Výstava Evy Koťátkové je mozaikou příběhů empatické tělesnosti

Moje tělo není ostrov má podobu obrovského těla, částečně rybího, částečně lidského, a nabízí tak anatomickou procházku krajinou normativity a útlaku, jíž jsme všichni součástí a kterou v každodenním životě spoluutváříme svými těly, chováním i příběhy. V břiše fragmentovaného těla leží různé krabice a přepravní bedny, z nichž jako by se chystaly uniknout zvířecí a lidské bytosti ztělesněné kostýmy. Motiv přepravní bedny je symbolem pohybu a přesunu, dobrovolného či vynuceného, z jednoho místa či stavu do druhého, a je tak typickým znakem naší naléhavé potřeby roztřídit vše do úhledných krabic i našeho strachu z mnohoznačnosti. Kostýmy jsou přitom druhou kůží, která může ukazovat emoce, jež se nám nedaří tak snadno vyjádřit slovy, a také nástrojem, jak se přiblížit situaci někoho, jehož pocity, postoje nebo činy jinak neumíme hlouběji pochopit. Duch celé instalace spočívá v kolektivním volání po životě, v němž má větší místo vzájemná empatie. 

Každá část instalace zprostředkovává jeden z příběhů, které se rozléhají celým výstavním prostorem a které lze při jejím procházení vidět nebo slyšet. Ústředním prvkem je hlava ryby v zadní části prostoru, pro pohodlí návštěvníků vystlaná peřinami. Celá instalace, jako platforma otevřená všem nabízí jak místa pro poslouchání nebo čtení, snění, odpočinek, sdílení příběhů, tak pro různé polohy těla a různou míru zapojení. Každou sobotu výstavu navíc doprovází vystoupení performerů a perforemerek, kteří sdílejí konkrétní příběhy zachycené v instalaci, například o dítěti šikanovaném ve škole, krevetě vařené zaživa nebo keři vytrženém ze svého původního prostředí, aby byl znovu vysazen na předměstí.

Eva Koťátková je nejen umělkyní se značným renomé na české i mezinárodní scéně, ale rovněž spoluzakladatelkou platformy Institut úzkosti, která vytváří prostor pro výzkum onemocnění, které se šíří napříč společností. Dlouhodobě se věnuje koncepci témat a práci s vizuálním a smysly rozvíjejícím obsahem pro projekt Futuropolis: škola emancipace, který se snaží vnášet kritickou pedagogiku do českého vzdělávání. Pravidelně se účastní prestižních mezinárodních přehlídek současného umění včetně letošní documenta 15 v německém Kasselu, 16. istanbulského bienále v Turecku v roce 2019, 17. jakartského bienále v Indonésii v roce 2017, New Museum trienále v New Yorku před sedmi lety nebo 55. benátského bienále před devíti lety.