Filmy
Podzimní filmové klasiky, které fungují jako mámino objetí
DAISY JONES16. 10. 2026
V devadesátých letech se na podzim nosil hřejivý flanel v mnoha vrstvách a v kinech běžely kultovní filmy odehrávajících se v malebných akademických městečkách. Nabízíme vám tak výběr jedenáct snímků této dekády, které vás spolehlivě potěší během sychravých večerů.

Foto: © PolyGram Filmed Entertainment
Notting Hill, 1999
11 podzimních filmů, u kterých je radost zachumlat se do deky
Pokud jde o estetiku a vibe, byla pro mě devadesátá léta rozhodně podzimní dekádou. Já si totiž každé desetiletí spojuju s určitým ročním obdobím. Padesátá léta vnímám z nějakého důvodu jako vánoční a sedmdesátky pro mě zase vypadaly jako jedno nekonečně dlouhé léto. No, a v devadesátkách bylo vše o volných pletených svetrech, vrstvení flanelu a bundách z hnědého semiše. A některé z nejlepších filmů té doby, k nimž máme tendenci se zas a znovu vracet, byly prostě hřejivě láskyplné (a trochu předvídatelné), zasypané podzimním listím a obvykle zasazené do nějakého půvabného prostředí, jako je New York, Nová Anglie, Londýn nebo nějaká fiktivní škola či univerzita.
A tak vám se sezonním ochlazením přináším svůj výběr jedenácti nejmilejších filmů z 90. let, které vás během podzimních večerů doma zahřejí na duši.
Láska přes internet (1998)
Nemůžeme začít ničím jiným než filmem se samotnou královnou podzimu Meg Ryan. Ta ostatně proslula rolemi v nezapomenutelných filmech, které perfektně vystihují sychravé podzimní počasí a atmosféru období hřejivých svetrů. Láska přes internet má vše, co by měla mít každá pořádná romantická komedie: ženu pracující v newyorském knihkupectví, spoustu roláků a v tomto konkrétním případě i milostný příběh, jenž se rozvíjí přes internetový chat. Vraťte nám starý dobrý AOL!
Magická posedlost (1998)
Vlastně vůbec nezáleží na tom, že spousta věcí v původní Magické posedlosti nedává moc smysl. Film vypráví o dvou čarodějnických sestrách v podání Sandry Bullock a Nicole Kidman, jež žijí pod staletou kletbou a každý muž, do nějž se zamilují, zemře. Nad přesnými pravidly kletby bych se být vámi zas tak moc nezamýšlela, protože to vypadá, jako by se v průběhu filmu celkem měnila. Ale díky jejich kouzelně hravému šatníku z 90. let, hřejivé atmosféře Nové Anglie a soundtracku plnému Joni Mitchell a Stevie Nicks prostě neexistuje nic, co by k říjnu sedělo lépe.
Srdcová sedma (1998)
Jen si vzpomeňte, jaké to bylo, když jste si v devadesátkách v pátek večer zašli do videopůjčovny pro VHSku Srdcové sedmy a pustili si ji, zatímco venku lilo... Dokonale podzimní vzpomínka. Tenhle film, v němž sledujeme dva paralelní životy s dvěma různými účesy Gwyneth Paltrow, prostě patří mezi absolutní klasiky. A to nejen proto, jak by řekla moje kolegyně z britské Vogue Olivia Allen, že jde o „nejvíc šik podzimní film vůbec“. A má pravdu, ve snímku je to samé projmuté dvouřadé sáčko, světlé oversized pleteniny, kožené baggy kousky, kabáty od Calvina Kleina a vlasy vlající ve větru.
Čarodějky (1996)
Pokud se letos na Halloween rozhodnete jít za hrdinky z Čarodějek, což je statisticky velmi pravděpodobné, stojí za to si připomenout tuhle devadesátkovou klasiku, v níž se parta gotických odpadlic na katolické střední rozhodne vyvolat starodávného ducha jménem Manon. Za zmínku stojí i dokonale devadesátkový soundtrack (Letters to Cleo, Elastica, Love Spit Love covering The Smiths) a kostýmy plné dobových školních uniforem, náhrdelníků s kříži a černočerně orámovanýma očima. No, prostě sezonní, prudce stylová kultovka.
Matilda (1996)
Vy ani netušíte, kolikrát za den si představuju, že umím očima rozhýbat předměty. Na dospěláka se mi to stává až podezřele často. A můžu za to poděkovat Matildě, devadesátkovému filmu podle předlohy Roalda Dahla o neuvěřitelně chytrém šestiletém děcku s kinetickými schopnostmi a neukojitelnou láskou ke čtení knih. Tenhle film má všechno – uklidňující soundtrack i přehnané záporáky připomínající postavy z animáků (a čím jsem starší, tím víc dokážu ocenit styl Harryho a Zinnie Wormwoodových). A hlavně – ten pocit, že i vy jste možná předurčeni k něčemu většímu, se mi vrací s každým dalším zhlédnutím.
Když Harry potkal Sally (1989)
Ano, ano, vím, že jde o snímek, jenž technicky patří ještě do pozdních osmdesátek, ale tohle je můj seznam a moje pravidla! Ne, teď vážně. Žádný přehled milých podzimních snímků by nebyl kompletní bez praotce tohoto žánru, totiž bez filmu Když Harry potkal Sally od Roba Reinera a Nory Ephron. Je to romantická komedie, díky které se celá jedna generace začala pídit po tom, jestli náhodou nemá tu pravou lásku celou dobu před očima. Tenhle film funguje jako mámino objetí. Je v něm zářivě oranžové podzimní listí, hrubé pletené svetry a tlumené barvy a konec, který je stejně dojemný, jako je předvídatelný.
Nothing Hill (1999)
A máme tu další neuvěřitelně laskavý film o knihkupci (jako by všichni v devadesátkách nějakým záhadným způsobem pracovali v knihkupectví?), tentokrát v podání Hugha Granta s Julií Roberts v roli známé americké herečky, která jen tak náhodou vejde do jeho obchůdku a odstartuje obří romanci, která skončí – ano, hádáte správně – tím nejromantičtějším možným způsobem. Zajímavost: ve své době šlo dokonce o nejvýdělečnější britský film všech dob (i když od té doby jej překonalo kdeco od Harryho Pottera po Barbie).
Samotář v Seattlu (1993)
V průběhu devadesátých let se Meg Ryan a Tom Hanks neobjevili jen v jedné, ale hned ve třech romantických komediích (první byl méně známý snímek Joe kontra Sopka z roku 1990, což je rozhodně lehce bizarní start). Druhý v pořadí byla ovšem rozkošná klasika od Nory Ephron, Samotář v Seattlu, o truchlícím vdovci a nešťastně zasnoubené novinářce, kteří se seznámí skrze rozhlasový pořad (můžete třikrát hádat, co se stane pak). Někdo by mohl namítnout, že jde spíše o vánoční film, ale nenechme si to kazit přílišnými detaily. Navíc sledujte tu módu – padesát odstínů korporátní šedi a velké šály jsou prostě znakem filmu, který je pro mě svým duchem podzimní.
Báječný den (1996)
Báječný den s Michelle Pfeiffer a Georgem Clooneym vypráví o jednom šíleném dni plném nehod, nedorozumění a kalamit dvou vystresovaných singl rodičů. Můžete se těšit na upršený New York, krásně střižené trenčkoty a takové ty staré mobily připomínající cihly, které nosili byznysmeni v devadesátkách. A je to romantická komedie, takže se těšte i na happyend, což je u téhle kategorie laskavých podzimních filmů podmínka.
Jak jsem balil učitelku (1998)
Jak jsem balil učitelku od Wese Andersona se rozhodně počítá k těm nejstylovějším a lehce ujetým devadesátkovým filmům, ta teplá barevná paleta a prostředí vysoké školy, je navíc podzim jako vyšitý. Příběh o excentrickém patnáctiletém studentovi Maxi Fisherovi (mlaďounký Jason Schwartzman), který sice školu tak úplně nezvládá, ale aktivity kolem rozhodně víc než dobře. Pak přijde rivalita s místním ocelářským magnátem (Bill Morray) poté, co se oba zamilují do stejné učitelky, slečny Cross. Vidíte? Já vám říkala, že je to lehce ujeté.
Článek vyšel v originále na vogue.co.uk
Vogue
Doporučuje
Filmy
Pedro Pascal odhazuje zbroj. V hudebním dramatu Behemoth! se smyčcem v ruce hraje o Oscara
Cindy Kerberová14. 10. 2026
Vogue Daily
Elizaveta Maximová přebírá štafetu po Cate Blanchett: Teď cítím absolutní svobodu
Cindy Kerberová8. 10. 2026
Filmy
