Film Persuasion s Dakotou Johnson vznikl podle románu Jane Austen, ale slibuje divokou jízdu

V úvodu objímá Anne Elliot v podání Dakoty Johnson svoji první lásku, pohledného vojáka, a romantickou náladu dokresluje výhled na moře a zvuk smyčců. Persuasion ovšem není jako ostatní romány Jane Austen – a nová adaptace příběhu uznávané britské divadelní režisérky Carrie Cracknell začíná tam, kde byste očekávali, že jiná skončí. „Jednou jsem se málem vdala,“ prohlašuje hlavní hrdinka, aby dodala: „Ale byl to voják bez hodnosti a majetku, a tak jsem se nechala přesvědčit, abych se ho vzdala.“ 

O sedm či osm let později je Anne již za zenitem; alespoň tedy podle standardů britské regentské éry. V jedné scéně, při které se vám vybaví Bridget Jones, Anne pláče ve vaně a pije víno rovnou z lahve. 

Při seznámení s její aristokratickou rodinou, která zrovna prožívá těžké časy kvůli rozhazovačnému utrácení sira Waltera (Richard E. Grant), Annina otce, si neprovdaná Britka utahuje ze slabostí a hlouposti svých vrstevníků — a rozhodne se prorazit si vlastní cestu vyšší společenskou třídou.

„U dobových filmů mě vždy zajímá, zda existuje spojení mezi tehdejší dobou a současností,“ vysvětluje Carrie Cracknell, která Jane Austen zpracovala coby svůj režijní filmový debut. Ale rozhodně nejde o umělkyni bez zkušeností, naopak. Je stálou členkou londýnských divadel National Theatre a Royal Court a v roce 2020 získala čtyři nominace na cenu Tony za inscenaci Sea Wall/A Life s Jakem Gyllenhaalem a Tomem Sturridgem v hlavních rolích.

„Myslím, že historické filmy nás hodně naučí o době, ve které vznikly, stejně jako o období, které ztvárňují.“ Z tohoto poznání vychází i jedinečný přístup scenáristů Rona Basse a Alice Victorie Winslow. I ti největší fanoušci Jane Austen jistě uznají, že Persuasion, poslední román, který autorka napsala a (který vyšel šest měsíců po její smrti), je v rámci jejího milovaného, donekonečna adaptovaného kánonu poněkud odlišný... nejen kvůli vyššímu věku hlavní hrdinky a teskné, reflexivní náladě... 

Oba scenáristé se hlouběji ponořili do Annina nitra, aby zjistili, že její smysl pro humor je velmi současný. „Myslím, že humor ve filmu naprosto vystihuje záměr Jane Austen, a přitom je v něm cítit určitá modernost,“ podotýká režisérka Carrie Cracknell. „Doufali jsme, že nám to pomůže navázat kontakt s novým nebo mladším publikem.“

I pro Dakotu Johnson bylo toto současné a zároveň komediální pojetí obzvlášť přesvědčivé. „Nalákal mě modernizovaný jazyk a témata, přímá promluva k divákům a také fakt, že žena se silnou vůlí zůstává v dnešní době stejně diskutovaným tématem jako tehdy,“ tvrdí herečka.

Jako každý správný milostný příběh od Austen však i Persuasion stojí na romantickém dilematu. Anne se nejprve pokusí znovu zažehnout plamen se svou první velkou láskou, kapitánem Frederickem Wentworthem (Cosmo Jarvis), kterého v devatenácti zavrhla poté, co ji její kmotra přesvědčila, že pro ni není vhodným partnerem. Když se však Frederick vrátí z napoleonských válek jako hrdina (a s velkým majetkem), musí oba překonat zášť z konce svého prvního vztahu, aby se usmířili. To vše je však zpochybněno příchodem Williama Elliota (Henry Golding), Annina vzdáleného příbuzného, za jehož uličnickým šarmem se skrývají nekalé úmysly.

Svěžest filmové novinky se odráží i v kostýmech, které záměrně upouštějí od honosných čepců, poprsí a krinolín dřívějších autorčiných adaptací. „Přišlo mi vzrušující trochu se odpoutat od konvencí regentských kostýmních dramat, a jít minimalističtější cestou,“ říká hlavní kostymérka Marianne Agertoft. „Jakmile jsem si přečetla scénář, měla jsem jasnou představu, kam chci hlavní hrdinku posunout, a chtěla jsem se co nejvíc naladit do komediálního, rebelského ducha, s nímž pracovaly Dakota a Carrie.“

Více než cokoliv jiného však Persuasion působí jako zcela nový druh adaptace Jane Austen, a to už jen proto, že nabízí moře zábavy. „Při natáčení jsem se cítila tak svobodná!“ pochvaluje si režisérka Carrie Cracknell a herečka Dakota Johnson souhlasně přikyvuje: „Byla to divoká jízda!“