Knižní tipy pro chytré holky, kluky a všechny ostatní

Určitě máte také v partě tu jednu kamarádku, která chce všechny nejžhavější beletristické novinky přečíst co nejrychleji. Rozhodně dřív, než vyjdou v českém překladu. Tak přesně pro tyto případy přinášíme výběr pěti knižních kousků v angličtině, které vyšly letos (nebo koncem loňského roku) a dostalo se jim uznání od čtenářstva, mezinárodní kritiky i od lidí z literární obce. A ne, nečekejte zde tradiční Sally Rooney – ta je samozřejmě skvělá, já si pro vás však připravila autorky, jejichž jména nejsou zatím všeobecně známá, ale rozhodně by měla být (a my prorokujeme, že budou). Od toho, abyste byli o krok napřed před masovými trendy, tu máte nás. Buďte napřed i s knihou v ruce.

Prvotina Svobodná albánské autorky a akademičky Lei Ypi, která vyučuje politickou teorii na prestižní London School of Economics, se stala globálním fenoménem. V českém překladu ji vydalo nakladatelství Host. Právě Host aktuálně chystá české vydání i její druhé, velmi očekávané knihy Indignity, která je v originálním znění k dispozici u vydavatelství Penguin Books. Zatímco Svobodná byla osobním vzpomínáním a reflexí časů albánského socialismu pod tvrdým režimem Envera Hodži i následné změny režimu a první dekády transformace do „svobodné“ kapitalistické společnosti, Indignity je vyprávěním, jež jde ještě hlouběji do historie a mapuje dějiny Albánie skrze autorčinu babičku Leman Ypi. 

Po úspěchu své prvotiny se Ypi v rodné Albánii dočkala spíš vlažných až odmítavých reakcí – mezi mnoha příspěvky na Facebooku pak narazila na profil neznámého člověka, který sdílel starou fotku její babičky. Šlo o romantický záběr z roku 1941, kdy si její babička užívala líbánky v Alpách. Leu Ypi to šokovalo, do té doby žila s vědomím, že veškeré dokumenty z babiččina mládí byly nenávratně zničeny s nástupem albánského komunistického režimu. Najednou však hleděla do tváře své babičce, evidentně šťastné a spokojené, oděné v luxusním kožichu v době, kdy všude kolem naplno řádila 2. světová válka. V tu chvíli si Ypi řekla, že příběh fotografie musí prozkoumat a pro sebe (i pro nás) jej převyprávět. 

To, co následuje, je neskutečná jízda, která sahá až do zmizelého světa Otomanské říše. Do časů, kdy vznikalo moderní Řecko a Albánie. Globální finanční krize, válečné horory a nástup komunismu na Balkáně. Fascinující vyprávění rodinné historie, jež se prolíná s historií celého jednoho regionu, a uprostřed nějž se sama autorka zmítá v nejistotách a pochybnostech. Kdo skutečně byla její babička Leman Ypi? Proč se jako mladá přestěhovala do Tirany, kde se provdala za mladého socialistu, zatímco její otec vedl vládu kolaborantů? A proč se na té staré, znovuobjevené fotce tak usmívá? 

Indignity je kniha epická i intimní, hluboká a pohlcující – podobně jako předchozí Svobodná, jež nám ukázala, že koncept svobody může být nuancovanější, než by se mohlo zdát. Indignity mapuje křehkost osobní i politické pravdy a zároveň předkládá, jak přežít v době všeobecného extremismu. Jaká může být cena našich rozhodnutí? Ypi skládá pozoruhodnou mozaiku z dokumentů tajné policie, soudních usnesení a z osobních vzpomínek na svou babičku. Kniha se pohybuje mezi minulostí a současností, mezi archivem a imaginací, fakty a fikcí. Jádro knihy pak tvoří nelehká otázka: co skutečně víme o našich nejbližších a co nám dává morální imperativ soudit skutky předchozích generací? 

„Když se začneš smát, zatímco pláčeš, ze zadku ti vyrostou chlupy,“ říkala prý maminka komičky a autorky Youngmi Mayer, když se dceru snažila utěšit a zastavit její pláč. Tohle legrační pořekadlo se v rodině Mayerů předává z matky na dceru už několik generací a nikdy prý nezklame. Pro komičku, jež vyrůstala mezi dvěma kulturami, americkou a korejskou, se tak smích stal nástrojem přežití. V knize I'm Laughing Because I'm Crying Mayer s typickým mileniálským humorem reflektuje své dětství a nelehké dospívání, během nějž se musela začít starat o vlastní matku, jež se provdala za muže, který prý vypadal jako „bílý Ježíš“ (nebo člen kapely Bee Gees). Dotýká se příběhu celé své rodiny, období kolonialismu i války v Koreji a v neposlední řadě se zamýšlí i nad svým současným životem single mámy v New Yorku. Knihu charakterizuje ostrý humor, ale i závažná společenská témata jako gender, sexualita nebo otázka, co vlastně znamená v současné Americe (ne)být bílý.

Pokud si potrpíte na autofikci a milujete tak trochu ujeté hrdinky, s nimiž se můžete velmi snadno ztotožnit, pak byste neměli minout novinku chorvatsko-americké spisovatelky Tei Hacic-Vlahovic. Zavede vás do soudobého alternativního literárního provozu, kde se svět Onlyfans modelek, sugarbabies a placených společnic snoubí s vysoce ceněnými literárními počiny. Hlavní hrdinka se po smrti svého mentora, nezávislého knižního vydavatele a „rock star literární scény“, snaží znovu najít pevnou půdu pod nohama, psát a v neposlední řadě také přijít na kloub tomu, co se stalo v onen osudný den, kdy její mentor zemřel. Kniha, kde se fantazie prolíná se současným světem sociálních sítí, řeší, jak dnes vypadá prestiž nebo úspěch i jak se vyrovnat s rozvodem. Nabízí neobyčejně čtivou, otevřenou a až bolestivě aktuální reflexi feminismu, postavení žen, literárního světa a toho, co dnes znamená „zaprodat se komerci“. Pokud jen trochu znáte autorčina předchozí díla, vězte, že i tuhle knihu přečtete na jeden zátah. A mimochodem, jednou z postav je tu newyorská pouliční krysa – co víc byste chtěli?  

Taky máte pocit, že tak docela nedokážete pojmenovat mocenské vazby, v nichž žijeme? Zkuste si vzít na pomoc provokativní knihu řeckého politika a ekonoma Janise Varufakise Technofeudalismus. Knížka, kterou ocení každý, kdo jde rád pod povrch věcí a informace neloví jen v populárních mužských podcastech. „Provokativní analýza odhaluje vznik nového ekonomického řádu, v němž technologičtí giganti nahrazují tradiční kapitalismus. Místo tvorby kapitálu vybírají „digitální nájemné“ a ovládají naše online životy jako moderní feudálové,“ píše se v anotaci. Je jasné, že z tohohle titulu se u rodinného oběda může snadno stát hlavní téma. Tak co, půjdete do toho a věnujete ji pod stromek některé ze svých intelektuálních kamarádek? Nebo třeba tátovi?

Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent nejspíš poprask u slavnostní tabule ani u stromečku nezpůsobí. Z mého pohledu jde však o velmi převratný kus literatury a především výzkumu. Je totiž nejvyšší čas podívat se na fenomén Charty 77 a disentu novou perspektivou: pohledem žen, jež byly v československém undergroundu aktivní, a přesto se o nich téměř nemluví ani se na ně nevzpomíná (nebo přinejmenším ne tak, jak by si zasloužily). Jejich role bývá oproti mužským „velikánům, literátům, hrdinům a intelektuálům“ často umenšovaná na podpůrnou, mateřskou a zdaleka ne tak důležitou. Avšak to je zcela zkreslený a patriarchální pohled na organismus a fungování Charty. Pokud je vaše bestie feministka nebo chcete rozšířit obzory mladší sestře či mámě, je tento titul jasná volba. Zároveň by neměl chybět pod stromečkem našich tatínků, brášků a především boyfriendů – právě oni by se totiž měli naučit ženy a jejich přínos pořádně docenit.

Pro feministky, které se zajímají o historii nebo by jednoduše jen rády pochopily dobový kontext ženské emancipace, je tu další perlička z nakladatelství Academia. Kniha Milenky, manželky a matky, jež se zabývá partnerskými vztahy mužů a žen ze středních vrstev české společnosti druhé poloviny 19. století. Nechybí tu ani rozvody, rozchody, rozluky nebo prožívání vdovství a vdovectví. Pro někoho možná nezáživné období, které ve skutečnosti skrývá mnoho odpovědí na otázky ženské emancipace. Možná nám pomůže osvětlit i to, odkud česká společnost vychází a k čemu se vztahuje.

Ženská práce je přesně ten kousek do knihovny, který potěší úplně každého. Pavel Klusák umí nejen skvěle pracovat s archivními prameny, ale také poutavě a popově vyprávět. Jeho nejnovější počin se věnuje zpěvačkám a autorkám, které proměnily svět – a to nejen ten hudební. V příbězích Niny Simone, Patti Smith, PJ Harvey, ale také Yoko Ono či Laurie Anderson vypráví o přístupech, tématech a možnostech, které by se bez jejich vůle vystoupit, být nekompromisní nebo zápasit s všemožnými okolnostmi nikdy do dnešní hudební krajiny nepromítly. Kniha Pavla Klusáka svědčí o tom, že popkultura je výmluvným odrazem světa, jeho bitev i proměn, a zároveň poukazuje na množství báječné a inspirativní hudby důležitých autorek, která dodnes oslovuje široké posluchačstvo bez ohledu na gender.

Předposlední z mých non-fiction tipů je Dvojnice od Naomi Klein. Pro všechny, kdo se o módu zajímají do hloubky, její jméno jistě nebude nové. V roce 2000 totiž vydala knihu Bez loga, rozsáhlou analýzu soudobého marketingu a reklamního a módního průmyslu, která ukazuje, jak ve dvacátém století rostl význam samotné prestiže značky v propagaci výrobku. Bez loga tehdy snad úplně poprvé v masovější šíři rozvířila debaty o nadnárodních korporacích a jejich zaměstnaneckých praktikách, kterými těží z levné pracovní síly zemí globálního jihu. A také o tom, jak bezostyšně si reklama uzurpuje veřejný prostor. V její novince, která je aktuálně k dostání v českém překladu, se Klein věnuje překotné proměně světa, která začala s pandemií covidu a pomyslně vyvrcholila s druhou inaugurací Donalda Trumpa americkým prezidentem. Nejde o suché akademické dílo, ale o poutavou osobní analýzu. Tahle kniha by jistě neměla chybět v knihovně těch, kteří se zajímají o současný svět a rádi by mu trochu lépe porozuměli.

A když jsme u porozumění, je tu ještě jeden titul, který by si bez nadsázky měl přečíst každý, kdo žije v Česku. Slepé skvrny sociologa Daniela Prokopa nejsou novinkou, vyšly už v roce 2019 (a roku 2022 vyšlo i aktualizované vydání), nicméně společenské otázky, kterými se zabývají, jsou stále aktuální. A to včetně fundovaných analýz, jimiž na ně Prokop nahlíží. Místo prázdných frází, emocí a populismu se opírá o vědeckou metodologii, data a fakta. Právě tak vysvětluje témata, jako jsou neřešená chudoba, exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance nebo nárůst populismu a neschopnost na něj ve stále sílícím proudu dezinformací reagovat. Prokop předkládá nejen analýzu, ale také možná řešení. Navíc v jasné a pochopitelné formě. Nečekejte složité akademické texty, ale přístupnou knížku, která vám pomůže na spoustu věcí nahlédnout z nových úhlů. Slepé skvrny si pod stromek zaslouží nejen intelektuální kamarádky, ale třeba také rodiče, prarodiče nebo ten jeden strýček, který na rodinných oslavách rád vytahuje bizarní „fakta“ z řetězových mailů nebo demagogické, ničím nepodložené mýty, jež se českou společností šíří od devadesátých let (třeba ten o zneužívání sociálních dávek).

Máte mezi přáteli milovnice a milovníky umění? I ty lze na Vánoce potěšit knihou. Sáhnout můžete po absolutní novince, fotografické knize Oxymoron z dílny nakladatelství Untitled. Mladá česká fotografka Linda Zhengová zde mapuje hranice intimity. A pod svým nočním alter-egem se setkává s lidmi, kteří ji nechávají nehlédnout pod pokličku toho, co se běžně odehrává jen za zavřenými dveřmi. Z ranku fotografie jistě potěší i rozsáhlý katalog k loňské výstavě Libuše Jarcovjákové v Národní galerii, ale i něco málo z teorie. Zde doporučuju naprostou klasiku, kterou by v knihovně měl mít opravdu každý: teoretickou esej od Waltera Benjamina či zamyšlení nad fotografií od Susan Sontag.