nikdy nikoho neodmítla. Pozvala ke stolu každého, kdo zaklepal na dveře. A klidně ho nechala v bytě i přespat. A to tam měla dvě děti z předchozích vztahů a čekala narození dalšího.“ Alexander se narodil v roce 1963. Další dcera Tara přišla na svět koncem roku 1967. V té době už však manželství procházelo krizí. Syn Rudi se narodil až po rozvodu.

Koncem 60. let Diane zakotvila v San Francisku, nechyběla na žádné demonstraci proti válce ve Vietnamu. V roce 1979 se však v jejím životě objevil Sheppard Powell, po jehož boku žila až do smrti. Ještě na přelomu milénia vyučovala tvůrčí psaní. Živila se jako fotografka. Založila si praxi jako spiritistka a léčitelka. Psala divadelní hry, povídky, romány. Do angličtiny přeložila středověké latinské básně. Poslední léta se potýkala s Parkinsonovou chorobou, přesto byla stále aktivní. Zemřela 25. října 2020, bylo jí 86 let. Ještě čtrnáct dní před smrtí pracovala, rozepsaných měla hned několik knih.